Aktualitky

 
24.12.207, PF 2008, Jílové
Václav, Jana Holochovi, Casey Fi-It, Dio Diesel Bugsy, Jo-Akim z Kopfsteinu

Veselé Vánoce a šťastný nový rok, Frohe Weihnachten und glücklices Neues Jahr, Merry Christmas and happy New Year Vaclav and Jana Holochovi, Kennel Windstorm
PF2008 otevřít

30.12.2007 Coursing, trénink a licenční běhy, Kynologické cvičiště, Kralupy n/V, 300m
Dio Diesel Bugsy, 2xtréninkový běh
Foto

Názorný příklad potrhlosti mého páníčka. Při zadávání změny adresy na stránkách CCC dne 30.12.2007 v 01,00 hodin zjistil, že je vypsán trénink v Kralupech. Zaslechl jsem z pracovny šramot,najednou tu byl můj oblíbený kufřík a já už tušil, že tento den odepíšu z tzv. válecích dnů. Byl jsem rád a ještě raději jsem byl, když jsem zjistil, že jedeme s páníčkem sami. Panička s trapičema zůstala doma. Jeli jsme na drzo, počítali jsme, že někdo z přihlášených nepřijede. Nevím jestli se to potvrdilo, ale paní Holubová na nás byla hodná, takže nás do tréninku vzala. Na tu zimu, jsem tam měl spoustu kámošů. Třeba Krejg, který ale běžel jenom jednou, Anetka a další. Také můj oblíbený fotograf „Foxlík“ tam byl a slíbil mi pěkné fotečky. Za dva měsíce se stane majitelem krásného vipetího štěňátka, takže už je natěšený. Také jsem se tam seznámil se 6-ti měsíčním italákem ze Slovenska od paní chovatelky Reptové. Byl tady se svými páníčky na čumendu. Můj první běh po delší pauze byl sice technicky dobrý, ale nebyl jsem ještě patřičně nažhaven. Ten druhý však stál za to. Halekal jsem na toho třapatce půlhodiny předem a když jsem vyběhl, šel jsem naplno. Ve vracečce jsem nezapomněl ani na přítomné diváky, které jsem odměnil dvojitým odpíchnutím Dízikem s dvěma vruty, pro nezasvěcené, hodil jsem zkrátka záda s kotrmelci. Neztratil jsem ani okamžik a už jsem valil dál. Je pravda, že mi spadl košík na půl huby, ale to mě nebralo. Na konci jsem předvedl nejagresivnější zákus dne, páníček mě nemohl dlouho vymotat. Navíc při natahování jsem se snažil třapatce páníčkovi vytrhnout, jednu chvíli mě i přišlápl pacičku, ale to jsem ani neregistroval. Pořád jsem měl ještě tři packy volné. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili na oběd, dostal jsem nějaké masíčko a hlavně…. konečně jsem měl zase po dlouhé době páníčka sám pro sebe. Už jsem to psychicky potřeboval.


24.12.2007, Ježíšek v našem novém domečku, Jílové
Foto

Tak se nám to nějak zvrtlo. Dveře nedodali, nový sporák jde na reklamaci a vůbec pořád se něco dodělává a páníček na nás nemá tolik času. Ježíšek, kterého znám už z loňska a předloňska se také naštval a dárečky nám dal k dědovi. Dostali jsme nová vodítka a něco dobrého na zub.
 
Akimek byl z toho stejně vyjevený, jako já před dvěma lety. I tak jsme si udělali radost. A o tom to je, není nic hezčího, než pocit, že se máme rádi.



23.12.2007, Ze života štěněte, Jílové
Foto

Tak nám ten náš dareba roste. Všichni jsme od něho pokousaní, jenom z Kejzinky má Akimek trochu respekt. Ale stejně je pořádně přidrzlý. Já mám nyní tak trochu válecí období, už by to chtělo něco zase dělat. Páníček mě slibuje trénink, ale zatím se u nás trénují spíše řemeslníci. Protože ještě nemáme pět měsíců objednané dveře, tak vždy, když je třeba eliminovat naší zvědavost a vlezlost, tak nás páníček zahradí dvěma prázdnými plastovými přepravkami. Běda, když bychom je chtěli odstrčit. To dostaneme vždy vynadáno. Já jsem ale objevil systém. Nenápadně vždy udělám mezi nimi škvírku, tou se protáhne Akimek, my pochopitelně za ním a vynadáno dostane on… Dobrý ne.



02.12.2007, Ze života štěněte, Jílové
Foto

No to byl blázinec. Naši páníčkové se stěhovali do nového domečku a nám o tom vůbec neřekli. Já jsem si sice říkal na jaké velké závody jedeme v takovém nečase, když se balily kufry a různé bedýnky. Náš byteček totiž prodali se vším zařízením, takže si mysleli, že půjdou jenom tak nalehko. Ale těch zbytečností, my pejskové máme jeden kožíšek a dva oblečky a stačí nám to. A oni? No hrůza. Na tu jejich plešatost musí mít tolik hadříků a na packy tolik bot. Být člověkem je asi nahouby. Stěhování jsme nezažili protože nás dali na hlídání. Vzali nás večer do domečku. To jsme teda čuměli. Není sice ještě úplně zařízen, ale podlaha je z neklouzavé dlažby a ještě zespoda vytápěné. To se to krásně leží, když to hřeje na bříško. Je pravda, že jsme na polosamotě v kásné přírodě, ale okolo domu je ještě kruté staveniště. Bude se ještě dostavovat garážové stání, bazén a ostatní terénní úpravy včetně oplocení. Takže snad někdy na jaře projdeme bez bláta. Páníček nás rovnou nosí do sprchy protože máme od bláta i bříško. Akimek roste a je to darebák. Pořád mě kouše, o všechno se tahá. Bude to tvrďák.


 

Naše zlatíčko je strašně hodné. Za noc si 1x zakňučí na vyčůrání, stačí ho položit na zem a on si přes celý byt doběhne do pracovny, kde má plenku v boudičce. Momentálně je to jeho WC. Přes den si také chodí sám. Jinak na páníčkovo zavolání přiběhne odkudkoliv. Poslouchá více než my s Kejzinkou dohromady. Dnes jsme byli opět všichni u pana doktora, tentokrát ale na manikúře. Dělal nám všem drápky. Nevím, kde se v Akimovi bere ta bezproblémovost. První střihání drápků a on se snad ještě šklebil. Přes den je buď hyperaktivní nebo spí. A to tvrdě. Nic mezi tím.
 



04.11.2007, Dostih, Mistrovství ADP, Mladá Boleslav, 345m
Dio Diesel Bugsy, ukázkový běh, 1xrozběh, 1xfinále

Foto ⇔ Výsledky

Do Boleslavi se nám už nechtělo. Byl to poslední závod a můj již 26 závod v sezóně, k tomu nějaké ty tréninky a ještě 22 výstav. No za sezónu to není málo. Páníčkové toho mají také dost. Museli jsme ale chrtařskému národu představit našeho Akimka.
 
Na potvoru se počasí střídalo mezi lijákem a deštěm. Nic pro měkkoty. Běhy jsem běžel jako ukázkové. Asi jsem přitahovač problémů, první běh jsem šel po vipetech, na což zapomněl jak startér, tak obsluha zajíce. Pustili mě pozdě, zajíc byl již v nedohlednu. Tady se osvědčily mé coursingové zkušenosti. Na konci zatáčky jsem si musel 2x povyskočit, abych alespoň uviděl zajíce. Počkal na mě a potom už to bylo dobré. Ale stejně jsem ho zakousl. Na druhý běh jsme čekali v autě. Když jsem byl na startu , porouchal se motor a já musel čekat 20 minut v té zimě. Navíc jsem měl další problém na startu, takže jsem navíc ještě běh musel opakovat. Proběhl jsem, doběhl jsem, ale kdybych to byl býval věděl, tak by jsem sem nechodil… Akimek byl celý den strašně hodný a jsem na něho náležitě hrdý.



03.11.2007, Ze života štěněte, Jílové
Foto

Zítra jedeme na dostih do Boleslavi. Páníčkové vybavili Akimka startovním číslem, aby se náležitě představil všem známým. Je to pózista. S předváděním nemá problém. Jinak je strašně hodný a čistotný. Chodí čůrat na hadr, s tím kakáním to ještě nejde. Protože má pouze první očkování, tak ho páníčkové neberou ven. Máme před domem takovou psí zónu a to by mohlo být nebezpečné z hlediska nákazy. Na vycházky si bude muset Akimek počkat až po očkování a to už bude na našem novém baráčku, kam se stěhujeme koncem listopadu. No přesto jsme dnes byli v plném počtu s páníčkama na večeři v restauraci. Akimek ale cestoval v tašce. Včera byl Akimek na prohlídce u pana doktora. Zase neměl vůbec problém.



01.11.2007, Ze života štěněte, Jílové
Foto

Tak mě dnes večer přivezl páníček mého synka Akimka. Je celý po mě. Cestuje bez problémů, jakmile ho páníček vyndal z tašky, tak se choval skutečně jako doma.
 
No, kdybyste viděli ten pohled Kejzinky. Budeme si muset na větší smečku zvyknout, ono je jednodušší dělit na dvě části, než na tři.


 
27.10.2007, Coursing, Memoriál Karla Grünwalda, bodovací, Kralupy nad Vltavou, 700m
Dio Diesel Bugsy, 2xcoursingový běh, 1.místo

Foto ⇔ Výsledky

Do Kralup to máme kousek, takže jsem nemusel poslouchat kecy páníčků o brzkém vstávání.
 
Ale i tak brblali, že už by chtěli volný víkend. A co mám říkat já. Kejzinka se rozhodla celou cestu odstát. Byla přivázaná na pásu, ale stála jako péro. Na prezentaci jsme byli tak akorát, páníček si ještě vyřídil, aby nás vzali hned na začátku, protože jsme ještě chtěli pozdravit Kolíňáky, kteří měli zavírání dráhy. Po startu v prvním kole jsem vypálil. Na první kladce se třapec zastavil, já ho okamžitě zakousl. Páníček se ke mně rozběhl, z druhé strany přiběhl pan rozhodčí. Zvedl mě i se střapcem, no nakonec jsem mu ho pustil. Ono se to v košíku blbě drží v tlamě. Přijel i ten motorkář. Potom zase odjel. Byl to jediný pohybující se tvor, takže jsem se i přes páníčkovi námitky, rozhodl ho ulovit. Byl z toho trochu nervózní. No nakonec pan rozhodčí natáhl třapec ručně na start a páníček mě znovu vypustil. Proběhl jsem to i se štěkáním, body průměr, ten běh byl totálně rozhozený těmi problémy. Mě to ale na radosti neubralo, na body jim kašlu. Závod měl velice dobrý spád, druhé běhy se začaly hodinu po poledni. Já zase první. Tentokrát jsem si to vychutnal, vše bylo tak jak má být, bodů bylo hodně. Výhra? To ano. Důležitější bylo, že jsem si krásně zaběhal. Okamžitě po doběhu jsme valili do Kolína. Přijeli jsme přesně na konec běhání. Stačili jsme se pozdravit se všemi známými dostiháky, chvíli jsme poseděli a potom jeli domů. Bylo to hezké, ale bylo toho dost. I Kejzince padla hlava.



20.10.2007, Na návštěvě mých štěňátek, Míšov
Dio Diesel Bugsy, Casey Fi-It
Foto

Dlouhá cesta byla z dostihu. Já jsem si pospal, Kejzinka si část cesty odzpívala a když viděla, že to nikoho nezajímá, tak se naštvaně sbalila do klubíčka a dělala, že spí. Po čtyřech hoďkách jsme konečně dorazili na místo. Páníčkové si objednali odborného poradce, který také dorazil, v osobě paničky chovatelky. Štěňátka se nám představila v krabici od Vitany. Byl to nádherný pohled, hned jsem si je očuchal jestli jsou moje. Maminka Hilda sporadicky koukala zpoza závěsu a nechala se nalákat pouze na piškotku. Kejzinka koukala jako trubka, ale myslím si, že jí Akimek nebude vadit tolik jako já. Je jí jasné, že klidný život už má dávno za sebou. Panička chovatelka výběr páníčků nakonec schválila, zejména v okamžiku, kdy páníček začal blbnout s igelitovým pytlíkem a Akimek v pěti nedělích za ním šel a snažil se ho pacičkami dohonit.To jsme zírali všichni. Už se všichni moc těšíme, až se naše smečka rozroste. Až na Kejzinku…. Na závěr ještě jednou musíme poděkovat naší paničce chovatelce, která se o naše páníčky a o mě neskutečně stará. Bez ní by nám asi brzy došel dech.



20.10.2007, Dostih, Mistrovství ČR, Lednice, 360m
Dio Diesel Bugsy, 1xrozběh, 1xfinále, 2.místo

Foto ⇔ Výsledky

Do Lednice jsme vyráželi den předem a ještě jsme se stavovali ve Zlíně u Čikouna. Páníčkové pokecali s Faldíkovými, Čikoun mě sice přivítal, ale potom se naprosto nezdvořile zašil pod deku do ložnice. Zbyl tam jenom jeho nový bráška Taník, kterého ale viditelně více zajímala Kejzinka. Po krátké návštěvě jsme vyrazili do Lednice na nocleh. Přijeli jsme až po deváté večer. No nedivte se, ten den páníček odřídil 500km. Cestou jsme zažili kroupy, déšť, sníh, mlhu, sluníčko, mráz a to vše na letních gumách.
 
Když se páníček druhý den zmínil panu Mozolákovi, který přivezl moje kámošky Laudani na dostih, že ještě nestačil přezout, tak ten odpověděl, že on také dosud nepřezul. Ale zimní na letní. Takže on se konečně dočkal, zatímco my budeme muset rychle do servisu. Moje chovatelka, paní Baxová, nedorazila, takže jsme do dostihu šli čtyři.
 
Byla hrozná zima a sychravo, zkrátka počasí pod psa. Moje smůla s losováním z Kolína pokračovala a já tady dostal 2x pátý box. To je docela nebezpečný, protože já po startu valím okamžitě k okraji a všechno válcuju. To se potvrdilo v prvním běhu. Vystartoval jsem vyjímečně skvěle, fenky zůstaly za mnou, ale v cestě mě zůstal Čikův zadek. Ten jsem nabral košíkem, protože jsem potřeboval jít ke kraji. Bylo to ale ve smyslu strčení, Čika to postrčilo a mě zdrželo a bylo po ptákách. Potom jsme už doběhli v pohodě, holky doběhly tradičně v pořadí, Benjamína a Lucy. Mezi během jsme se ohřívali v autě, potom jsem měl možnost si očuchat Afinku a naše štěňátko-fenku. Bude to krasavice. Druhý běh byl také zajímavý, ale to díky mojí režii. Čik už si dal pozor, aby mě nemusel potkat, takže zařadil třetí kosmickou, já naopak vystartoval jako salámista. Obě feny byly po startu 3 metry přede mnou. Po první zatáčce jsem střihnul Lucy a hned v rovince Benjamínu. Do druhé zatáčky už to bylo dané, Čik měl dostatečný náskok, takže už nebylo o co. Klobouk dolů, běhá mu to rychle. No dopadlo to v tom počasí dobře. Ihned po vyhlášení jsme odjížděli, čekala nás dlouhá cesta do Míšova definitivně si vybrat náš další přírůstek do smečky.



13.10.2007, Dostih, Mistrovství ČR, bodovací, Kolín, 280m
Dio Diesel Bugsy, 1xrozběh, 1xfinále, 2.místo
Foto ⇔ Výsledky

Přestože bylo přihlášeno více chrtíků, zbyli jsme jako poslední mohykáni pouze dva, já a Čikoun. No nevadí, pro mě to byl po dlouhé době běh na dráze a navíc konečně za normální kategorii. Absence se pochopitelně podepsala na startech, protože na coursingu se vypouští z ruky a tady mě zase cpali do boxů. Losování mi také nepřálo, 5. a 6. dráha není žádná výhra. Navíc proti Čikovi, který měl 1. a 2. dráhu. Hodně jsem ztrácel od startu, startoval jsem opět ze svého oblíbeného sedu a navíc jsem okamžitě zbíhal do vnitřku dráhy, což je v krátkém 280m dostihu nevýhoda, protože se běží pouze jedna zatáčka. Ale to se nedá ovlivnit, zvyk je železná košile. Naštěstí se tyto vzdálenosti běhají minimálně. Ale ani tak jsem si ostudu neudělal. Rozdíl byl daný našimi možnostmi, Čik stabilně běhá minimálně o vteřinu lepší časy, takže ten rozdíl byl odpovídající. Páníček konstatoval, že se mu můj běh moc nelíbil, protože mu chyběla výbušnost, kterou umím na coursingu. Ale to bylo tou změnou. Uvidíme příští týden v Lednici. Půjdeme celou délku a tam bude jasné, jak jsem na tom. Snad se zhodnotí moje fyzička. Možná, že nás tam bude i více chrtíků a bude to zajímavější.



10.10.2007, Mezinárodně chráněná chovatelská stanice, ČMKU Praha                    
Windstorm reg. č. 1047/07
Certifikát

Páníčkové to asi s námi italáky myslí vážně. Ptáte se proč? Soudím tak podle toho, že mám přišla registrace chovné stanice, takže si myslím, že se časem naše smečka rozroste o nějakou fenku a bude veselo. Stanice se jmenuje Windstorm, takže žádná klidná oáza, ale akce. To je našim páníčkům vlastní. Hromy, blesky, nezůstane kámen na kameni. A provětrat je třeba spousty věcí, takže i vítr.
 



07.10.2007, Coursing, Mistrovství Moravy, bodovací, CACT, Radslavice u Přerova, 500m
Dio Diesel Bugsy, 2xcoursingový běh, 1.místo, Mistr Moravy

Foto ⇔ Výsledky

Na Moravěnku jsem se těšil. Pořád mám takový pocit, že tam mají lidičky k sobě jaksi blíže. Cesta byla hodně dlouhá, takže jsme vstávali hodně brzy. Proto jsme taky nechali naší zpěvačku Kejzinku doma u Lucky. Lepší poslouchat rádio, než ty její árie v autě. Předpověď počasí byla příznivější než skutečnost, ale alespoň nepršelo. Coursing byl na koňské dráze, terén byl v pohodě. Vše začalo skvěle, šli jsme až ke konci, takže času bylo habaděj. Potom začaly technické potíže s vypínačem navijáku a nastal časový skluz. Po opravě se čas nahnal a já šel na start skoro přesně dle rozpisu. Stejně to ale bylo v poledne. Na start mě páníček nažhavil a já vypálil na 800 metrů dlouhou trať skvěle. Ale co to, třapatce jsem po 250-ti metrech dohonil a zakousl. Stojím na něm a koukám celý zmatený. Páníček si pro mě přiběhl. Začaly problémy s baterkami. Vyměnili jednu, nešla. Vyměnili druhou, nešla. Čas běžel a já pomalu vychládal. Byli jsme oba s páníčkem otrávení. Na třetí pokus se naviják rozeběhl, já byl z toho ale tak zmatený, že jsem tu první část šel laxně a museli mi návnadu 2x potáhnout. Potom jsem se však nabudil a zbytek tratě jsem doběhl tak jak to umím. Body sice byly dobré, ale ten pocit. Zkrátka totální otrávení. Náladu jsme si chtěli spravit ve druhém kole, ale to se kvůli časovému skluzu zkrátilo na 300 metrů a to pro mě není žádná vzdálenost. Proběhl jsem to rychle s rutinou, bodů bylo také dost. Stal jsem se Mistrem Moravy.
 
Druhé kolo jsem měl běžet s partnerem, čínským chocholatým pejskem. Běhá hezky, je o něco větší a těžší, ale ne o moc. Docela jsem se těšil, že si spolu zaběhneme, ale nakonec paní rozhodčí to změnila a běželi jsme každý sám. Škoda, byl to sympaťák. Také nás přijeli povzbudit Faldíkovci s Chickounem. Jak viděl střapec, ten zase vyváděl. On se dokáže vždycky tak rozpumpovat. Organizačně byl závod zvládnutý perfektně, zejména při řešení problému se ukázala schopnost a zkušenost paní Zdráhalové. Je škoda, že zradila technika. Ale pro příště je třeba mít na mysli pořekadlo: „Štěstí přeje připraveným“. Přes všechno se ale určitě budeme rádi zúčastňovat i dalších akcí MSC i když to máme trochu z ruky.


 
29.09.2007, Coursing, Mezinárodní mistrovství ČR-OPEN, CACIL, Mariánské Lázně, 600m
Dio Diesel Bugsy, 2xcoursingový běh, 1.místo, Mezinárodní mistr ČR

Foto ⇔ Výsledky

Celou, 200 km dlouhou cestu, jsem prospal. Počasí bylo pod psa. Když jsme dorazili ráno do Mariánských Lázní, bylo 8 stupňů. Pochopitelně nad nulou, mrholilo a navíc foukal studený vítr. Páníčkové mi nevzali kabátek, spousta ostatních psích kámošů se promenádovalo v různých úborech. No, neměl jsem s tím až takový problém, protože páníček mě otužuje. Trénujeme v zimě i v dešti. Páníček také nalehko, drží se mnou basu. Trať byla blízko koňské jízdárny. Jenom nám nějak nedocházelo kde. Když jsme potom viděli louku, kde stavěli naviják, tak nám spadly brady. Terén byl hrozně hrbatý, tráva, krtince, kameny, roští, ještě k tomu kopec. Pro italáka extrémně těžký terén. Šli jsme až jako 17-tý běh. Na řadu jsme přišli až po poledni a páníček měl hodně práce obsluhovat mojí hyperaktivitu. Ostatní psi polehávali v teplíčku klubovny a my pořád blbli s balónkem, lítali po venku. Chvíli jsem také poležel v boudičce. Jakmile páníček vytáhl z mého dostihového kufříku číslo a košík, kňučel jsem radostí. Konečně si zase něco ulovím. Na start přivezli třapatce, dostal jsem košík na čumu, ještě mě s ním zašustili před čumákem. To ale neměli dělat, to mě rozčílilo. V tu chvíli mě stoupl adrenalin, že mě páníček jen tak tak držel. Konečně se ozvalo „GO“ a já vypálil. Do kopce, za kopec, z kopce a už jsem ho držel v tlamě. Košík mi spadnul a já trhal a trhal. Cucky z něho lítaly. Rozhodčí to hlasitě kvitovali. Páníček byl rád, že jsem se na takovém terénu vrátil v pořádku. Hned po běhu jsme šli na pivko a gulášek, nějaké masíčko zbylo i na mě. Potom jsem si v teplíčku v boudičce dáchnul. Než na nás přišla řada na druhý běh, hledali jsme, mimo jiné, venku houby. Protože druhé kolo šlo podle počtu bodů z kola prvního od nejnižšího počtu, vypadalo to, že jsme byli dobří, protože jsme šli zase na konci. Na startu druhého běhu mě už raději moc třapatec nedráždil. Jakmile se dal do pohybu a páníček mě pustil, šel jsem po něm tvrdě. Ale on se nedal, najednou uhnul a já hodil svá oblíbená záda. Měl to na svědomí ale hlavně terén, který byl samá díra. Ještě než jsem dopadl, už jsem byl okamžitě na nohou a hurá za ním.
 
Na závěrečné rovince, která se boduje, jsem šláp do díry, že mě nebylo skoro vidět. Udělal jsem tři kotrmelce přes hlavu a bez ztráty směru a rychlosti pokračoval dál. Třapatce jsem zase zakousl, košík se mi opět svlékl. Šiška se mě motala, ale třapatce jsem si pro jistotu přišlápl a hlídal ho. Ani páníčkovi jsem ho nechtěl dát. Když mě zvedl, stejně jsem ho měl v hubě a když ho odváželi na motorce, škubal jsem sebou, že mě páníček nemohl ani připnout vodítko. Byl jsem rozjetý. Když jsme poodešli začal jsem čmuchat a vyhrabávat myši na louce. Je to moje hobby. Vyhrabal jsem si díru 30cm do hloubky, ale myš nikde. Páníček mě musel násilím odtáhnout. Čumák jsem měl celý od mokré hlíny, no ale utřel jsem si ho paničce do kalhot. Od radosti něco křičela. Ani nevím co. Opět jsem byl první z jednoho, ale ze všech pejsků bych byl asi tak do 6.místa. Body jsem měl hodně vysoké a to je pro srovnávání nejdůležitější. Opět se ukázalo, že italák může být tvrdý, odolný, nebát se zimy a vody. Je to jenom o výchově. Nakonec jsme ale byli především rádi, že jsme opravdu těžký a náročný terén ve zdraví přežili. Určitě do Mariánek přijedeme na zimní coursing v únoru. Ve sněhu to může být docela zábava. Co myslíte, kámoši, italáci?



23.09.2007, Výstava, MV CACIB Gibraltar Kennel Club, Gibraltar
Dio Diesel Bugsy, třída otevřená, R-CACIB, R-GCC

Foto ⇔ Hodnocení

Druhý výstavní den není třeba zvlášť popisovat. Tentokrát byl rozhodčí ze Švédska. Opět jsem se výborně předvedl, líbil a umístil jsem se úplně stejně. Skutečně s Diamantem mohu těžko soupeřit. Je to vyloženě výstavní pes. On je už více jak desetinásobný šampión různých zemí. Jediná šance by byla, pokud by padaly kroupy a vystavovalo se venku. Na rozdíl od těchto manekýnů, mě tyto poměry vůbec nevadí. Ale vítězství se skutečně dostalo do správných tlapek, takže Diamantovi upřímně blahopřeji. Pro mě to byla obrovská čest bojovat o vítězství s takovým pejskem. Zpáteční cesta proběhla celkem v pohodě, už jsem byl mazák. Praha nás přivítala obvyklými letištními komplikacemi, kdy vyložení přepravek trvalo více jak dvě hodiny. Navíc mě, vyložili daleko dříve a postavili mě u nějakého securiťáka a nebýt všímavosti tety Rejnartové, tak bych tam asi byl ještě nyní. Za službu si Praha nechá zaplatit světové peníze, ale služby odvedou horší než na provinčním letišti někde v Africe. Upřímně mě to irituje, protože páníček se s tetou dohodl, že bych se ještě zúčastnil dvou dvojvýstav v listopadu a v prosinci ve Španělsku a pokud by se mi dařilo, tak bych mohl dostat Šampióna Španělska. Přes všechno špatné při nominačkách dostihů a coursingů, nakonec vše dobře dopadlo nad očekávání a já mohu být pyšný na svého páníčka, který je tvrdohlavý, nic nevzdává a bojí se pouze hloupých lidí. Co ten si chudák musel vyslechnout od paničky, ta by mě měla nejraději pořád za zadkem. Ale stejně, doma je doma…
 



22.09.2007, Výstava, MV CACIB Gibraltar Kennel Club, Gibraltar
Dio Diesel Bugsy, třída otevřená, R-CACIB, R-GCC

Foto ⇔ Hodnocení

Když jsem přišel o všechna běhavá mistrovství, díky neschopnosti řešit můj problém se špatným měřením mimo vypsaný termín, páníčkové se rozhodli, že mě vyšlou reprezentovat alespoň do dalekého Gibraltaru na výstavu. Tato výstava není žádná „béčková“, jedná se o dost prestižní výstavu. Poprvé cesta letadlem. Teta Rejnartová, se kterou jsem tuto anabázi celou uskutečnil, mě zavřela do mé nádherné přepravky, personál letiště jí olepil nějakými papírky, to prý abych se neztratil, potom mě nějaký šmajda naložil společně s ostatními přepravkami mých spolucestujících psích kámošů a už jsme frčeli k letadlu. Je to velké hovado, které nás sežralo a už jsme byli v takovém malém prostoru uvnitř. No, alespoň, že tam bylo přijatelné klima. Z toho kodrcání jsem usnul. Najednou se ozval ohromný rachot, začalo se to s námi najednou klepat, naklánět, houpat, no umíte si to určitě představit, jaké jsem asi měl pocity. Potom se to trochu uklidnilo, aby to zase tak za tři hoďky začalo nanovo. Jaký slastný pocit, když mě opět ovanul svěží teplý vzdoušek. Zase nás naložili na vozíky a odvezli nás do budovy, kde už na nás čekala teta Rejnartová. Jakmile mě vysvobodila, tak jsem jí hned celou opusinkoval. Potom jsme zase někam jeli. Přijeli jsme do domu se zahradou. Konečně jsem se mohl pořádně proběhnout. Jak jsem ujetý na veliký psy, skamarádil jsem se ihned z barzojem. Ten byl nejdříve jako kudlanka, chtěl mě ulovit a pořád nechápal kde jsem, když jsem mu vždy těsně uhnul. Než zatočil, tak já byl na druhém konci zahrady. Noc byla v pohodě, pochopitelně, přes protesty, jsem se nacpal k tetě Rejnartové do postele. Přece nebudu spát v pelíšku. Ráno jsme vyrazili na výstavu. Pro tetu to byla docela honička, protože vystavovala hodně pejsků. Italáků se nás tu sešlo 11, z toho ale jenom jedna fenka. Navíc, kvůli možnosti získání šampióna Gibraltaru, nešel nikdo do třídy šampiónů, z které se tento titul neuděloval. Vůbec ta organizace byla celá nějak odlišná. Soupeře jsem měl vskutku skvostné a vůbec jsem nepočítal s nějakým úspěchem. Hodně nyní trénujeme běhání, takže jsem řádně osvalen. Přesto bylo příjemné, že jsem se hodně líbil. Mimo jiné, mě fotili i do nějakého jejich psího časopisu a i jiní vystavovatelé mě dost prohlíželi. Rozhodčí byl z Portugalska pan Texeira. Teta mě předvedla naprosto skvěle, já byl také v pohodě, takže jsme celkově skončili druzí s R-CACIBem a tím jejich R-GCC. Porazil nás pouze „Světový vítěz“ Un Diamant Noir Des Princes De Kazan paní Catherine Frommer z Madridu. Je to černý krasavec, na toho nemám. Ale neběhá. Paní Frommer jsem se také líbil. Jsme ze stejné linie Princes De Kazan, takže je vidět, že je to jedna z nejlepších linií v současné době a panička chovatelka Baxová měla skutečně šťastnou volbu při nakrytí. Den se chýlil ke konci, pro mě to byl jeden z životních úspěchů a já v baráčku pomáhal při vaření večeře. To mám zažité z domova. Když jsem si nažebral plné bříško, zalezl jsem opět obligátně do postýlky. Druhý den byla opět předváděčka a já spřádal ve snu plány, jak zase zopakovat dnešní úspěch.



22.09.2007, Na návštěvě mých štěňátek, Míšov
Dio Diesel Bugsy, Casey Fi-It
Foto

Tak si to představte. Zatímco co já se plahočím po světě, létám si letadlem, vystavuji se na Gibraltaru, páníčkové se jeli podívat na moje štěňátka. Také bych je rád viděl. Udělali nějaké fotečky. Maminka Hilda se o ně pečlivě stará, je to vzorná matka.
 
Přestože všechna byla modrá, možná že se dva kluci přebarví. Inu příroda je příroda a přestože moje linie je výhradně modrá, tak z Hildiny strany, protože je ze Skaraku, je více isabel barvy. Všichni čtyři kluci měli porodní váhu 170gr a fenečka, která šla jako poslední, měla 120gr. Nyní je to tak, že tři kluci jsou vypasení a jeden kluk a fenka jsou trochu menší, protože ti nenažranci jim nechtějí půjčit cecíky. Páníčkové už vybrali i horkého favorita do naší smečky. Ještě se ale uvidí, konečné slovo padne za měsíc. Máme první volbu. U toho ale chceme být oba s Kejzinkou. Chceme mezi sebe sympaťáka. Tři pejsci se tudíž nabízejí a chci, aby si je vzali hodní lidičkové, vždyť to jsou moje děti a budou to krasavci. Můžete se kouknout na můj a Hildin rodokmen. Oba jsme několikanásobní šampióni, takže kvalita je v genech. Doufám, že náš Jo-Akim, tak se bude náš pejsek jmenovat, naváže na všechny moje výstavní úspěchy a navíc bude také běhat. Jak znám páníčka, tak z něho vyždímá všechno co se dá a já mu budu při tom pomáhat. Pro synáčka Akiho udělám všechno na světě…



16.09.2007, Coursing, Mistrovství ČR, bodovací, CACT, Kralupy nad Vltavou, 600m
Dio Diesel Bugsy, 2xcoursingový běh, 1.místo, Mistr ČR

Foto ⇔ Výsledky

Po předchozí registraci a měření v Boleslavi, jsme se vrátili do Kralup. Závod byl v plném proudu, vše šlo jako po másle. Přesto byl teprve v polovině prvního kola. Já šel až poslední, takže jsem zase musel slintat, když si páníčkové dávali baštu u stánku s občerstvením.
 
Musím říci, že to byl jeden z nejnacpanějších stánků co jsem viděl. Tam bylo dobrot. No nic, jako zkušený borec jsem věděl, že s plným žaludkem se běhat nedá. Páníček byl tím pádem diskvalifikovaný, takže reputaci jsem musel zachraňovat zase já. V poledne jsme konečně přišli na řadu. Třapatec se nechal zase přivézt motorkou. Po tom měření jsem byl trochu vykolejený, takže po startu, v první zatáčce jsem hodil svá obvyklá záda. Ještě, že jsem nemusel poslouchat páníčkův komentář. Trať byla rovinatá, dobře postavená, rychlá, ale zatraceně dlouhá. Alespoň se to tak zdálo. Na konci jsem toho měl plné kecky. Přesto jsem třapatce pokousal a kdyby mě páníček nedržel, tak bych za ním běžel když zase ujížděl pryč na té motorce.
 
Páníček mě šel vychodit a dal mi kousek piškotky za odměnu. Čekání na druhý běh bylo nekonečné. Šmajdali jsme s páníčkem po okolí, hráli jsme si s balónkem, lovil jsem myši na poli a také jsme si dáchli v autě. Páníček na zadní sedačce a já pod ním na podlaze. Když jsme přišli na řadu, páníček měl obavy, abych byl dost koncentrovaný. Ten den byl únavný a dlouhý. Já ale byl natěšenější než poprvé. Tentokrát jsem běžel ideální stopu, hodně rychle a celou cestu jsem si poštěkával. No vlastně, v naší psí řeči jsem si nepoštěkával, nadával jsem tomu třapatci. A když mě vždy uhnul, tak musím přiznat, že jsem byl i sprostý. Ale nenaštvalo by vás to, když je takový zákeřňák. Na konci jsem ho ale stejně chytil. A víte proč? No zkrátka nemá fyzičku, už nemohl, netrénuje. A páníček taky ne, protože když jsme přijeli domů tak usnul ve stoje. Jo a nakonec, v závodě jsem byl první, tudíž se mohu pyšnit titulem Mistr ČR. Pro ty, kteří by tento výkon chtěli zlehčovat podotýkám, že celkově bych byl v první desítce a bodově jsem si udělal své maximum 188 bodů z 200 možných a to není málo. První běh 93 bodů a druhý dokonce 95 bodů. Na úplný závěr musím pochválit organizaci mistrovství, ta neměla chybu, včetně objednaného počasí.



16.09.2007, Měření kohoutkové výšky, Mladá Boleslav
rozhodčí paní Z. Holmerová, paní V. Panušková
Dio Diesel Bugsy, 38cm, splňuje

Tak nastal snad nejdůležitější den mé dostihové kariéry. Měření kohoutkové výšky vipetů a italských chrtíků. Tentokrát se měření konalo v Mladé Boleslavi. Měření kolidovalo s termínem Mistrovství ČR v coursingu , které se konalo v Kralupech nad Vltavou. Přestože páníček už měl předjednánu strategii, jak to časově zvládnout, s blížícím se termínem byl nervózní. To víte, my pejskové to dovedeme vycítit. Vyjeli jsme v šest hodin, abychom se prezentovali na coursing v Kralupech. Páníček se dohodl s ředitelkou závodu, paní Holubovou, abychom startovali na konci. Před osmou hodinou jsme vyrazili do Boleslavi. Jeli jsme přes Prahu a za 45 minut jsme byli už na dráze. Měření začalo po deváté hodině a bylo v jídelně. Alespoň tak, protože tam byl dostatek místa. Rozhodčími měření byly paní Holmerová a paní Panušková. Obě jsou dobré a nekompromisní rozhodčí, což páníček vítal, protože moje výška je tzv. hraniční. Jelikož jsme podávali na naše první měření stížnost, páníček měl obavy, zda nebude zájem toto měření potvrdit. Při tomto složení komise však neměl vůbec pochybnosti o objektivnosti. Aby se z nás nestali notoričtí stěžovatele, nevím jak u jiných, ale u nás se dbalo přísně na dodržení procedury měření. Páníček byl nervózní, já byl otrávený. Ono zkuste se desetkrát postavit, nehrbit se, vypnout prsa, tlapky k sobě. Potom na vás postaví takovou potvoru, která bliká světýlkama a ještě pípá. Co si ty lidičkové vymýšlejí.
 
No osmkrát mi to zasvítilo zeleně a dvakrát zeleně s červenou. Takže prý dobrý. Konečně si to mohu rozdávat s ostatními chrtíky a ne běhat jako debil pořád sám. Páníček byl radostí popletený, pořád něco hledal a pořád si něco někam zakládal. Na víc už ale nebyl čas, protože jsme museli rychle zpátky do Kralup. Ještě jsme se stačili pozdravit s paničkou chovatelkou a jejími štěňátky, kteří dorazily na dostih a už jsme razili směr Kralupy. Já zalezl do boudičky a spokojeně usnul. Stejně mě ale z tý barevný hudby ještě brněla hlava.



13.09.2007, Radostná událost v naší smečce, Jílové

Třináctého, ale ne pátek. Můj radostný den. Oznamuji tímto všem svým přátelům, příznivcům i svým nepřátelům a nepříznivcům, že po krátkém milostné vzplanutí s Hildou z Kopfsteinu, se nám narodilo pět potomků.
 
Matka měla dlouhý porod, první a druhý kluk se narodili ve 14 hodin, další klučík byl v 18 hodin, další klučík byl ve 20 hodin a nakonec princeznička, holčička ve 22 hodin. Štěňátka, všechna modrá, byla zdravá a hned žravá, váhu měli obvyklou, takže zatím je vše dobré. Páníčkové se pojedou na moje potomky podívat příští týden, takže budou i fotečky a další zprávičky. Já bohužel budu mimo, protože odlétám na výstavu na Gibraltar s tetou Rejnartovou. Na další návštěvu ale pojedu určitě. Protože maminka Hilda je krasavice a měla skvělé výstavní úspěchy a já jsem také štramák, úspěšný výstavák, dostihák a coursinkář, tak je předpoklad, že štěňátka budou neméně úspěšná. Takže zájemci neváhejte, protože fenečku si bere pan chovatel, páníčkové si jednoho pejska berou v první volbě jako přírůstek do naší smečky a tři pejsci se budou nabízet. No, myslím si, že při těchto rodokmenech to nebude problém. Další zprávičky čekejte tak asi za 10 dnů.


 
26.08.2007, Coursing, Pohár Litomyšle, Mistrovství Čech, bodovací, CACT, Litomyšl, 500m
Dio Diesel Bugsy, 2xcoursingový běh, 1.místo,  Mistr Čech

Foto ⇔ Výsledky

No konečně zase nějaký závod. Páníček mě nechal trochu odpočívat, pouze jsme trénovali. Dostihy vypouštíme, pojedeme pouze Mistrovství Republiky v Lednici. V září mě čeká měření a pokud vše dobře dopadne, tak už budu moci třeba i běhat s ostatními pejsky. Ale stejně budu do konce roku hlavně běhat coursingy, protože potřebuji získávat hlavně zkušenosti a navíc mě více baví. Do Litomyšle jsme vyrazili brzo ráno. Když večer páníček balil můj oblíbený kufřík se závodnickýma potřebami, slintal jsem blahem. Tentokrát jsme naší zpěvačku, Kejzinku, nechali u známé, takže jsem se v autě schoulil do boudičky a v pohodě usnul. Otevřel jsem oko, až když jsme parkovali. První co jsem viděl, byl ohromný kopec. No teda, tady se bude běhat? Trať byla postavena pro zkušené coursingáře. Teprve nyní jsem prozřel a zjistil, jaký jsem ještě jelimánek. Ono v coursingu je to hlavně o zkušenostech a pokud neprojdu všechny tratě v Čechách, na Moravě a Slezsku, tak budu poznávat vždy něco nového. Na běh jsem byl nažhavený, startovali jsme asi tak uprostřed. Po startu jsem vyběhl do prudkého kopce, v pohodě jsem zatočil na kladce zase zpátky dolů. Problém nastal v tom, že jsem byl rychlejší, třapatec byl moc blízko a při jeho levém zatočení směrem do kopce jsem krouhnul zatáčku, ale protože jsem už byl pod kladkou, tak jsem si na ní přesně naběhl pravou přední nožičkou. Byla to hrozná šlupka. Všem zatrnulo, já zastavil a nadzvedl jsem pacičku. Bolelo to jako sviňa. Páníček už ke mně běžel. Seběhl jsem z kopce na rovinu po třech. Páníček přiběhl, začal mě konejšit a prohlédl mi pacičku, jestli není zlomená. Naštěstí ne. Pro jistotu mě prohlédl ještě pan doktor. Bylo to jenom naražené. Nejsem žádný bolestín, takže jsme to šli s páníčkem rozchodit. No, kdo by to nerozchodil, když za každých deset kroků byla piškotka. Pro samé piškotky jsem přestal i kulhat a bolest byla pryč. Vedoucí dostihu rozhodla, že pokud budeme schopni běh opakovat, tak můžeme. To byla odměna za statečnost. Páníček mě znovu nechal prohlédnout panem doktorem, který možnost potvrdil. Šel jsem tedy znovu na start. Žádný psycho jsem s tím neměl, vyběhl jsem, ale ze zkušeností navíc. Sledoval jsem toho třapatce, ale koukal jsem i na cestu před sebe. Trať jsem proběhl absolutně plynule bez problému a nakonec jsem předvedl svůj stylový zákus.
 
Druhý běh byl na druhé louce, která byla úplně rovná. Trať však byla klikatější. U cíle jsem třapatce skoro ztratil. Schoval se hajzlík za takové křoví. Uviděl jsem ho až v cíli a otrávil mě tak, že jsem ho tentokrát ani pořádně nezakousl. No nic, bodů jsem dostal i tak hodně. Stal jsem se Mistrem Čech, v celkové klasifikaci bych byl asi tak na desátém místě ze všech psů. Byli tam zkušení coursingoví borci a na jejich běhu to bylo vidět. Mám se ještě co učit. Ale budu se učit rád, ono mě to totiž šíleně baví. Zase hezká akce, prostředí bylo super, pořadatelé byli skvělí a určitě se do Litomyšle rád vrátím. Dost dobře si zatím nepřipouštím problémy některých jedinců, kteří polemizovali o hodnocení. Ten coursing je tak skvělý, že nějaký hodnocení mě nezajímá. Z páníčka úplně vyzařuje hrdost, když v pořádku doběhnu. Jsem ctižádostivý, ale první může být jenom jeden.



13.08.2007, Trénink, Lehkoatletický stadión, Děčín
Dio Diesel Bugsy, trénink, 10kol, 4000m, min. 3xtýdně
Foto                       

Tak jsme konečně začali s páníčkem trénovat. Kromě stálého hraní mě nastaly povinnosti. Vskutku ale příjemné, neboť mě baví. Jezdíme na lehkoatletický stadión s krásnou dráhou a travičkou jako mech. Páníček si koupil permanentku a můžeme sem kdykoliv. Přijedeme, autem zastavíme až u dráhy, páníček vytáhne motorovou koloběžku na které má speciální držák pro pejsky, potom mě vypustí z auta. Když vidím tu sestavu, už se těším a jak zavrčí motor, tak už žhavím tlapky. Je to fajn, protože koloběžka je nízká a nemůže se mi nic stát, držák mě nepustí blíž. Dáme si tak dvě kolečka na rozběhání, to je tempo, kdy pouze držím krok, potom dáme tři kolečka v klusu, potom jedno v kroku, potom dvě kolečka v rychlém klusu a potom dvě kolečka v kroku. Není to dogma, vždy to přizpůsobujeme náladě a počasí. Pochopitelně, pokud bych měl nějaký problém, tak to páníček stopne. I když mě to baví protože neumím počítat, tak to vždycky, když se přibližujeme k autu, zkouším jestli už nebudeme končit. Páníček mě ukazuje směrem do dráhy a říká „tady, tady…“ a já vím, že jedeme dál.
 
Je to ale pohoda a málokdy mě to zadýchá. To jenom, když je teplo. Po skončení vždy ještě jdeme na trávu, chodíme po ploše, tady se z toho většinou pos…, no vlastně vyvenčím a ještě potom blbneme s balónkem. Když přijdeme domů, tak jsem sice unavený, ale šťastný. Už slyším tu opozici, která bude tvrdit, že není nad přirozený pohyb v přírodě. Ten já mám také, ale já jsem běžec a vím, že nadání je jedna věc, ale pokud něco budu chtít dosáhnout, tak musím trénovat. V tom je ten náš psí život stejný s člověčím. Můj páníček mě ze submisivního pejska vychoval jako sebevědomého, úspěšného pejska, za což má můj neskonalý dík. Vím kolik je v tom úsilí, ale já ho nezklamu, protože jsme tým. Za tu moji velice krátkou kariéru ve výstavách, v dostizích teď i v coursingu jsme potkali tolik neupřímnosti, závisti, že natruc uděláme všechno, abychom dali základ tomu, aby o nás bylo ještě hodně slyšet. A když se to nepodaří mě, tak už mám zaděláno na mé nástupce a určitě se naše smečka do konce roku ještě rozroste o mého potomka. Páníček mě to slíbil.



12.08.2007 Coursing, trénink a licenční běhy, Kynologické cvičiště, Kralupy n/V, 300m
Dio Diesel Bugsy, 2xtréninkový běh

Po mém zkratu v Kolíně páníčkové uvažovali, že trénink v Kralupech vynecháme. Nakonec se ale rozhodli, že pojedeme, protože to je prostředí, kde se poběží Mistrovství ČR v coursingu. Osobně jsme se poznali s manželi Holubovými, kteří jsou hodně častými pořadateli coursingů a jsou již v této disciplíně opravdovým pojmem. O to více bylo příjemné, že se jednalo o sympatické nadšence, kteří se rádi podělí o své zkušenosti s námi, začátečníky. Páníčkové nejdříve zaplatili jeden běh a čekali, co moje hlava zase vymyslí. Nebylo však co. Trať byla skvěle postavená, byla rychlá, bez nesmyslných zákrut. No, jak mě zase bavilo honit toho třapatce. Celou cestu jsem si poštěkával. Na rovině to bylo haf…..haf……haf, když mě to ohnul třapatec do zatáčky, tak to bylo haf.haf.haf.haf.haf.haf., na konci jsem ho potom pochopitelně zakousl i s mým stylovým kotrmelcem s dvojitým vrutem. Páníček tomu říká dvojitý odpíchnutý Dízoun. Technicky jsem trať zvládl velmi dobře, ještě to chce trochu praxe, ale dá se na to koukat. Délka byla solidní pětistovka, což zejména pocítil páníček, protože tady se návnada natahovala ručně vždy pro následujícího běžce. Druhý běh mě bavil ještě více, trať byla o něco delší a já od samého štěkání pomalu ochraptěl. Na konci jsem opět nasadil dvojitého odpíchnutého Dízouna s vrutem navíc.
 
Páníček byl rád, blbě se pouze tvářil na to natahování. Chytl třapatce a zatímco mi panička dávala obojek, vyrazil na zatahovačku. Když ušel asi tak třicet kroků, vytrhl jsem se paničce a šel jsem si ještě dovyřídit s třapatcem účty. Co sním jiného, s hajzlíkem, když na mě tak výsměšně šustil. Páníčkovi jsem ho vyrval z ruky a začal ho zpracovávat. Panička k nám doběhla a už mě vlekla na druhou stranu, abych se trochu vychodil. Den se vydařil, páníček si se mnou střihl taky dvakrát trať, čas měl ale hodně „pod psa“. Páníčkové měli radost, že se nepotvrdili slova „skeptiků“ o mém přetěžování. Problém můžu mít pouze s hlavou, pokud bych zase měl dělat sólistu na dráze. Ale to se může změnit po měření a můžeme si to potom rozdávat s Chickem. Zkusím trochu potrénovat, abych mu mohl být slušným soupeřem. S páníčkem jsme na jedné vlně, jsem tak trochu na něm závislák a děkuju mu, že mě takto prohání. Páníčkové to mají ještě daleko těžší a nám pejskům se vyloženě obětují. Mrkněte se na nás někdy, jak jsme šťastná rodina. A úspěchy? Ty mohou být a nemusí. O tom to není…



11.08.2007, Dostih, Mistrovství Čech, Kolín, 360m
Dio Diesel Bugsy, 1xtréninkový běh, 1xrozběh, 1xfinále nedoběh

Foto ⇔ Výsledky

Tak konečně si páníčkové poseděli s Faldíkovými. Do Kolína jsme přijeli už v pátek večer, Chick už tam na mě čekal. Ani jsme si ale moc nepoštěkali, protože jsme šli brzo spát. Druhý den, v sobotu, mě a Kejzinku páníček vyvenčil a šel na registraci závodu. Zase na mě udělali takovou habaďuru. Ihned na začátek nás společně s Chickem dali do tréninkového běhu, protože Chick potřebuje, vzhledem k blížícímu se Mistrovství Evropy, trénovat tři běhy. No konečně zase radost z běhu. Chick měl dobrý start, já ho za zatáčkou stáhl na hodně krátkou vzdálenost. Oba jsme běželi rychle, Chick své obvyklé tempo a já své neobvyklé tempo. V druhé zatáčce jsem sice trochu ztratil, ale v cíli jsme byli od sebe ne více než 10 metrů, což je necelá vteřina v čase. Škoda, že se trénink neměřil, byl by to určitě můj nejrychlejší čas, páníček to odhadl na zhruba 31,6 vteřiny. Z toho běhu jsem měl skutečně potěšení. O to větší zklamání nastalo v dalším běhu, který jsem musel zase běžet sám. Čas 33,12 tomu odpovídal. Do finále mě páníček připravil s rutinou a mě už ujely nervy. Zkrátka, když se otevřely boxy, zůstal jsem tam stát a ani jsem nevyběhl. Motivace nulová, naštvanost na 100%. Všichni zírali s otevřenými ústy, protože to bylo nečekané. Jistý mistrovský titul byl fuč, páníčkové byli úplně na nervy ještě hůře, než při mém „déčku“. No alespoň si uvědomili, že je třeba zvolnit a trochu změnit systém.
 
Páníček, coby vůdce smečky mě tu mojí tvrdohlavost jen tak neodpustil a musel jsem nasadit veškerý svůj um lísavosti, abych ho trochu obměkčil. Cestou domů páníčkové diskutovali co bude dobré udělat, abych byl více spokojený a pohodový. Určitě omezíme přespávání po různých hotelech a na akce budeme vyjíždět jednotlivě. Podle toho se budou i vybírat. Omezíme naše účasti a budeme preferovat zejména ty, co mě budou bavit nejvíce. Myslím si, že to budou více coursingy než dostihy. Výstav příští rok bude málo, takže to nám uvolní spoustu termínů. Já ale vím svoje. Nejvíce na palici, je to moje nepředpisové měření, které mě zajistilo neustálé sólo běhy. Neschopnost vyřešení této situace je pro průměrně inteligentního člověka nepochopitelná. Má to však nespornou vypovídací hodnotu o systému a organizaci. V polovině září půjdu na druhé měření a uvidíme, zda nebudu nucen reprezentovat jinou zemi než Česko. Jsem sice ze současně běhajících italáků skoro nejmenší, ale jsem nepříjemně úspěšný a šikovný. A to se trestá. Do doby měření vynechám všechny dostihy, budu se věnovat coursingu. Ten mě baví a potřebuji získávat zkušenosti. Páníčkové rozhodli, že nepojedu ani výstavu v Bratislavě, abychom si trochu orazili. Je smutné, že jsem přišel o účast na Mistrovství světa i na Mistrovství Evropy. Na ME v coursingu bych mohl asi na výjimku, ale nechci být nikomu zavázán, takže páníček mě přihlásil na výstavu na Gibraltar. Neočekáváme sice žádný super úspěch, ale jde o prestiž. Budu daleko, poletím letadlem, takže zase spousta nových zážitků. A o tom to je…



04.08.2007, Coursing, Kynologické cvičiště, bodovací Louny, 600m
Dio Diesel Bugsy, 2xcoursingový běh, 1.místo

Foto ⇔ Výsledky

Lounský coursing byl pro mě opět o něčem novém. Jednak to byl závod pro všechna plemena i bezpapíráky a jednak trať byla vytyčena na kynologickém cvičišti, tudíž měla hodně vraceček, což zvýhodnilo zejména pomalejší pejsky. Navíc dvě části probíhaly vysokou travou, což malým plemenům dělalo dost obtíží. Už velikost vipeta neměla problém. No nic, všechno je jednou poprvé a já, šikulka, jsem musel skousnout i tuto nevýhodu. Pejsků bylo přihlášeno hodně. Vše ale šlo poměrně hladce, pořadatelé se snažili a určitě si ostudu neudělali. Po prezentaci jsem měl hodně času, běžel jsem v polovině startujících. V italáčcích byli hlášení Chavier a Ceysin od Kupků, ale nakonec nepřijeli. No nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně. Na jedné straně se mi s nimi pojí moje „déčko“ v prvním dostihu v Kolíně, na druhou stranu jsou velezkušení coursinkáři, což by byla super zkušenost. Jejich páníčkové tuto disciplínu s nimi hodně trénují. Zejména v prvním běhu by se jejich zkušenost hodila. Na běh jsem byl pořádně nadržený. Páníček mě dobře vypustil, vše šlo jako po másle. Jednou se mi sice smekly tlapky, protože jsem byl hodně rychlý do vracečky, ale problém nastal ve vysoké trávě. Třapec tam zalítl, já za ním a už jsem hledal. Poskakoval jsem tam jako blázen a nic. Nakonec jsem vylezl ven a představte si, on ten hajzlík už byl na druhém konci. Kopnul jsem do vrtule a hurá za ním. Vůbec už mi nerozházela druhá vysoká tráva, nepustil jsem ho z očí a v cíli ani z tlamy. Páníček byl rád, že jsem to nezabalil a už přemýšlel, co budu dělat ve druhém běhu. Přes poledne jsem střídavě odpočíval v boudičce, nebo se procházel s páníčkem v areálu nebo v blízké přírodě. Po několika hodinách, jsem startoval do svého druhého běhu. Běželo se opačně, proti hodinovým ručičkám. Hned po startu byla první tráva. Protože trať byla už hodně vysušená sluníčkem, tak v první zatáčce jsem hodil kotrmelec a záda.
 
V tom jsem zkušený, takže okamžitě nohy na zem a tradá za třapcem. Na posekané trávě tentokrát bylo ještě více vraceček, takže jsem si ty záda zopakoval ještě dvakrát. My italáci máme nevýhodu, neboť na svou váhu jsme hodně rychlí. Potom přišla zase vysoká tráva. To jsem páníčka překvapil, protože jsem uplatnil systém „antilopa“. Nevíte co to je? No to jsou dva kroky a třetí výskok vysoko do vzduchu a sledovat třapec. Zvládnul jsem to dobře a v pohodě doběhl zbytek na posekaném. Na konci nastalo docela drama o kterém jsem neměl ani potuchy. Páníček stál už před cílem, třapec jsem měl na dosah a pár metrů před cílem. Najednou se někomu vytrhl obrovský ridgeback a začal lovit mě. Zatímco já cupoval třapec, páníček se postavil mezi nás a rychle mě vyzdvihl. Tím jsem pro něho přestal být kořistí. Nejhorší je to, že majitelé zejména velkých plemen, nemají dostatečně utažené obojky tak jak se píše ve všech příručkách a potom dochází k problémům. Strach měl páníček, já nic netušil. Kdyby mě ale nechal, já bych se mu vzpříčil v krku, že by ho to zadusilo a bylo by po něm. Body jsem sice neměl excelentní, neboť toto nebyla skutečně trať pro chrty, ale získal jsem obrovské zkušenosti. Na druhou stranu jsem se ani pořádně nevyčerpal, trať byla krátká a pomalá. Určitě se mě běhá lépe coursing, kdy běží jenom chrtí plemena. Ve třídě jsem pochopitelně vyhrál, důležité je, že jsem to nezabalil.


 
29.07.2007, Coursing, Dostihová dráha Starý Háj, CACIL, CACT, Bratislava (SK), 600m
Dio Diesel Bugsy, 2xcoursingový běh, 1.místo

Foto ⇔ Výsledky

Přespali jsme v Lanžhotě, těsně před hranicemi se Slovenskem. Do Bratislavy to byla hodinka jízdy, páníčkové dostihovou dráhu na třetí pokus nakonec našli. Prostředí bylo nádherné, na dráze bylo křoví, terénní hrby a písečné pásy. To bylo pro mně všechno úplně něco nového a neznámého. Zaregistrovali jsme se, rozbalili jsme naše sezení a šli se projít. Cestou jsme potkávali spoustu známých tváří, on ten chrtařský svět zase není tak velký. Někteří zde byli již předešlý den na výstavě a soutěžili o titul „Krása a výkon“. My nyní však dáváme přednost běhání, takže nějaká honba za tituly nás nezajímá. Já si vždycky půjčím kouzelné zrcadlo od Kejzinky a zeptám se „kdo je nejkrásnější“? Dostanu vždy odpověď „No přece ty Díziku“ a mám zase na čas klid. Co bych se konsternoval nějakými názory rozhodčích na výstavách. Nakonec se ukázalo, že poběžím jenom s kámoškou Vinnetů. Páníček mi to tajil, abych se do ní znova nezamiloval, tak jako v Lednici. Zjistil jsem to až těsně před startem. Organizačně závod nějak nevycházel. Pořád nějaké problémy a vše dostalo časový posun. Psů bylo hodně a my běželi běh číslo 24. Sluníčko nemilosrdně pražilo a každý zalézal do stínu. Na startu si páníček dával takový pozor, aby mě nepustil dříve jako v Chlumci, že mně nakonec pustil později. Vinnetů jsem tak doběhl na první kladce a předběhl jsem ji. Udržovali jsme si stejný rozestup, běh nás bavil a vesele jsme si oba poštěkávali. Poslední kladka před cílem byla do pískového svahu. Já tam vletěl rychle. Protože jsem tohle, na rozdíl od mojí soupeřky, neznal, přední tlapy se mně zapíchly a zadek pokračoval dál. Takže zkrátka salto mortále, česky kotrmelec a přistál jsem na zádech.
 
Než jsem se vyhrabal, tak mně zdrhnul třapatec a Vinnetů na mě zrovna také nepočkala. No nic, zapnul jsem třetí kosmickou, ale doběhl jsem o kousek za ní. Holka byla šikovná a navíc tam běhá často. Dobrá zkušenost. Na třapci byla taková malá kůžička. Tu jsem v cíli zakousl přes košík tak, že mně páníček nemohl dlouho odtrhnout. Jako jediným ze všech běžců, nám tribuna za krásný závod tleskala. Opravdu, běželi jsme uvolněně, technicky dobře a celou trať beze ztráty tempa. Bodů jsme dostali hodně, určitě na první desítku ze všech. Těšil jsem se už na odvetu a páníček hlavně na to, jestli si budu pamatovat ten písek a co s tím udělám. Nakonec všechno bylo jinak. Druhý běh se nekonal, zkrátka pořadatelé to organizačně ani technicky nezvládli. Škoda, taková krásná dráha… Jelikož jsme ale byli s Vinnetů každý v jiné kategorii, tak jsme každý vyhráli. Já ještě obdržel cenu za rychlost, ale to se páníček dozvěděl až po návratu domů od manželů Tomových. S těmi jsme se seznámili, protože mají čtyřměsíční štěňátko Chamsinku od naší paničky chovatelky. Bylo to příjemné setkání a už se těším, až se setkáme s Chamsinkou někde při běhání. Čeká jí však ještě dlouhá cesta, a její páníčkové to vědí. Určitě asi nezklamou můj odhad, že se s tím zdárně popasují. Přeji jim hodně štěstí. Domů jsme přijeli pozdě večer. Byli jsme všichni rádi opět doma, víkend byl hezký, náročný a i úspěšný. Navíc jsme spolu s páníčky poznali nové psí kamarády s jejich páníčky.



28.07.2007, Dostih, Středoevropský pohár, Kolín, 360m
Dio Diesel Bugsy, 1xrozběh, 1xfinále, 1.místo

Foto ⇔ Výsledky

Do Kolína jsme přijeli už v pátek. Páníčkové si to domluvili s Faldíkovými. Já už se těšil na Chicka, jak si poštěkáme nějaké drby ještě spolu se Simbim (Xerxes). Páníčkové Chicka však dostali nějakou nemoc, takže z toho nic nebylo. Když jsme konečně dorazili, sluníčko se už sklánělo nad obzorem, ale jeho odcházející paprsky stále dělaly příjemno. Páníčkové nás nechali na volno v oplocené vnitřní části a klábosili s ostatními. Padla i nějaká ta lahvinka. My s Kejzinkou jsme očuchávali terén a Simbík dělal jako že nic. Potom jsme se začali s Kejzinkou honit, náš páníček se připojil a bylo to bezva. Simbi koukal a vypadalo to, že se i připojí. Ale nakonec zachoval svou důstojnost a šel se muchlovat k dospělákům. V jedné chvíli jsem projevil opět svou tvrdost. To, když jsme se v plném běhu proti sobě vyhnuli s Kejzinkou na stejnou stranu. Žuchli jsme do sebe, oba jsme udělali kotrmelec. Kejzinka kvičela jako by jí na vidle brali, já vyskočil na nohy a šel jsem si raději čenichat krtky.
 
Páníček si vzal Kejzinku do náruče a najednou byla okamžitě zase zdravá. No nic, den končil, páníčkové nás dali na pokoj a já, za šíleného několikahodinového štěkání naší madam, spokojeně usnul.
 



15.07.2007, Dostih, Krása a výkon, Kolín, 360m
Dio Diesel Bugsy, 1xfinále, 1.místo, Šampión pro krásu a výkon
Foto ⇔ Výsledky

Druhý den nás probudilo krásné počasí a já už se těšil na běhání. Ještě před závodem, si všichni, kdo měl zájem, mohli zout botky a naboso si projít celou dráhu. To, aby se předešlo všem spekulacím o stavu dráhy. Začínal náš předjezdec Simbík a tradičně „nezklamal“. Vyběhl pěkně, ale před druhou zatáčkou si řekl, proč se honit za něčím, co se stejně nedá sežrat a vrátil se zpátky. Navíc svému páníčkovi způsobil materiální škodu, protože mu prohrál sázku. Že by ho to nějak ale žralo, to teda ne. Tentokrát byla před startovními boxy přísná veterinární kontrola, prošel jsem jí a mohl jsem si užívat svůj běh bez nikoho. Přesto jsem zaběhl dobrý čas a udělal jsem zase páníčkům radost. Druhý běh byl po delší pauze, takže to už jsem nebyl v takovém natěšení. Přesto jsem tu střapatou potvoru, jako tradičně, vždy dorazil tak, že se neodvážila ani pohnout. Dostal jsem krásný pohár, udělali jsme rychle fotky na památku a už jsem vklouznul v autě do boudičky a jelo se směr Bratislava. Druhý den mě totiž čekal můj druhý coursingový závod v životě.
 
No, vedro bylo neskutečné. Proto pořadatelé minimalizovali počet běhů. Italáci běželi jenom finále. Škoda mého problému s měřením, protože po dlouhé době mohli být plné boxy. Před závodem jednala dostihová komise, ale žádné přeměření se nekonalo. Páníčky to neskutečně žere. Na jednu stranu nechtějí dělat zbytečné problémy, na druhou stranu přece nelze tolerovat porušování Mezinárodního dostihového řádu. Máme mezi všemi už spoustu kamarádů a přátel, takže nechceme dělat ještě více problémů než jich je. Ale… Mně už to sólování moc nebaví. Páníčka to štve, protože takhle si časy moc zlepšovat nebudu. Alespoň mohu být spolehlivý. Páníček se mnou teď zkusí pár coursingů.Ty mně teda zatím baví. Já jsem si svůj běh proběhl v klídku. Po mně šlo do boxu pět italáčků. Vyhrál Chick, před oběma Laudani, na dalších místech byli pejsci paničky chovatelky. Ta mněla zbytečné obavy, že pejskové dostanou „Déčko“. Doběhli hezky. Pohled na pět závodních myší byl nádherný. Chudáci vipeti, ti museli v tom vedru, někteří, běžet 3 kola. Přestože dráha byla dobře připravena, po dlouhé době, se stalo pár úrazů paciček. No nic, to je zkrátka život sportovce. Ale my chrti máme velké srdce.
 
Vyhlašování vítězů probíhalo tradičně u věže. Každý hledal kousek stínu. Nejdříve byly vyhlášeny dostihy. To bylo jasné. Potom se vyhlašovaly celkové výsledky „Krásy a výkonu na rok 2007“ Za dvě vítězství jsem dostal maximum, 20 bodů. Převzal jsem si společně s páníčkem ceny a pospíchali jsme domů. Byl jsem totálně utahaný. Zase jeden úspěšný víkend. Na závěr musím pochválit pořadatele, akce měla spád, byla příjemná až na ta vedra. O to více si všichni tu pochvalu zaslouží.



14.07.2007, Výstava, Krása a výkon, Kolín
Dio Diesel Bugsy, třída šampiónů, V1, Oblastní vítěz

Foto ⇔ Hodnocení

Do Kolína jsem se těšil, protože jsem od páníčka věděl, že tam budu mít spoustu mých kamarádů a kámošek – italáků. Taky to tak dopadlo. Byli jsme druhé nejpočetnější plemeno, hned po vipetech. Bylo hrozné vedro, moji páníčkové si tam zamluvili pokoj, takže my byli v příjemném chládku. Hlavně já, protože Kejzinka, pokud má být někde sama, tak štěká skoro na světový rekord. Měli jsme obavy, hlavně z rozhodčího. Pan Hořák nám na jaře trochu pokazil měření, takže páníčkové měli oprávněné obavy. Ty se naštěstí ukázaly jako neopodstatněné. Naopak, kdo si na jeho způsob rozhodování zvykne, tak nemůže mít problém. Páníček mě předvedl velice dobře a bylo vidět, že jsem panu Hořákovi padl do oka, přestože preferuje hlavně velké pejsky. Konečně jeden rozhodčí, který dokonale prohlížel zuby a v postoji koukal jestli si pejsek nehoví, zda stojí skutečně na prstech a hlavně, zda pejsek splňuje skutečně parametry na Krásu a výkon, tzn. sportovní pohyb a dobrou kostru. Žádní podkabátníci by u něho neměli šanci. Šanci měli sportovci. To já všechno mám, jsem a umím, ale zkrátka málokterý rozhodčí na to dává tak velký důraz. Získal jsem všechno co šlo, včetně Oblastního vítěze. Sice se mi to mluví, ale musím říci, že pan rozhodčí předvedl velmi dobrý výkon a vydržel v kruhu i přes velké vedro. Páníčkové seděli s Faldíkovými a Laudáni a občas nás přišla navštívit naše panička chovatelka. Ona takto musí, protože Cesinek občas trochu vyjíždí, vždycky mu ujedou nervy. On už je takový, ale jinak je to také prima kámoš. Páníčkové toho semleli a my jsme si taky dost poštěkali. Fenky Laudáni nás pozvaly do Bratislavy. Nevím jak Chick, ale já tam jedu. Pojedu ale jenom na coursing, místo nudné výstavy, si zaběhnu raději dostih v Kolíně. V podvečer jsme se šli ještě vykoupat do lomu. Voda byla parádní, tentokrát se ale více líbila Kejzince. Dvakrát jsme si zaplavali. Chick byl v takovém rybníku poprvé. No, kdyby běhal tak jak plave, tak na něho udělám rovinku. Večer jsme šli spát brzy, na rozdíl od páníčků, protože mně čekal perný, parný den.



08.07.2007, Coursing, Chlumecká Trojkoruna, Chlumec n/C, 500m
Dio Diesel Bugsy, 2xcoursingový běh, 1.místo

Foto ⇔ Výsledky

Z Lednice jsme se přesunuli do Chlumce n/Cidlinou. Přespali jsme v hotelu Astra na náměstí. Před tím jsme si dali večeři. Konečně jsme dostali najíst, protože páníčkové nás nekrmí před dostihy, Kejzinka je vždy solidární i když neběhá. To aby si udržela postavu. No stárnoucí baba, musí se hlídat. Ráno jsme zase museli sledovat, jak si páníčkové dávají snídani. Měl jsem plnou tlamu slin. Potom jsme někam zase jeli a skončili jsme u lesa na nějaké veliké louce. Kde je ten ovál? Pořád mluvili o nějakém coursingu. Prezentaci tu máme zmáknutou, takže to ještě šlo. Potom nás nějak rozdělili. Byli jsme skvělá dvojka. Páníček si o tom asi někde přečetl. Stejně ale koukal s otevřenou pusou a já ho doplňoval s otevřenou tlamou. No co, zkrátka uvidíme, co budou dělat ostatní a zkusíme to nějak kopírovat. Prdlačky Vaší babičky. Startovali jsme první. Dostal jsem dečku a košík. To už jsem se dostal do varu a potřeboval jsem něco zakousnout. Bylo divné, že jsem startoval z ruky. Paní, která startovala, řekla, že musíme až na pokyn „GO“. Najednou přivezli odněkud toho třapatce, který mě vždy tak rozhycuje. Ten začal utíkat. Páníček zpanikařil a než paní otevřela pusu, tak mně vypustil. Já to napálil a už jsem ho skoro měl a on najednou vpravo, vlevo, nahoru do kopce a zase do strany. No to mě začalo bavit. Nakonec jsem ho dohonil nedaleko startu a jak jsem zvyklý, tak jsem ho pokousal. Páníček mi nemohl ani odtrhnout. To teda byla jízda. Ale mně jen tak nikdo neuteče. Páníček zjistil, že se tady boduje 5 disciplín po 6-ti bodech. Chuť štvát, no tu mám, inteligence, tou překypuji, šikovnost, jsem malý ale šikovný, kondice, mám obrovské srdíčko a rychlost, tak tady musím ještě přidat. Jelikož jsme poblbli start, tak jsme dostali v 1. kole celkem 25 bodů ze 30-ti možných. Výsledek velice dobrý i pro zkušeného coursingového psa. Po přestávce, kdy se zase tradičně páníčkové cpali a my s Kejzinkou házeli psí oči, abychom alespoň dostali něčeho na ochutnání, začalo druhé kolo běhů. My opět zahajovali. Mě už bylo jasné co mohu od toho třapatce čekat. Když ho přivezli, viděl jsem do něho jak do hubené kozy. Jakmile jsem uslyšel „GO“, tak jsem vypálil a všechno se mi absolutně dařilo. Celý běh jsem si poštěkával, protože to bylo zábavné. Zákus jsem uskutečnil s obvyklým efektem několika kotrmelců. Z tlamy jsem ho však nepustil.
 
Páníček i všichni okolo zírali. Jako první pes v závodě, první ve 2. kole, jsem bez váhání dostal 30 bodů z 30-ti. Za celý závod byla třicítka pouze ještě jednou. Ve třídě jsem získal 1. místo a celkově ze všech psů bych skončil na bramborovém 4. místě. A to jsme tratili za ten pokažený start. Tak a páníčkové dostali zase naloženo. K výstavám, dostihům přibyl ještě coursing a ten mně teda baví. Ti aby se teď báli se mnou něco zase zkoušet. Jak říkám „Jsem malý, ale šikovný“. Zamotanou hlavu z toho mají páníčkové. A jako tradičně mi páníček zaplatil jeden tréninkový běh navíc. To jsem byl rád a zase jsem se proběhl s radostným poštěkáváním a prakticky jsem zkopíroval dokonalost druhého kola. Jinak musím pochválit pořadatele, protože to byla skvěle a kvalitně připravená akce a mně osobně nadchla. A na úplný závěr jsem si zkoušel ještě u auta vyhrabat alespoň nějakou tu myšku, no já měl hlad. Panička to fotila, takže mrkněte, jak hrabe zkušený norník. Že bychom zkusili lovecké zkoušky?



07.07.2007, Dostih, Lednický zajíc, bodovací, Lednice, 360m
Dio Diesel Bugsy, 1xrozběh, 1xfinále, 1.místo

Foto ⇔ Výsledky

Brzké sobotní ráno bylo u nás sychravé. Páníčkové si neodpustili uštěpačné poznámky vůči rannímu vstávání. A za všechno můžu já. Zalezl jsem do boudičky, zaklopil uši abych to nemusel poslouchat. Za chvíli jsem usnul. Kejzinka navíc tradičně kvíkala a trvalo ji dost dlouho, než zjistila, že na ní nikdo není zvědavý, takže přestala a ulehla ke mně. Vzbudili jsme se až v Lednici. Počasí bylo nádherné. Sluníčko nám vlilo svou energii a mírný větříček rozptýlil teplo jeho paprsků na příjemno. Uvelebili jsme se ve stínu stromů společně s kámošem Chickem a jeho páníčky. Přijela také moje panička chovatelka a tentokrát přivezla Ceyssina a moje dvě ségry. Dlouho jsme se neviděli, takže jsme si poštěkali, co je nového. Ségra mi sdělila, že jsem se vlastně stal strejdou. Má krásná štěňátka. Dala si dvě sólíčka a běžela tak nádherně a rychle, že jsem zůstal s otevřenou tlamou. Je škoda, že jí to nejde běhat s více pejsky. Chick si to rozdal s Ceyssinem. No utekl mu, ale Ceyssin si to užíval a vesele si poštěkával i když měl k tomu třapatci hodně daleko. Já mu to trochu přál za to, jak na mně machroval ve smečce. Ale nakonec jsme vyhlásili klid zbraní. Ceyssin si to ale vyložil po svém a místo tradičního vrčení, se mně snažil obskočit. Panička chovatelka ho musela krotit. No, štěňátka by z toho určitě nebyla. Já jsem bohužel zase musel kroužit sám. Páníček se snaží, aby mně rychle přeměřili a zmizelo ta absurdita mého prvního měření. Čas jsem tentokráte měl standardní, protože po oba běhy mně táhli kůži pomalu. Já toho třapatce málem zakousl v každé zatáčce. V písku potom dostal vždy co proto a to jsem měl košík. No, alespoň jsem si spravil náladu nakonec. To jsme si to rozdali s Chickem v tréninkovém běhu, ale stejně, na něho ještě nemám.
 
Cestou v autě páníček říkal ještě něco o slimákovi, ale to jsem už nemínil poslouchat a zalehl jsem do boudičky. Ať si to příště zkusí sám, alespoň by trochu zhubnul, kecat umí každý.



01.07.2007, Dostih, GrandPrix, CACIL, nom.ME, Lednice, 360m
Dio Diesel Bugsy, 1xběh, 1xfinále, 1xtrénink, 1.místo

Foto ⇔ Výsledky

Já už byl tak nadržený na běhání, že když páníček začal připravovat můj cestovní kufřík telepaticky jsem sledoval, zda tam bude dávat startovní dečky a košík. Radostí jsem vyštěkl jakmile vzal košík do ruky. Žádná přiblblá výstava, ale bude zábava pro chlapáky. V autíčku jsme se s Kejzinkou stočili do klubíčka a ještě jsme, na rozdíl od páníčků, v pohodě dospávali. V Lednici nás přivítalo nádherné sluníčko, museli jsme zajet do stínu, abychom se neusmažili. Kámoš Chick už tam se svými páníčky Faldíkovými přespával, protože byli den před tím na dostihu v Maďarsku. Byl tam druhý. Je to zkušený běžec a já mám smůlu, že pořád ještě nemám vyřešeno moje přeměření. Jak já bych rád dobíhal jako druhý za ním, ale měl možnost se něčemu přiučit. Původně byly přihlášeny i moje kámošky Laudani, ale asi jim to nějak nevyšlo. Škoda, mohli jsme si trochu poštěkat co je nového. No nic, někdy příště. Byl jsem tak nažhavený před startem, že jsem konečně dostal pochvalu za dobré starty. Ten třapatec mi tak provokoval, že jsem mu to vždy v pískovišti nandal a páníček si musel vysypávat boty plné písku. Škoda, že Chickův páníček musel do práce, takže odjeli hned po závodě. Protože se všude v zahraničí běhají běhy tři, tak mi páníček zaplatil ještě jeden tréninkový běh. Tentokrát jsem se na něho vůbec nezlobil, protože jsem byl celý hladový po běhání. Já bych tam běhal snad až do rána. Potom si Kejzinka dala jednu rovinku, ale tentokrát nic moc. Za tím třapcem skákala, jako kočka, která loví myš a ještě k tomu blbě. Bude muset začít trénovat. Takhle by nám dělala jenom ostudu. Budu s ní muset probrat trochu teorii běhání. Jo, kdyby tahali velkou piškotku, to by běžela jako vítr.


 
23.06.2007, Dostih, Kolínský noční sprint, Kolín, rovinka
Dio Diesel Bugsy, 2xrozběh, 1xfinále, 1.místo

Do Kolína jsme se vypravili celá rodina. Moji oba páníčkové a já s Kejzinkou. V Kolíně jsme měli zamluvený i nocleh, takže jsem se těšil na samé nové věci. Kolíňáci se docela vytáhli. Připravili úplně novou formu závodu. Bylo to spíše takové příjemné setkání milovníků chrtů. Běhaly se sprinty na rovince. Ta byla osvětlena umělým osvětlením. Rozběhy začínaly už ve 20 hodin. Další meziběhy byly od 22 hodin a finále potom přesně o půlnoci. Jelikož z důvodu nemoci nepřijela moje panička chovatelka se svými dvěma pejsky, zůstali jsme na startu sami dva s kámošem Xerxesem. Protože jsem už dlouho neběhal, byl jsem pořádně nažhavený na start. Když v prvním rozběhu otevřeli boxy, vypálil jsem úplně stejně rychle jako Xerxes, který má vynikající starty. Bohužel se toho Xerxes lekl a protože má problémy se společným běháním s ostatními pejsky, tak se zastavil. Bylo mi to líto, přestože kdyby běžel, s určitostí by mě ukázal záda, protože je opravdu rychlý. Měl ještě jeden rozběh na nápravu, ale tam vůbec neodstartoval. Ten pejsek má skutečně ten problém v hlavě a táhne se mu to z doby, kdy ho na Mistrovství světa napadl jiný pes. Jeho páníčkové mu věnují neskutečnou péči a stále se to nedaří srovnat. Finále jsem si proběhl již jenom sólo a dostal jsem pohár. Bylo hodinu po půlnoci a my s Kejzinkou jsme šli spát. Páníčkové, ti klábosili až skoro do rána a strašně se divili, když jsme je ráno budili tradičním olizovacím způsobem.



17.06.2007, Výstava, MV CACIB, Mostar (BiH)
Dio Diesel Bugsy, třída šampiónů, V1, CAC, CACIB

Foto ⇔ Hodnocení

Druhý den jsem byl v naději na odvetu. Rozhodoval jiný rozhodčí ze Slovinska. Opět jsme nastupovali po dvacítce. Páníček si dal záležet a předvedl mě excelentně. CAC a CACIB zase bez problémů, včetně splnění podmínek šampióna BiH. Překvapením bylo to, že do soutěže šla jenom ta fenka, která nezískala minulý den BOBa. Ta byla horší. Italský handler neustále bez pokynu vedoucího kruhu lezl do kruhu zadem, stavěl fenu na stůl v době, kdy já byl v postoji hodnocen od stolku. Pohyb feny v kruhu byl tak na déčko. Konečně všechno jasné. Omyl, BOBa dostala ona a v závěrečkách šla na bednu na třetí místo. To už nebylo k pochopení a páníček se hodně zlobil. Panička se snažila všechno natáčet, ale byla tak nervózní, že se jí klepaly ruce a po udělení BOBa jí normálně vypadl foťák z rukou. Přesto video má vypovídací hodnotu a navíc páníček natočil závěrečku FCI10, kde se vše jenom potvrdilo. Protože se páníček utvrdil, že profesionální handleři mohou být skutečně zhoubou mnoha výstav, určitě svůj postoj a videa pošle na FCI a Slovinský svaz. Smutné na tom je to, že na výstavě byla velká konkurence kvalitních psů, pouze italáci se nějak nevydařili. Že bych se nějak obzvlášť těšil z titulu šampióna BiH to ne. Stálo to hodně peněz na nákladech a v tomto korupčním prostředí jsou výsledky nejisté. Mnoho vystavovatelů dostalo jeden den dobré hodnocení, třeba i BOBa a druhý den vědéčko, nebo naopak. To zase údajně kvůli tomu, že pořadatelé předpokládají, že si přijedou šampióna znovu dodělat. Jinak bylo možné přijmout nabídku handlerů za 400EUR získat na 100% šampióna. Nevěříte? Věřte. Jsou na to svědci.



16.06.2007, Výstava, MV CACIB, Mostar (BiH)
Dio Diesel Bugsy, třída šampiónů, V1, CAC, CACIB

Foto ⇔ Hodnocení

Cesta autobusem na výstavu byla hodně dlouhá. Přijeli jsme v půl deváté a hned jsme se prezentovali. Páníček dostal program a byl docela překvapený malou konkurencí. Byly hlášeny pouze 2 fenky a všichni jsme byli z rodu Kazanů z Francie. Fenky předváděl italský handler. Na začátku nám představili rozhodčí a šlo se do kruhu. Italáci načínali třetí desítku. Rozhodčí byl hodně rychlý, takže to mělo spád. Nastoupili jsme do kruhu a můj páníček předvedl brilantní výkon, protože nebyl vůbec nervózní. CAC a CACIB byl jednoduchý.
 
Potom nastoupily obě fenky. Exteriérově lepší nebyly a navíc byly ustrašené se zoufalým pohybem. Pořád si lehaly na zem a poskakovaly do strany. Když jsme šli o BOBa, tak to byl mezi námi nebetyčný rozdíl. Jako šok působilo potom rozhodnutí rozhodčího dát BOBa fence. Nikdo s přihlížejících nechápal. Všude jinde by takové vystoupení bylo na védéčko. Později ještě tento stejný rozhodčí dal tuto fenu v FCI10 na druhé místo. To už se páníčkovi podařilo natočit, takže na odkazu si může každý ověřit objektivitu pana Hadžiče. Že by čeští „kapříci“ dorazily už i do Bosny?



08.06.2007, Výstava, Euro Dog CACIB 2007, Zagreb (HR)
Dio Diesel Bugsy, třída otevřená, Výborná bez umístění

Foto ⇔ Hodnocení

Na výstavu jsem odjížděl s tetou Rejnartovou. Organizačně výstava nebyla nic moc. Byla dost velká účast a konkurence. Ve třídě nás bylo 7 přihlášených. Na mou škodu a i překvapení, paní rozhodčí nehodnotila až tolik pohyb, který je mým trumfem. Dostal jsem výbornou bez umístění. Mě osobně to stačilo, zatím jsem nikdy nic než výbornou neměl, takže to bylo potvrzení, že nejsem žádný ošklivák a plně splňuji standard italáka. Můj páníček považoval za čest a povinnost se takovéto výstavy zúčastnit a nakonec zjistil, že jsem byl jediný zástupce italáků z Čech. Tak nevím, kde zůstali moji kámošové z výstav. Můj páníček vždycky říká, že nejhorší smrt je z vyděšení, tak čeho se bát?



02.06.2007, Dostih, ukázkový dostih, Lednice, 360m
Dio Diesel Bugsy, 1xukázkový dostih, 3.místo, 2xtrénink, 2.místo

Foto

Ze Sence jsme okamžitě jeli do Lednice. Tentokrát to byl balzám na nervy. Ubytovali jsme se v Hippoclubu, dali si večeři a poseděli v příjemné atmosféře. Ráno zase výborná snídaně a přejeli jsme k dostihové dráze. Žádné závody, ale ukázkový dostih pro sponzory. Páníčkové tuto akci upřednostnili před řádným dostihem v Kolíně, neboť chtěli pomoci organizátorům. Akce byla výborně připravena, kromě ukázek dostihů se sázkami, se zde ještě konala lukostřelba, jízdy na koních, ukázka dravých ptáků, létání vrtulníkem a to hlavní, veliký raut s vybranými pochoutkami, které nikdy nedošli. Něco jsem také zobnul a po prvním běhu jsem to vyzvracel.
 
Také jsem se tam zamiloval, do krasavice Vinetu. Při prvním běhu jsem si jí hlídal a nechal jsem se předběhnout její sestrou. Zkrátka běžel jsem pod psa. Páníček mi vyčinil a dal mi rozjímat do boudičky. Potom jsme běželi ještě dva tréninkové běhy a to už jsem doběhl vždy na druhém místě za Chickem. Holky ale běhají dobře, jsou daleko zkušenější než já, naštěstí ne rychlejší. Mojí páníčkové se skvěle bavili s Faldíkovými ze Zlína a Laudani z Bratislavy, byl to opravdu příjemný den.



01.06.2007, Výstava, NV CAC, Senec (SK)
Dio Diesel Bugsy, třída šampiónů, V1, CAC

Foto ⇔ Hodnocení

Tato výstava se konala v pátek za úporného vedra. Ještě že jsme dorazili včas a mohli si tak vybrat místo pod stromem. Celá výstava se nesla v duchu organizačních zmatků, nejdříve páníček musel znovu zaplatit, neboť údajně platba nedošla. Doma se ukázalo, že došla. Na konci nám zase nedali kartičku s CACem, takže páníček musel znovu telefonovat a snad nám dojde. Okolo kruhů vedla kempová komunikace, takže rámus, hemžení lidí a aut, prach. Celkem šlo před námi, italáky, 48 chrtů. Normální pejskař to nechápe. My neumíme odpočívat jako velcí psi. Navíc posuzování na závěr není také výhra. BOBa dostal Elendil. Páníček mě tentokrát předvedl velmi dobře. Jeli jsme pro CACe a toho jsme dostali, z ostatního jsme byli všichni rozčarovaní. Z výsledku ne, vyhrát může jenom jeden, ale ze způsobu. Více nebudu komentovat, páníček bude uvážlivěji vybírat kam jít.


 
27.05.2007, Dostih, Grand Prix Bohemia, bodovací, CACT, Mladá Boleslav, 345m
Dio Diesel Bugsy, 1xrozběh, 1xfinále, 1.místo

Foto ⇔ Výsledky

V Boleslavi jsem se tentokrát sešel s Xerxesem, který drží platný dráhový rekord a Chickem. Oni dva byli spolu v rozběhu, já běžel opět sám. Byl jsem zvědavý, jak to dopadne. Po první zatáčce se naplnila zlá předtucha a Xerxes se najednou zastavil. Má to v hlavě a zkrátka potvrdil, že dohromady s ostatními běhat nebude. Je to velká škoda, protože má zkušenosti a je hodně rychlý. Já jsem si opět zlepšil osobní čas na 32,81. Dostal jsem se pod 33 vteřin a to bez tréninku. Až začnu trénovat, tak chci atakovat 31 vteřin. Finále už bylo pomalejší, bylo vedro a byl jsem už unavený. Ale byl to příjemně strávený den.



20.05.2007, Dostih, Kolínský zajíc, bodovací, Kolín, 360m
Dio Diesel Bugsy, 1xrozběh, 1xfinále, 1.místo

Foto ⇔ Výsledky

V Kolíně bylo strašné vedro. Navíc jsem byl po dlouhé výstavě hrozně unavený. Byla chyba zůstávat v Litoměřicích do závěrečných soutěží. Konečně jsem se potkal s Chickem. Zase nás dali do různých kategorií, takže jsem běžel opět sólo. To už páníčka naštvalo a chystá se napsat stížnost na ČMKU. Byl to den blbec. V prvním běhu mě v cílové rovince táhli návnadu tak rychle, že naštěstí až za cílovou čárou, jsem ji ztratil z dohledu a úplně mě to zmátlo. Začal jsem tam pobíhat dokola a hledal jsem ji. Nic jsem pochopitelně nenašel. Páníček je upozornil, že je třeba dodržet vzdálenost 20 metrů. V druhém kole to chtěli napravit. V poslední zatáčce jsem ale návnadu dostihl a zakousl tak jak jsem zvyklý. Udělal jsem kotrmelec a najednou koukám, třapatec jede dál. To mě teda naštval. Zařadil jsem tam rychlost a vyrazil za ním. Dohnal jsem ho v pískovišti, čas ale byl pochopitelně nanic. Takže tady jsem se moc nepředvedl.



19.05.2007, Výstava, MV CACIB, Litoměřice                                          
Dio Diesel Bugsy, mezitřída, V1, CAC, CACIB, BOB

Foto ⇔ Hodnocení

V Litoměřicích bylo velké hemžení a navíc velké vedro. Italáků bylo opravdu málo. Tak trochu jsme zmátli paní rozhodčí Holmerovou. Do kruhu jsem šel s tetou Rejnartovou a předvedl jsem se opravdu špičkově. Po mě šel ve třídě šampiónů Amos Quindici. Pejsek to je hezký, ale vůbec neměl náladu se předvádět. To se nám tvrdohlavým italákům občas stává. Protože paní rozhodčí si vůbec neasociovala to, že mi vlastně nedávno dala Klubového vítěze a navíc ani netušila, že už jsem v této chvíli byl 4x šampión, tak si ještě přizvala na konzultaci hlavní rozhodčí paní Ubrovou. Znova jsme se museli předvést a potom stvrdili společně vítězství neznámého pejska z mezitřídy nad šampiónem. To alespoň trochu eliminovalo mé zklamání z malého počtu soupeřů. O BOBa jsme šli s vítězkou mladých Bellonou Quindici. Fenka je to hezká, určitě může být úspěšná. Já jsem však působil už více dospělácky. Dostal jsem svého prvního BOBíka. Odpoledne jsem šel ještě do dalších soutěží. Teta Rejnartová si mě vzala do senior handlera, potom jsem dělal nějaké focení s vítězkou junior handlera a potom závěrečnou pódiovku. Tam ovšem my, malí chrti, jsme téměř bez šance. Končili jsme až v podvečer a byl jsem hrozně unavený.
 



13.05.2007, Výstava, MV CACIB, Bratislava (SK)
Dio Diesel Bugsy, mezitřída, V1, CAC

Foto ⇔ Hodnocení

Když se po skončení závodu objevila na dráze panička chovatelka, byl jsem ve střehu. Něco se asi zase chystá. A také že ano. Naložila si mě do auta a už jsme jeli do Bratislavy na výstavu. Chyběl mě jeden CACík na Slovenského šampióna krásy, takže vzhůru do boje. Ve třídě jsme byli opět s Elendilem. Povedla se mě odveta za klubovku a postoupil jsem. Potom nastal problém, kdy jsme šli já, Eroico pana Mozoláka a Sesin paničky chovatelky. Mě se chopil Lukáš paničky chovatelky a pochopitelně mě nedokázal pořádně předvést. No nic se nestalo, mě CACík stačil. Už jsem stejně byl otrávený a těšil se domů.



12.05.2007, Dostih, Pojizerské derby, bodovací, Mladá Boleslav, 345m
Dio Diesel Bugsy, 1xrozběh, 1xfinále 1.místo

Foto ⇔ Výsledky

V Boleslavi jsem se tentokrát sešel s Xerxesem, který drží platný dráhový rekord. Je to zkušený dostihák, ale má problém, po jedné negativní zkušenosti, běhat s ostatními pejsky. Doufám, že to čas spraví a budeme moci někdy v budoucnosti běžet spolu. Může mě toho hodně naučit. Běželi jsme v různých kategoriích. Já opět standardně, opět jsem si vylepšil své časy. Xerxes běžel opravdu rychle a zarputile. Tam jsem poznal, že jsem teprve na začátku své dostihové kariéry a že až odezní během měsíce výstavy, tak budu muset začít systematicky trénovat. Bez práce zkrátka nejsou koláče.



06.05.2007, Dostih, bodovací, Lednice, 360m
Dio Diesel Bugsy, 1xrozběh, 1xfinále, 1.místo

Foto ⇔ Výsledky

Z klubovky jsme přejížděli rovnou do Lednice, kde jsme nocovali. Bylo nás plné auto, protože jela s námi Lucinka a dědeček. V podvečer jsme se prošli nádherným zámeckým areálem, pluli jsme i na lodičkách. Druhý den bylo krásné počasí. Bohužel na dostih nepřijel můj kamarád a vzor Chick, takže jsem zase musel běžet sám. V obou bězích jsem si postupně vylepšil své nejlepší časy. Páníček ze závodu natočil krátké video a vyčinil mě, že stále neběžím naplno. Jemu se to říká. Dva takové dny dají pejskovi zabrat.



05.05.2007, Výstava, KV KCHICH, KV, CAC, Lysá n/L
Dio Diesel Bugsy, mezitřída, V1, CAC, Klubový vítěz 2007

Foto ⇔ Hodnocení

Na klubovce se sešla obrovská konkurence. Nás italáky nechali skoro až nakonec. Ve třídě jsme byli s Aeronem paní Kubešové. Jeho panička byla týden mimo domov a Aeronkovi se asi stýskalo. Byl celý pohublý a zkrátka neměl svůj den. Paní rozhodčí Holmerová mě upřednostnila, protože jsem se dobře předvedl a jednak se jí líbila moje vyvinutá hruď, která je formována běháním dostihů. O BOBa jsme potom šli s Elendilem, kterého na oplátku za Prahu, předvedla paní Podaná. Přece jenom spojení zkušenosti s dobrou kondicí Elendila mu vynesla BOBíka. Jelikož paní Slivoňová není členem KCHICH, Klubového vítěze 2007 jsem nakonec dostal já. Na to, že jsme na výstavě byli vlastně z nutnosti, to byl fantastický úspěch.
 


 
28.04.2006, Výstava, MV CACIB, Praha
Dio Diesel Bugsy, mezitřída, V1, CAC, R-CACIB

Foto ⇔ Hodnocení

V Praze se sešla, jako vždy, obrovská konkurence. Navíc zase zasáhla vyšší moc a na rozdíl od Budějovic, nepříznivě. Dostal jsem se do třídy s Elendilem, který je potomkem Brethil Gil-Endor a Artisem, který je zase potomkem Bilba Gil-Endor. Skutečně smrtelná kombinace. Můj páníček nebyl v kondici, takže se dohodl s tetou Rejnartovou, že mě předvede. A musím říci, že dobře udělal. Souboj byl na ostří nože. Pan rozhodčí byl opravdu skvělý a musím říci, že mu neuniklo vůbec nic. Teta Rejnartová si od něho vysloužila hodnocení jako excelent handler. Myslím si, že to bylo právě jazýčkem na vahách, neboť moji soupeři patří mezi opravdu skvělé pejsky. Je pravdou, že se mi zdál Elendilek trochu bez jiskry a pohublý, ale to se nám pejskům někdy stává, že nemáme svůj den. Já jsem si podobný osud vybral na první výstavě ve Slovinsku, kdy jsem trpěl řídkým případem s hustým běháním. Z vítězství ve třídě jsem měl radost, ale určitě bych si více přál, kdybychom si tento rozstřel absolvovali o CACIBa. Takto jsem šel o CACIBa s mým příbuzným Ceyssinem. Šel ze šampiónů a zkrátka se panu rozhodčímu více líbil. Nakonec ještě získal BOBíka. Ve fenkách byla také dobrá konkurence. Opravdu dobře to vyšlo Afroditce pana Baráka, která porazila Cinderellu mojí paní chovatelky. Ale i tak to byl pro moji paní chovatelku neskutečně úspěšný den. Já jsem toho názoru, že rivalita mezi jednotlivými chovateli není ku prospěch nám, italáčkům. Můj páníček se určitě touto situací chce do budoucna zabývat, ale až odvystavujeme. To už bude brzy, protože od poloviny roku začneme trénovat koncepčně dostihy, což mi trochu osvalí postavu a to pro mnoho rozhodčích není ku prospěchu. Přeci jenom si představují italáka jemného, drobného, ke kruhu neseného pod kabátem. Zkrátka chrtí manekýni. Souhlasím s názorem mého páníčka, že to je proti přírodě. V severských chovech na to už přišli. Já už se nesmírně těším na soutěže typu krása a výkon, protože pořádným dostihákem budu až tak za rok.
 

 



22.04.2007, Dostih, bodovací, Lednice, 360m
Dio Diesel Bugsy, 1x rozběh, 1xfinále, 2.místo

Foto ⇔ Výsledky

Do Lednice jsme přijel z výstavy v Budějovicích. Byli jsme v dobré náladě, vyhrál jsem krásný pohár a splnil podmínky na udělení šampióna ČR. Cestu jsem celou prospal, takže jsem byl celkem odpočatý. Bylo krásné slunečné počasí. Ubytovali jsme se blízko závodní dráhy v Hippoclubu. Moc jsme se nezdržovali a šli se podívat na dráhu. Ušli jsme asi 100 metrů, právě končily tréninky. Páníček se zeptal, zda bychom ještě stihli tréninkový běh. „Ano, ale hned“, zněla odpověď, takže číslo na záda, košík na čumu a už jsem si to štrádoval k boxům. Docela jsem se těšil, takže jakmile se boxy otevřely, vyrazil jsem a toho třapatce jsem hnal, až jsem ho po doběhnutí jednoho kola zakousl v pískovišti. Běželo se mi dobře, dráha byla příjemná. Mají tam klopené zatáčky, takže to bylo zase něco nového. Páníčkové byli rádi, že mi to tak dobře běželo. Změřili mi čas 34,12 což není žádný zázrak, ale vzhledem k tom, že netrénuji a na dostih lezu z kavalce, tak to není špatné. Přespali jsme na hotelu a druhý den jsme na dráhu už jeli autem. Páníčkové vybalili židličky, stoleček a šli jsme se zapsat do dostihu. Potkali jsme se i s manželi Kupkovými, kteří přijeli také, ale jenom s greyem. Potřebují ho rychle vyběhat, takže má přednost před italáky. Poznali jsme se tam i s manželi Faldíkovými, kteří mají Chicka. Je to mistr světa a skutečně suprový dostihák. Je to na něm vidět, je samý sval. Italáků bylo přítomno hodně, ale spousta běžela sólo běhy, takže do závodu jsme byli jenom čtyři. Také jsem se tam potkal se svými mladšími příbuznými, pejsky mojí paní chovatelky, které prodala různým majitelům. Doufám, že se z nich stanou také dobří dostiháci. Vedoucím dostihu byl pan Barák, kterého jsem znal z včerejší výstavy v Budějovicích. Jeho italačka Afroditka byla fantastická, chodila si různě na volno, bylo vidět, že tam je prakticky doma. To už se ale blížil okamžik mého prvního startu. Byl jsem sice nažhavený, ale přeci jenom na mě padala únava ze změny prostředí. Losování startu dopadlo nejhůře jak mohlo. První a druhou dráhu dostaly fenky ze Slovenska Beniaminia a Vinnetu. Čtyřku potom já a šestku Chick. Boxy se otevřely a já odstartoval jako poslední. Nejlepší start měli obě fenky. Chick je brzy předehnal a jelikož neběhá úplně u okraje, tak neměl problém. Já seběhl okamžitě, jak jsem zvyklý, k vnitřku a najednou koukám. Dva dámské zadky před sebou a mezera, že by se tam ani papír neprotáhl. To všechno na začátku zatáčky. Tu tam byla moje galantnost, vlétl jsem mezi ně, jedna letěla doleva, druhá doprava a já mezi nimi proběhl jako vítr. Čas 34,04 nebyl, vzhledem ke skutečnostem, tak špatný. Na Chicka jsem neměl, ale fenkám jsem utekl o parník. Jsou přeci jenom drobnější. Na druhou stranu musím ocenit, že je to nijak nevyvedlo s tempa a v pohodě doběhly ve slušném čase. Zkrátka sympaťačky. Po nezbytné přestávce nás čekalo finále. Páníčkové se seznamovali se spoustou lidiček kolem dostihů, také si dali kafíčko, to já rád, s tatrankou, tu já také rád. Chvíli jsme posedávali na sluníčku. Já jsem se tam zamiloval do greyhoundí slečny. Byla to krasavice, přesně můj typ. Pravda trochu větší, ale dnes se na to moc nekouká. Kroužil jsem kolem ní, házel na ní uhrančivé pohledy a ona je opětovala. Měl jsem naději až do doby, kdy mi páníček dal najevo, že to není vhodná partie. Co ten ví. To mě teda naštval. Asi proto jsem po startu finále vyběhl absolutně nemožně. Poslední a to o pořádný kus. No co, zamyslel jsem se. Chick tradičně utekl středem a já první fenku podběhl v polovině zatáčky. Vběhl jsem do protilehlé rovinky a měl jsem před sebou druhou fenku. Běžela hezky stylově vnitřní okraj, takže jsem ji těsně oběhl z vnějšku. Přeci jenom moje rychlost je o hodně vyšší, ale potěšilo mě, že obě hezky běhají stylově vnitřkem. Je to hezké pro oko a účelné. Bylo příjemné vystoupit na stupně vítězů za zvuku „We are Champions“ od nezapomenutelného Fredieho. Mráz mi běhal po zádech. Páníčkové byli hlavně rádi, že jsem absolvoval běhy tvrdě a čistě, mrzeli je pouze moje špatné starty. Když už jsem si myslel, že mám všechno za sebou, tak se páníček dohodl s Faldíkovými, kteří připravují Chicka na mistrovství světa, že uděláme ještě jeden sólo běh. Ono se totiž nechce Chickovi běhat třetí běh, který je ale velice častý na mezinárodních závodech. Takže jsem mu udělal sparingpartnera. Pro mě to byla také zkouška, kterou jsem ale splnil bez problémů. Je pravdou, že jsem byl natolik naštvaný na páníčka, že jsem si v boxech normálně sedl. Když jsem ale viděl toho třapatce a Chicka, který ho pronásledoval, vypálil jsem únava, neúnava. Páníček byl evidentně potěšen a stal jsem se pro něho hrdinou dne. Určitě mě to za to stálo.



21.04.2007, Výstava, MV CACIB, České Budějovice
Dio Diesel Bugsy, třída otevřená, V1, CAC, CACIB

Foto ⇔ Hodnocení

Do Budějovic jsme odjížděli brzy ráno. Naše auto jsme měli v servisu, takže jsme jeli náhradním autem, které nám zapůjčili ze servisu. Příznivě na nás působilo to, že pokud se předvedeme, tak dostanu CACíka, čímž splním podmínky na udělení šampióna ČR. Pejsků bylo opravdu málo, takže žádná konkurence. Ale to je život a naše první ulehčení, protože zase naopak jsem se zúčastnil výstav např. ve Slovinsku, kde bylo na každé ze 3 výstav 17 chrtíků, z toho 11 pejsků a to navíc po většinu z italských odchovů s profesionálními handleny. A tam jsem získal 2xR-CAC, z toho jeden na CAC speciálce a 1xR-CACIB. Posledně v Maďarsku na nominace CRUFTu byla také obrovská konkurence a taky jsem měl CAC a R-CACIB. A to nemluvím o Brně s účastí Litevců a mém R-CACIBu. Takže všem pochybovačům vzkazuji, že jednou jsem si také už zasloužil lehčí výstavu. Stejně nic není zadarmo, paní rozhodčí byla velmi objektivní a nenechala se ovlivnit touto ostudnou účastí a navázala tak na všechna má hodnocení. Přesně viděla mé klady a nedostatky, takže klobouk dolů před její zkušeností. Ano, účast vzhledem k tomu, že se jednalo o mezinárodku byla v italáčcích ostudná a já bych se určitě neobával konkurence a přivítal bych jí. Setkali jsme se zase s Aeronem paní Kubešové, z kterého roste hezký pejsek, s paní Podanou s Brethilkou a s panem Barákem s Afroditou. BOBíka získal Aeron a ostatní bylo prakticky dané. Konal se pouze souboj Brethil s Afroditou, ale jelikož se Afroditce nechtělo moc se předvádět, tak vyhrála Brethil. Naši páníčci a paničky si docela dobře poklábosili a bylo nám všem velice příjemně. Po vyhlášení moji páníčkové hodně pospíchali, protože jsme museli přejet na dostihovou dráhu do Lednice, kde nás čekal ještě podvečerní trénink a druhý den závody. Ještě jsme udělali venkovní focení s pohárem, který jsem obdržel a už se jelo směr Moravěnka. Zachumlal jsem se do pelíšku v boudičce a spokojeně usnul.



14.04.2007, Dostih, Jarní pohár, bodovací, Kolín, 360m
Dio Diesel Bugsy, 1xrozběh, 1xfinále,1.místo

Foto ⇔ Výsledky

Do Kolína se páníčkovi moc nechtělo. Pořád se nemohl rozhodnout jestli poběžím závod nebo sólo běhy. Po tom minulém průšvihu s diskvalifikací nechtěl jít do rizika. Nakonec se to vyřešilo samo. Přestože přihlášených chrtíků bylo 7, nepřijela moje panička chovatelka, která se musela starat o štěňátka a moji hlavní soupeři od Kupků, se kterými jsem se otloukal minule, byli nastydlí, takže zůstali doma. Zbytek šel do sólo běhů, takže jsem byl přihlášen do závodu samotný. No co, dobrý trénink. Páníček mi vypouštěl schválně z krajních boxů, ale to mi nezmátlo, takže jak se boxy otevřely, šel jsem dovnitř dráhy a běžel technicky čistě. Byl jsem tak nažhavený, že než jsem mohl na start, ani jsem nechtěl piškotku a pořád jsem koukal na tu kůžičku jak tam běhá s ostatními pejsky. Do boxů jsem táhnul a jak jsem vyrazil, tak jsem si celou cestu poštěkával, dokonce i místní rozhlas to hlásil. Páníček měl ohromnou radost a hlavně až na konci. Mezi rozběhem a finálem byly 2 hodiny času a to bylo pro páníčky peklo. Šlo o vítězství, o krásný pohár, o body. Nakonec vše dopadlo dobře, doběhl jsem i po druhé v pořádku a poprvé v životě jsem si okusil stupně vítězů. A že jsem neměl soupeře? Nemyslete si, některé rasy na tom byly stejně a zkrátka pejsek nedoběhl a bylo to v háji. Takže si myslím, že jsem si to zasloužil. Je pravdou, že vícepočetná plemena to mají těžší, ale ty zase baví daleko více běhat, takže jejich pud a motivace je daleko vyšší.



08.04.2007, Výstava, CACIB Dog Show 2007, Crufts kvalifikace, Szilvásvárad (H)
Dio Diesel Bugsy, mezitřída, V1, CAC, R-CACIB

Foto ⇔ Hodnocení

Na výstavu jsem odjížděl s tetou Rejnartovou a jejími pejsky. Jsme už kámoši. Původně jsem měl ještě v den odjezdu absolvovat závod v Kolíně, ale ten páníček po té minulé diskvalifikaci raději vynechal a nechal mi odpočinout před náročnou cestou. Jeli jsme skoro pořád po dálnici, takže to nebylo až tak hrozné. Překvapení bylo ale veliké. To když jsme ráno dorazili na místo výstavy. Zjistilo se, že výstava bude probíhat venku. No to byl fór. Já nalehko, kabátek zůstal doma. Venku po ránu na nule. Teta Rejnartová mě musela strčit pod bundu do teplíčka. Udělaly se veškeré potřebné administrativní úkony a šlo se na věc. Naštěstí vysvitlo sluníčko a začalo příjemně hřát. Měl jsem pana rozhodčího až z dalekého Portugalska. No, kdybych uměl číst a mohl si něco přečíst o mých soupeřích, tak bych si asi stříknul do trenek. Samí super borci. Tož já, borec ze severu, jsem se předvedl suprově a i když zase pan rozhodčí konstatoval, že jsem hubený, tak jsem dostal V1,CAC a R-CACIBa, což byl výsledek fantastický. Vyhrál pochopitelně pejsek z Maďarska, přece jenom to byla nominačka na CRUFTS. Zkrátka pěkní jsme byli všichni a já byl nejhubenější. Kdybych byl trochu silnější, tak jsem třeba mohl být ještě lepší. Nic jiného totiž na mě pan rozhodčí nenašel. Je to ale problém, protože tady v Čechách a na Slovensku chtějí zase hubenější. Pes aby se z toho zbláznil.



04.04.2007, Dostih, Friendship Cup, Mladá Boleslav, 345m
Dio Diesel Bugsy, 1xrozběh, 1xfinále, 1.místo

Foto ⇔ Výsledky

Tentokrát v Boleslavi bylo špatné počasí. Hrozně pršelo a já si vzpomněl na to, jak by asi fungovali moji kamarádi z výstav, kteří se vody bojí. Mě to nedělalo žádný problém. Déšť, nedéšť, vyrazil jsem a zase jsem si vylepšil osobák. A ve finále znovu. Dostal jsem medaily a jelo se domů. Jak jednoduché když se daří.
 



04.04.2007, Dostih, trénink, Mladá Boleslav, 345m
Dio Diesel Bugsy, 2xsólo běh

Foto ⇔ Výsledky

Tak v Boleslavi jsem už byl dvakrát, jednou na čumendu, to si mě tenkrát přijeli prohlédnout moji páníčkové a podruhé na bonitaci, kdy jsem dostal chovnost. Zatím mi je naprd, ale páníček říká, že za chvíli začnu být žádaný ženich. To si ale budu zase vybírat já. Ona ta schopnost být dobrý na výstavách i v dostizích není jen tak dána mnoha pejskům. V zahraničí je toto však velice ceněno, takže už se začínám učit cizí jazyky, abych se patřičně dorozuměl. Počasí bylo krásně slunečné. Páníček byl velice napjatý, jak zvládnu nějakého nekonečného zajíce. Konečný, nekonečný, zkrátka když jsem ho před sebou uviděl, tak byl můj. Neměl vůbec šanci a to měl ještě před sebou takové velké zvíře, které jezdilo po takové kolejnici a pořád řvalo. To mě nemohlo rozházet. Z boxu jsem vypálil až páníčkovi nalítal písek do očí. Oni tady mají v boxech takové okénko nahoře a páníček tam zrovna strčil hlavu, když jsem zabral. No co, nemá být zvědavý. Dráha je tu rovnější, takže se mě běželo báječně. Dal jsem si dva běhy s půlhodinovou mezerou a jelo se domů. V autě jsem si tradičně dáchnul a na rozdíl od mého páníčka, domů jsem přijel odpočatý. V Boleslavi se mi líbilo a už se těším na další trénink, nebo ještě lepší, závod.


 
24.03.2007, Dostih, Kolínská podkova, bodovací, měření, Kolín, 280m
Dio Diesel Bugsy, 1xrozběh, 1xfinále, disq.

Foto ⇔ Výsledky

Jeden týden poté a jsem opět v Kolíně. Ten páníček se zbláznil. Tentokrát zde bylo hodně lidiček. Počasí bylo sice ještě chladné, ale svítilo sluníčko a to bylo příjemné. Začalo to neobvykle. Abych mohl běžet svůj první závod, museli mě přeměřit. Na měření byla velká fronta. Bylo v hlavní budově, v takové malinké místnosti, normálně se tam přespává. Byl jsem z toho hodně vyvalený a nervózní. A páníček taky. Zkoušel mě lámat do výstavního postoje, čímž dosáhl toho, že jsem dosáhl maximálního strnutí a tím i maximální výšky. Dostal jsem +38 a musím příští rok na přeměření. Pokud to nervově zvládnu měl bych mít těch 38, které dosahuji při uvolněném postoji. Na měření byl pan rozhodčí Hořák, který byl trochu přísnější než paní rozhodčí Sosnová, byla tam i paní Bejčková, kterou jsem již od vidění znal z dostihové dráhy. Když měření skončilo a vypisovala se licence, tak jsem se absolutně uvolnil a navzdory páníčkovi, jsem se pustil do průzkumu terénu. Začal jsem výskokem na válendy a pokračoval dále. Páníček mě okřikoval, ale paní Sosnová prohlásila ať mi nechá, že je to přinejmenším sympatické. Tím si mě okamžitě získala, třeba se ještě potkáme. A ať to dopadne jakkoliv, určitě z ní nebudu nervózní.
 
Po tomto malinkém traumatu, nastal ten jedinečný okamžik. Můj první závod. Ano, skutečně byl jedinečný v několika věcech. Poprvé mi navlékli košík na čumu. Páníček se mnou chodil podle dráhy a snažil se odvádět mou pozornost. Běhali jsme podél dráhy za kůžičkou, snažil se být se mnou stále v pohybu. Jakmile zvolnil, snažil jsem se tlapkou čumu si osvobodit, ale moc to nešlo, navíc mě páníček okřikoval. Nakonec jsem rezignoval. Páníček potom košík sundal, pochválil mě a dal mi pamlsek. On byl rád a já také. Náš běh byl až předposlední, takže jsme museli dlouho čekat. Dráha byla měkká, ale to nám lehkým pejskům až tolik nevadí. Když už na nás přišla řada, vylosovali nám startovní boxy. Moji soupeři byli o hodně zkušenější a starší pejsci paní a pána Kupkových. Běhají hodně tvrdě a nekompromisně, což jsem zatím nevěděl. Do boxu jsem byl tak natěšený, že jsem to dával hlasitě najevo a tahal jsem vodítko. Když mě páníček odepnul vletěl jsem tam a už jsem hypnotizoval kůžičku. To, že mám košík, jsem si ani neuvědomil. Potom přišel povel a nastal fofr. To nebylo jako v tréninku, do zatáčky jsem ještě šel první, ale potom jsem dostal takový bodyčeky, že být to někdo jiný, tak by to zabalil. Doběhli jsme zhruba ve 2 metrových rozestupech, páníček byl rád, že nebudu žádný měkkouš. Na finálový běh jsme museli čekat do odpoledne. Dali jsme si nějakou tu baštu a já už byl opět natěšený. To jsem ještě netušil, co nás čeká. Opět boxy, start jsem mě zase dobrý, ale tentokrát do mě oba soupeři šli ihned. Dostal jsem takový pecky, že jsem se rozhodl si to nenechat líbit a oběma dát za vyučenou. Taky dostali, Ale to se pochopitelně nesmí, takže nás diskvalifikovali. Páníček by nejraději chodil kanálama, diplom i pohár byly v čudu. Na druhou stranu dobré zjištění, že závod není hra, ale je to o tom, ulovit kořist. Na tom zapracujeme a pokud to zvládneme, je po problému. Takže, soupeři těšte se…



18.03.2007, Výstava, NV Nitracanis, CAC, Nitra (SK)
Dio Diesel Bugsy,mezitřída, V1, CAC

Foto ⇔ Hodnocení

To byl tedy podraz. Ihned po tréninku si mě naložila panička chovatelka a pádili jsme na Prahu. Tam jsem se pozdravil s celou svou bývalou smečkou a po vyložení a naložení jsme vyrazili na dlouhou cestu do Nitry. Byl jsem ze svých prvních jarních běhů příjemně unaven, takže jsem usnul a vzbudil se až po příjezdu na výstaviště. V Nitře už to znám. Jako vždy v Nitře mě vystavovala panička chovatelka. Opět začaly ty obvyklosti s nácvikem a potom dlouhé čekání na kruh. Rozhodčí byla zase paní Vojteková, která ke mně nechová zvláštní sympatie. Navíc se mi stýskalo po páníčkovi a rozležela se ve mně únava z předešlého dostihového tréninku. Zkrátka, byl jsem bez jiskry. CACíka jsme dostali, což je dobré, na více jsme už nedosáhli. Byla tam kvalitní konkurence. BOBa dostal můj kámoš Eroico, který mi tímto oplatil předešlé 3 porážky z mezinárodek. Je to však hezký pejsek, a navíc jeho páníček pan Mozolák je také sympaťák, takže jim ocenění přeji. Vítěz může být pouze jeden a já opravdu neměl den. Určitě by ambice neměly převyšovat sportovního ducha. Stejně chci do budoucna skončit u dostihů, tam je to jasný a navíc mohu ukázat, že jsem italák, tvrdolín, do deště a nepohody. Nemám rád ty moje soukmenovce, kteří se pořád někde krčí pod kabátem. Chrt není čivava.
 



17.03.2007, Dostih, trénink, Kolín, 360m
Dio Diesel Bugsy, 2xsólo běh

Foto

Tak je tu jaro. Je sice ještě chladno a mokro, ale někdy se zkrátka začít musí. Celou cestu do Kolína byly přeháňky. Vůbec jsme si nebyli jistí, zda se bude vůbec trénovat. V Kolíně bylo sice pod mrakem a chladno, ale alespoň nepršelo. Napoprvé se tu sešlo dost lidiček. Kdybych věděl co mě čeká, nikdy bych tam nechodil… Můj páníček mi dal 2x sólíčka. Trénovali jsme hlavně startovní boxy. Já už byl tak natěšený na kůžičku, že jsem málem vtáhnul páníčka do boxů. Oba dva běhy jsem si hodně užil, ale přece jenom po zimním válendu jsem byl unavený. Byla tam také panička chovatelka s mým příbuzenstvem ze smečky. Pochopitelně došlo také na tradičního buřta a pivko pro páníčka a pro mě tradičně rohlík. Ten já zbožňuji. Ke konci jsme byli všichni trochu prokřehlí a těšil jsem se už domů na teplíčko. Ale co to, co to ??? Páníček mi předal paničce chovatelce a já najednou jel do Prahy, místo do Děčína. To jsem ještě nevěděl, že večer mi čeká dlouhá cesta na Slovensko do Nitry.



03.03.2007, Výstava, KV KCHCH, KV, CAC, České Budějovice
Dio Diesel Bugsy, třída otevřená, V1, CAC

Foto ⇔ Hodnocení

Na klubovce jsme se sešli s paničkou chovatelkou. Můj páníček si vzal k srdci mé výtky vůči jeho předvádění v Brně a zařídil u slečny chovatelky Rejnartové, se kterou jsem byl ve Slovinsku, společný trénink. Dá se říci, že nám oběma to hodně dalo, protože teta Rejnartová, jak jí říkám já, je velezkušená chovatelka, poradkyně chovu a navíc veleúspěšná ve výsledcích. Je hodně vytížená a jsem rád, že já Dízik jsem jí padl do oka a najde si pro mě chvilku. Rozhodčí byla paní Vojteková ze Slovenska, která spolu s manželem, který je také rozhodčí, mají nádherný chov chrtů. Předvedení se nám hodně povedlo. Běželi jsme od rozhodčí a zpět, potom v kruhu, výstavní postoj jsem se snažil držet po celou dobu co se psalo hodnocení. Na závěr se projevila moje bezprostřední povaha šoumena. Protože mi páníček nedal ráno najíst abych nebyl líný a já měl hlad, tak jsem se před stolkem rozhodčí, kde byly složeny pytle se žrádlem jako odměny, postavil s vodítkem na zadní jako sysel. Tento postoj mám zmáknutý, když doma žebrám a vydržím tak bez opory hodně dlouho. Za tento cirkusový výstup se tímto paní rozhodčí omlouvám, ale hlad je hlad.


 
10.02.2007, Výstava, MV CACIB, Brno
Dio Diesel Bugsy, třída otevřená, V1, CAC, Res. CACIB

Foto ⇔ Hodnocení

Do Brna jsme vyjeli brzo ráno. Páníček nebyl moc odpočatý, protože měl předtím hodně práce. V Brně bylo hodně lidí a vystavovalo se mezi takovými velikým sloupy. Evidentně se tam páníček necítil a v pohybu to bylo znát. Navíc tam byla veliká konkurence italáčků z Litvy, kteří přijeli i s handleny. Rozhodčí byla paní Marešová, kterou jsem již znal osobně z bonitace. Jako velice zkušená znala můj potenciál a nedala se zmást tím, že tam páníček pobíhal jako splašený. Ocenění si velice vážím a ještě více hodnocení, které vyzdvihuje všechny mé klady. Litevci byli skutečně výborní a jsem rád, že to dopadlo takto dobře.

 


 
28.01.2007, Výstava, MV CACIB, Trenčín (SK)
Dio Diesel Bugsy, mezitřída, V1, CAC, CACIB

Foto ⇔ Hodnocení

Panička chovatelka mě zase vzala sebou na výstavu na Slovensko. Pejsků tentokráte nebylo až tolik. Snažil jsem se co mi síly stačily. Byl tam i pan Mozolák se svým pejskem a to byl veliký soupeř. Pan rozhodčí mi na férovku nakonec dal mého prvního přímého CACIBa. Všichni jsme byli šťastní, že to takhle dopadlo. Určitě v takových situacích panu rozhodčímu nezávidím, vítěz může být jenom jeden a potom skutečně záleží hodně na zkušenostech a znalostech v rozhodování. Zatím jsem dítě štěstěny.



14.01.2007, Výstava, MV International Dog Show,  Tromostovje (SLO)
Dio Diesel Bugsy, třída otevřená, V2, R-CAC, R-CACIB

Foto ⇔ Hodnocení

Druhý den už byl příjemný. Noc jsem přečkal v pohodě a vzhůru do boje. Bubákem se zdál rozhodčí pan di Lorenzo z Itálie. Jak by ne, v záplavě handlerů z Itálie. Profesionalita rozhodčího byla však nezpochybnitelná a dostal jsem skutečně to nejlepší hodnocení až na konec. Celý tento výlet jsem bral jako dobrou zkušenost. A opět jsem dal páníčkovi za pravdu, který mě vyslal do boje, který měl minimální šanci na úspěch se slovy přísloví, „Proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko“ nebo „Kdo se bojí nesmí do lesa“. Myslím si, že pokud se jede na férovku, není nutné mít obavy.



13.01.2007, Výstava, Speciální klubová výstava chrtů, CAC, Ljubljana (SLO)
Dio Diesel Bugsy, třída otevřená, V2, R-CAC

Foto ⇔ Hodnocení

Na večerní klubovce už to bylo lepší. Panu rozhodčímu Broek z Holandska jsem se velice líbil a prohlásil, že se těší až mě bude posuzovat někde, kde budu trochu tlustější. Evidentně jsem mu padl do oka a mě byl také sympatický.



13.01.2007, Výstava, MV International Dog Show,  Ljubljana (SLO)
Dio Diesel Bugsy, třída otevřená, V3

Foto ⇔ Hodnocení

Můj páníček dohodl se slečnou Rejnartovou, která je velice úspěšná a znalá v chovu a já jí znám z veteriny, kde pracuje, že mě vezme na výstavy do Slovinska. Oželeli jsme tudíž NV Olomouc. Cestoval jsem autem s velkými psi. Nedělá mi to problém a oni jsou hodní. Akorát museli dávat pozor, aby mě nezalehli. No nakonec jsme dojeli v pohodě. Byl jsem nervózní, navíc jsem před tím měl nějaké žaludeční problémy. Soutěž byla nabitá, z Itálie přijeli profesionální handleři s kvalitními pejsky. Byl jsem trochu hubený, což následně konstatovali všichni rozhodčí. Paní rozhodčí Thorn z Anglie mi dala velice dobrý posudek, ale prohlásila, že jsem hubený a dále mě nehodnotila. V této situaci je V3 dobré, podstatnější je to co napsala.
 
 
TOPlist