Dostihy a přípravy na ně

Výchova dostihového chrta je buď hodně složitá nebo jednoduchá. Vše je již dáno narozením štěňátka a jeho genetickém základu. Dispozice předků a rodičů se vždy projeví, ale to neznamená, že z celého vrhu nám vyrostou dostiháci. Proto je výběr vhodného štěňátka důležitý. Výsledek však není jistý.

Pejsek roste a v období 6 až 9 měsíců nastávají velké změny v růstu kostry, takže z dokonalého krásného štěněte zjistíme, že najednou má pejsek podkus nebo některé partie jsou přerostlé. Je to období dorostu, kdy jednotlivé části těla dorůstají naprosto nepravidelně a nezávisle na sobě. Jedno je jisté, v tomto období by mělo být štěně kompletně přezubeno, takže už nebudeme uklízet rozcupované kousky čehokoliv, možná se nám zahojí škrábance na rukách atd.

Zato svou překypující energii  věnuje pejsek do pohybu, který se ovšem teprve učí ovládat. Vzhledem k velké kumulaci energie, a špatné koordinaci pohybu je třeba se pejskovi hodně věnovat a poskytnout mu dostatek bezpečného pohybu. V tomto období je veliké nebezpečí úrazu nohou. Ve svém pohybu a hrách je nesmírně bezprostřední a impulsivní.

V období 9 až 12 měsíců se u pejsků pomalu dokončuje kosterní růst a pejsek se podobá už hodně dospělému psu. Zde přichází na řadu zejména kondiční trénink, pejsek hravě zvládne 10 km vycházky nebo 5 km rychlejšího klusu u kola. Pozor, tyto aktivity je třeba vždy přizpůsobit momentální kondici pejska. Co se týká rychlostního tréninku, trénovat rovinky s navijákem nejsou asi pro každého možné, potom stačí alespoň trénink aportování. Díky přezubení už při úchopu nemůže u pejska nastat problém.

V tomto období bychom pejsky měli také pomalu začít seznamovat se startovními boxy. Můžeme si takový box vyrobit doma např. z kartónu nebo jiného dostupného materiálu. Nejprve byste svého svěřence měli s boxy seznámit, tj. nechat ho jimi několikrát projít. V další fázi pak nechat otevřenou mříž a v okamžiku, kdy pes vstoupí, zavřít za ním zadní vrátka. Samozřejmé je, že před boxy bude stát někdo s kůžičkou na kterou bude pejska lákat. Poslední fází tohoto tréninku by mělo být uzavření přední mříže, vsunutí psa do boxu a následné uzavření zadních dvířek. Pes by měl dobře vidět návnadu ležící na zemi co nejblíže mříži, což by zvíře mělo nutit zakleknout do startovního postoje, lokty opřené o zem, zadek nahoru. Je-li pejsek správně fixován na kůži, a ještě mu s návnadou před startem pro povzbuzení zatřepete, měl by v tomto postoji v klidu vytrvat až do otevření mříže a pak bleskově vyrazit. To je velmi důležité pro pozdější starty ve vyrovnané konkurenci, neboť pokud sebou chrt v boxu neklidně hází, může jeho nesoustředění při otevření mříže znamenat ztrátu. Samozřejmě, že po každém tréninkovém výběhu mu kůži necháme zakousnout a pochválíme jej.

Při vlastním dostihu je pak důležitá i technika běhu zatáček, kterou rovněž můžeme koncem tohoto období ovlivnit uváženým nácvikem. Nejdříve jej pustíme z ruky nejprve ze 4 zatáčky, poslední zatáčka před cílovou rovinkou, tj. nějakých 100 m. Později pak můžeme toto zopakovat z rovinky těsně před zatáčkou 3 a teprve nakonec ze startovních boxů do 2 zatáčky. Je totiž velmi důležité, aby se psi naučili po startu vyrazit hned k vnitřnímu okraji dráhy, kde je trať nejkratší a tudíž nejvýhodnější.

Celý trénink by měl pes absolvovat stále ještě sólo. Teprve zvládne-li bezpečně fixaci na kůži, bylo by dobře ho před vlastními licenčními zkouškami nechat běžet pár běhů s osvědčenými, čistě běhajícími sparingpartnery.

Může se však stát, že až prvně přijdete se svým pejskem na dráhu, on bravurně hned napoprvé zaklesne v boxu a absolvuje dráhu v její ideální nejkratší formě. To byl případ mého pejska, kdy jsme přijeli do Kolína na čumendu a odjížděli jsme se splněnou dostihovou licencí. Je to však věc velmi ojedinělá, někdy i náhodná a právě zde se může projevit jeho genetika po předcích.

Chrti jsou ve 12 měsících zralí k plnění licenčních zkoušek. K dosažení dostihové licence absolvuje pejsek 1 sólo běh, v němž musí prokázat zájem o kůži, spolehlivě ji bez zastávky sledovat po celé trati a 2 společné běhy, buď se stejně starými soupeři, lépe s minimálně dvěma staršími sparingpartnery. Dobré je vybrat zkušené bezproblémové jedince. Krom toho, že i zde je mladší pes povinen prokázat spolehlivou fixaci na kůži, pes nesmí své soupeře na dráze napadat.

Než se odhodláte k licenčním zkouškám, měli byste svého pejska připravit, aby mu 360 metrů dlouhá trať nečinila potíže. Musí ji s patřičnými přestávkami bez újmy zvládnout v plném tempu 2 až 3x.

Proto je třeba provádět kondiční trénink s eventuelním přiměřeným zvýšením dávek, ale rozšířit i rychlostní trénink. Každá dostihová dráha by měla mít vypsány termíny veřejných tréninků, aby si pejskové i jejich páníčci mohli otestovat startovní boxy, neboť právě ony a skutečnost, že pes na ně není zvyklý, bývají kamenem úrazu prvních běhů.

Dalším problémem bývá košík, který je součástí povinné výbavy při každém dostihu. Není-li totiž na něj pejsek zvyklý, může se dobře stát, že se místo návnadou, bude se zabývat právě košíkem. Proto nezapomeňte na košík pejska zvykat.

Ale teď k samotným licenčním zkouškám. Pokud jste svou přípravu absolvovali přímo na některé z dostihových drah, máte již vystavenu tzv. Tréninkovou kartu, do níž se zapisují všechny splněné, ale i nesplněné běhy. V opačném případě si ji při prezentaci vyžádejte od pořadatele dostihu, či oficiálního tréninku. Podle platných pravidel by měl pes jako první absolvovat sólo běh, aby prokázal, že běží za kůží a ne za jinými psy. I pro tento samostatný běh, který se stejně jako společné běhy malých plemen běhá na klasickou vzdálenost, tj. 360m, musí být váš chrt vybaven povinnou výstrojí. To se skládá ze speciálního dostihového košíku, plastikového nebo kovového a startovní dečky s číslem. Dečky mají předepsané barvy, stejně jako čísla od 1 do 6, která jsou na nich našita. Můžete si je buď sami ušít, nebo se přímo na dostihu dopídit, kde je koupit.

Pokud váš svěřenec složil licenční zkoušky, necháme jej do patnácti měsíců běhat v kategorii mladých, aby měl čas a možnost zdokonalit techniku běhu. Tímto teprve začíná tvrdá kondiční a rychlostní příprava. Každý má svůj vlastní osobitý systém, koloběžka, kolo, běh do kopce, běh v písku apod.

Přes veškeré vyjmenované alternativy je třeba občas zajet na některý z oficiálních tréninků, aby váš pejsek do sebe vstřebal atmosféru závodiště a společných běhů s ostatními psy. Na druhou stranu by pro něj běh na dráze měl být natolik výjimečný, aby se něj těšil a dokázal si ho užívat.

Nikde není psáno, že by pes měl absolvovat všechny dostihy, které jsou u nás, či okolí pořádány. Navíc bychom se neměli soustředit pouze na jedinou dostihovou dráhu. Momentálně jsou u nás v republice stálé tři dráhy: Kolín, Lednice a Mladá Boleslav. Každá z nich má své specifikum, jiný poloměr zatáček, kratší, či delší rovinky, klopení zatáček, či tažení návnady. Kůže je u nás tažena mechanicky na lanku přes kladky navijákem umístěným na věži nebo tzv. nekonečným zajícem, což je dálkově ovládaný strojek, usazený na kolejnici podél okraje dráhy, nesoucí návnadu na svém vysunutém rameni.

Ve věku nad 15 měsíců by pejsek měl být už jak se patří seznámen se startovními boxy, neměl by se jich bát, ba naopak v očekávání kůžičky by si do nich měl sám dobrovolně zakleknout. Pes se položí na předloktí, zvedne záď a hlavu vytrčí dopředu, aby mohl okamžitě vystartovat, sotva se mříž počne zvedat vzhůru. Toto zakleknutí a vyčkávání v klidu je velmi důležité, neboť dotírá-li pes na mříži, nejenže zmešká nejvhodnější okamžik startu, ale mohl by si přivodit i zranění tím, že  by byl mříží zachycen a vytažen vzhůru.

Proto je dobré dokážeme-li psa před startem zklidnit, což u každého jedince může probíhat jinak Každý páníček už většinou zná svého pejska natolik, že je vždy schopen optimální způsob. Musejí být zkrátka jeden tým.

Co se týká techniky běhu, měl by se pejsek naučit ihned po startu zamířit k levému vnitřnímu okraji dráhy, a tak si vybudovat co nejvhodnější pozici pro co nejkratší trať.

Ještě bych se chtěl zmínit o kategorii senior se kterou se na dostizích můžeme také setkat. Tato kategorie není oficiálně vymezena žádnými pravidly, ale stejně jako na výstavách, kde starší pejskové mají třídu veteránů, na dostizích je třída senior, ve které mohou startovat psi a feny ode dne dovršení věku šesti let až do konce sezóny, v níž dovrší osmi let. Tato horní hranice je dána oficielně dostihovým řádem FCI.

Tito pejskové většinou bývají hodně vyběhaní a je radost se na ně při bězích dívat. Jejich technika je dokonalá a radost z pohybu neskonale veliká. Zkrátka si to dokážou užívat společně se svými páníčky, protože ti už se nemusí nervovat o výsledky a úspěchy.

Trať, kterou senioři absolvují je dlouhá buď 280 m nebo klasických 360 m. Soutěží tu většinou psi i feny zvlášť a zpravidla absolvují dva běhy, rozběh a finále. Ve velmi teplém, či naopak extrémně nepříznivém počasí bývá jejich start, pokud to počet dovolí, zredukován pouze na finálový běh.

Trénink seniora je spíše kondiční, aby udržel psy v setrvale dobrém zdravotním stavu, nikoliv rychlostní a technický. Stačí tady delší procházky, nebo vyhovuje-li mu to, projížďky s kolem, či koloběžkou nebo třeba proběhnutí na volno ve vhodném terénu.