Info o psech

 
AFGHÁNSKÝ CHRT (Afghan Hound)
27.01.2011/EN/17.2.2012/CZ, FCI - Standard č. 228

ZEMĚ PŮVODU: Afghánistán.
Překlad: Kateřina Samková
PATRONÁT: Velká Británie
Datum publikace originálního standardu: 13.12.2010

VYUŽITÍ: Chrt.
Zařazení FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 1, dlouhosrstí chrti a chrti s praporci. Bez pracovní zkoušky.

KRÁTKÝ VÝTAH Z HISTORIE: První Afghánští chrti dorazili do Británie krátce po roce 1900 a jeden, jménem Zardin, vyhrál v roce 1907 velkolepým stylem londýnskou Crystal Palace show. Toto plemeno je též známo jako Tazi, díky podobě s ruským plemenem toho jména. Jeden z typických chrtů, Afghánský chrt – který, jak jeho jméno napovídá, pochází z hor v Afghánistánu – je lovec a bude lovit, kdykoliv dostane příležitost. V dnešní době je také úchvatným výstavním psem, který musí v sobě spojovat sílu a důstojnost s dlouhou a hedvábnou srstí a má orientální výraz.

CELKOVÝ VZHLED: Celkové vzezření psa působí dojmem síly a důstojnosti, kombinované s rychlostí a silou.  Hlava je nesena hrdě.
CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Pro toto plemeno je typický východní, respektive orientální výraz.  Afgánský chrt se dívá na člověka a jakoby "skrze něho".  Důstojná a zdrženlivá, s určitou vášnivou nespoutaností.

HLAVA:
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Dlouhá, ne příliš úzká lebka, se zřetelně vystupujícím týlním hrbolem. Správných proporcí a s dlouhou »kšticí«.
Stop: Mírný.

OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: Přednost má černý nos, u světle zbarvených psů se připouští játrový.
Tlama: Dlouhá morda s čelistmi, které prokazují schopnost pevně uchopit.
Čelisti / zuby:  Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.  Klešťový skus se toleruje.
Oči: Přednost se dává tmavým očím, zlatý odstín však není na překážku.  Jsou téměř trojúhelníkového tvaru, uložené mírně šikmo směrem nahoru od vnitřních koutků k vnějším.
Uši: Nasazené nízko a hodně vzadu na hlavě, těsně přiléhající k hlavě.  Kryté dlouhou hedvábnou srstí.

KRK: Dlouhý, silný s hrdým držením hlavy.

TRUP:
Hřbet:
Hřbet je rovný, přiměřeně dlouhý, s dobrým osvalením, s lehce spáditou zádí.
Bedra: Rovná, široká a spíše krátká.
Záď: Kyčelní kosti dosti zřetelně vystupují a jsou široce posazeny.
Hrudník: Přiměřené klenutí žeber a dobrá hloubka hrudníku.

OCAS: Nepříliš krátký.  Nízko nasazený, na konci jednou zatočen.  V pohybu nesen výš.  Řídce osrstěný.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:

Lopatky: Dlouhé a šikmé, dobře uložené vzadu, dobře osvalené a silné, aniž by byly příliš těžké.
Nadloktí: dlouhé a šikmo uložené.
Lokty:  Při pohledu ze strany jsou na svislici pod kohoutkem.  Těsně přimknuté k hrudnímu koši, nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
Předloktí: rovné a dobrých kostí
Nadprstí: Dlouhé a pružné.
Přední tlapa: silná a velká jak do délky, tak do šířky a pokrytá dlouhými hustými chlupy. Prsty klenuté. Polštářky zcela na zemi.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Mocné.  Velká vzdálenost mezi kyčlí a hlezenními klouby a poměrně malá vzdálenost mezi hlezenními klouby a tlapkami.
Kolena: Dobře zaúhlená a formovaná.
Zadní tlapa: dlouhá ale ne tak široká jako přední, porostlá dlouhou hustou srstí, prsty klenuté. Polštářky zcela na zemi.

CHODY / POHYB: Plynulý a pružný v prvotřídním stylu.

OSRSTĚNÍ
SRST:
Na žebrech, na hrudních i pánevních končetinách a na slabinách dlouhá a velmi jemná srst. U dospělých psů od plecí směrem dozadu a podél hřbetu je srst krátká a uzavřená.  Od čelní partie dozadu dlouhá srst, se zřetelnou hedvábnou »kšticí«.  Na obličejové části je srst krátká.  Uši a končetiny jsou dobře osrstěny.  Záprstí smějí být holá.  Srst se musí přirozeně vyvíjet. Jakékoliv stopy stříhání nebo trimování by měly být penalizovány.
BARVA: Všechny barvy jsou přípustné.

VELIKOST: Ideální kohoutková výška: psi 68 – 74 cm , feny 63 – 69 cm

VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
Agresivní nebo přespříliš plaší psi
Jakýkoliv pes jasně vykazující fyzické nebo povahové abnormality by měl být diskvalifikován.

Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, sestouplá v šourku.


ANGLICKÝ CHRT (Greyhound)
27.01.2011/EN, FCI - Standard č. 158

ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie.
Překlad: Ing. Kateřina Bečková
Datum publikace originálního standardu: 13.10.2010.

VYUŽITÍ: Chrti.
Zařazení FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 3, krátkosrstí chrti. Bez pracovních zkoušek.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Experti se shodují (ačkoliv ne jednomyslně), že Greyhound může mít své kořeny na Středním Východě. Kresby psů typově podobných greyhoundovi byly nalezeny na zdech starověkých egyptských hrobek pocházejících z doby až 4000 let před naším letopočtem. I když se psi tohoto typu během let rozšířili napříč Evropou, byla to právě Británie, kde byli vyšlechtěni až k vytvoření standardu. Greyhounda, který je prototypem chrta, dobře zná mnoho lidí. Greyhound pro psí závody byl vyšlechtěn z honící psa specializovaného na lov živých zajíců. Jen gepard dokáže greyhounda překonat svou rychlostí. U greyhounda byla při dostizích zaznamenána rychlost přesahující 45 mil/hod (72 km/h).

CELKOVÝ VZHLED: Silně stavěný, vzpřímený, s velkorysými proporcemi, silného osvalení a symetrických tvarů, s dlouhou hlavou a krkem, velmi dobře uložených plecí, hlubokým hrudníkem, prostorným trupem, mírně klenutými bedry, silnými pánevními končetinami, rovnými a rovnoběžnými končetinami a tlapami, pružnými běhy, což mimořádně podtrhuje jeho charakteristický elegantní typ a přednosti.
CHOVÁNÍ A TEMPERAMENT: Mimořádně vitální a vytrvalý. Povaha inteligentní, jemná, oddaná a vyrovnaná.

HLAVA: Dlouhá, střední šířky.
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Plochá.
Stop: Mírný.

OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Tlama: Silné čelisti, dobře formované.
Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.
Oči: Bystré, inteligentní, oválné a šikmo uložené. Přednostně tmavé.
Uši: Malé, růžicovité, jemné textury.

KRK: Dlouhý a svalnatý, elegantně klenutý, dobře přecházející v plece.

TRUP:
Hřbet:
Poměrně dlouhý, široký a silný.
Bedra: Silná, mírně klenutá.
Hrudník: Hluboký a prostorný, poskytující dostatek prostoru pro srdce.   Žebra hluboká, dobře klenutá a dosahující daleko dozadu.
Dolní linie a břicho: Slabiny dobře vtažené.

OCAS: Dlouhý, nasazený poměrně nízko, silný u kořene, zužující se ke špičce, nesen nízko, mírně zahnutý.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: Lokty, nadprstí a prsty nejsou vtočeny dovnitř ani vytočeny ven.
Plece: Šikmé, dobře dozadu uložené, svalnaté, aniž by byly příliš těžké, nahoře úzce postavené a jasně odsazené.
Loket: Volně pohyblivý a dobře postavený pod plecemi.
Předloktí: Dlouhé a rovné, kosti dobré substance a kvality.
Přední nadprstí (zápěstí): Středně dlouhá, lehce pružící.
Přední tlapy: Střední délky, s kompaktními, dobře klenutými prsty a silnými polštářky.
PÁNEVNÍ KONČETINY: 
Celkový vzhled: Trup a pánevní končetiny mohutných proporcí a navzájem dobře spojeny; v postoji umožňují psovi pokrýt odpovídající prostor.
Stehna a lýtka: Široká a svalnatá, vykazující velkou sílu při pohybu vpřed.
Koleno: Dobře zaúhlené.
Zadní nadprstí (nárt): Hlezna nízko postavená, nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven.
Zadní tlapy: Střední délky, s kompaktními, dobře klenutými prsty a silnými polštářky.

CHODY / POHYB: Rovný, dosahující nízko, volný dlouhý krok pokrývá značnou délku velkou rychlostí.   Pánevní končetiny dosahují daleko pod tělo a zajišťují tak velkou hnací sílu vycházející zezadu.

OSRSTĚNÍ:
Srst:
Jemná a přiléhající.
Barva: Černá, bílá, červená, modrá, světle žlutohnědá, pískové barvy, žíhaná a všechny tyto barvy v kombinaci s bílou.

VELIKOST:
Ideální kohoutková výška: psi: 71 – 76 cm, feny: 68 – 71 cm

VADY:
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být posuzována jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa a na jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
Agresivní nebo přehnaně plachá povaha.
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.

Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.


AZAVAK (Azawakh)
03.06.1998/EN/, FCI - Standard č. 307

ZPRACOVAL: paní Peggy Davis
ZEMĚ PŮVODU: Mali
PATRONÁT: Francie
Datum publikace originálního standardu: 22.08.1994.

VYUŽITÍ: Lov na dohled. Nomádi v něm kromě toho vidí zvíře, kterým se mohou pyšnit, i společníka.
Zařazení FCI: Skupina 10,Chrti, Sekce 3, krátkosrstí chrti. Bez pracovních zkoušek.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Jedná se o afrického chrta afroasijského typu, který se objevil v Evropě kolem roku 1970. Pochází z pánve střední Nigérie, mimo jiné z údolí Azawakh.  Po staletí doprovází nomády jižní Sahary.

CELKOVÝ VZHLED: Jakožto obzvlášť vysokonohý a elegantní pes působí Azawakh celkovým dojmem vysoké ušlechtilosti.  Kostra a svalstvo jsou pod tenkou a suchou krycí tkání (kůží) viditelné.  Tento chrt je vysokonohý a jeho tělo lze popsat jako na výšku postavený obdélník.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Délka těla / výška v kohoutku 9:10, u fen může být tento poměr lehce překročen, hloubka hrudníku/výška v kohoutku zhruba 4:10, délka čenichu/délka hlavy 1:2, šířka lebky/délka hlavy 4:10.
CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Živý, pozorný, zachovává si odstup, vůči cizím je rezervovaný, někdy dokonce nepřístupný, ale k lidem, které je k sobě ochoten připustit, umí být něžný a láskyplný.

HLAVA: Dlouhá, jemná, suchá, cizelovaná, poměrně úzká, ale ne přehnaně.
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Mozkovna je téměř plochá, spíše podlouhlá.  Šířka lebky musí být zřetelně menší než polovina délky hlavy.  Horní linie lebky a tlamy jsou často lehce divergentní směrem dopředu.  Nadočnicové oblouky a čelní rýha jsou mírně vyznačené.  Týlní hřeben naproti tomu zřetelně vystupuje a týlní hrbol je vyznačený.
Stop: Velmi málo vyznačený.

OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: Nozdry jsou dobře otevřené.  Nosní houba je černá nebo hnědá.
Tlama: Dlouhá, rovná, směrem dopředu ne přehnaně se zužující.
Čelisti / zuby:  Dlouhé a silné.  Nůžkový skus.
Líce: Ploché.
Oči: Mandlového tvaru, dosti velké.  Jejich barva je tmavá nebo jantarová.  Oční víčka pigmentovaná.
Uši: Dost vysoko nasazené.  Jsou tenké, vždy svěšené a ploché, s poměrně širokou základnou, přilehlé k lebce, nikdy ve tvaru „růžicového ucha“.  Mají tvar trojúhelníku s lehce zaobleným koncem.  Při pozornosti chrta se jejich základna vztyčí.

KRK: Dobře odsazený, dlouhý, štíhlý a svalnatý, lehce klenutý.  Kůže je tenká a netvoří lalok.

TRUP:
Horní linie:
Téměř rovně probíhající, vodorovná nebo ke kyčlím lehce stoupající.
Kohoutek: Dosti vystupující.
Bedra: Krátká, suchá a často lehce klenutá.
Kyčelní hrboly: Zřetelně vystupující, vždy ve stejné výšce jako kohoutek nebo výše.
Záď: Šikmá, ale ne příliš silně spadající.
Předhrudí: Ne příliš široké.
Hrudník: Dobře vyvinutý do délky, hluboký, ale nedosahuje k úrovni loktů.  Není příliš široký, musí ale poskytovat dostatečný prostor pro srdce; proto se hrudní koš za hrudní kostí nesmí náhle zužovat.
Žebra: Dlouhá, viditelná, lehce a pravidelně zaoblená až k hrudní kosti.
Dolní linie: Oblouk hrudní kosti je zdůrazněn a bez přerušení přechází až do velmi vysoko vtaženého břicha pod klenbu beder.

OCAS: Nízko nasazený, dlouhý, tenký, suchý, ke konci se zužující.  Je pokrytý stejnou srstí jako tělo, na špičce ocasu je bílý štěteček.  Je dolů nesený, s lehce vzhůru ohnutým koncem. Při vzrušení může být nesen nad horizontálou.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: Dlouhé, jemné, téměř zcela kolmo postavené; Postavení absolutně rovné a svislé.
Plece: Dlouhé, suše osvalené, při pohledu z profilu trochu šikmo postavené.  Úhel lopatka - kost ramenní velmi otevřený (přibližně 130°).
Přední tlapy: Okrouhlého tvaru s jemnými a těsně sevřenými prsty; Polštářky jsou pigmentované.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: Dlouhé a suché; běhy dokonale svislé.
Stehna: Dlouhá, s vystupujícím suchým osvalením.  Úhel kost kyčelní - kost stehenní je velmi otevřený (přibližně 130°).
Kolena: Úhel kost stehenní - kost holenní je velmi otevřený (přibližně 145°).
Nárty: hlezno a nárt jsou rovné a suché bez paspárků.
Zadní tlapy: Okrouhlého tvaru.  Polštářky jsou pigmentované.

CHODY/POHYB: Vždy velmi pružný, především v klusu a v kroku s vysokou akcí končetin.  Skokový cval.  Azavak působí dojmem velké lehkosti a pružnosti.  Pohyb má u tohoto plemene podstatný význam.

KŮŽE: Tenká, na celém těle těsně přiléhající.
OSRSTĚNÍ
SRST: Krátká, jemná, na břiše řidší až žádná.
BARVA: Písková, strakatost se omezuje na končetiny.  Všechny barevné odstíny od světle pískové do tmavě červené jsou přípustné.  Na hlavě může, nebo také nemusí být černá maska, lysina se objevuje velmi nepravidelně.  Ke zbarvení patří bílá skvrna na hrudi a bílý konec ocasu. Všechny čtyři končetiny musí mít bílé ponožky, přinejmenším musí být na tlapkách stopy bílé barvy.  Černé žíhání je přípustné.

VELIKOST A HMOTNOST:
Výška v kohoutku: psi mezi 64 a 74 cm, feny mezi 60 a 70 cm
Hmotnost: psi přibližně 20 až 25 kg, feny přibližně 15 až 20 kg

VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
Celkový vzhled: těžký, lebka příliš široká. zdůrazněný stop, tělo příliš dlouhé, kyčelní hrboly zřetelně níže než kohoutek, silná depigmentace nosní houby
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY: nedostatek v typu (zejména když naznačuje nedávné křížení s jiným plemenem),, silné anatomické znetvoření, nezpůsobené úrazem, vrozené anomálie, vedoucí k invaliditě, každá znatelná podstatná vada, předkus nebo podkus, světlé oko, například holuí nebo dravčí žebra, která jsou v dolní části hrudníku zaoblená dovnitř, takže hrudník má tvar „pouzdra na housle“, srst neodpovídající standardu, drsná nebo polodlouhá srst, chybění jakýchkoliv bílých znaků na jedné nebo více končetinách, odchylka větší než 3 cm od rozměrů uvedených ve standardu, plachá, panicky bázlivá nebo útočně agresivní povaha.

Poznámka: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

 

BARZOJ – RUSKÝ CHRT (Russkaya Psovaya Borzaya)
22.11.2006/D,EN, FCI - Standard č. 193

Pro Klub chovatelů a přátel barzojů do českého jazyka přeložila paní MUDr. Jitka Pacltová, revize ČMKU 2007. 
ZEMĚ PŮVODU: Rusko
Datum publikace originálního standardu: 25.10.2006.

POUŽITÍ: lovecký chrt, pes pro dostihy a coursing.
Zařazení FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 1, dlouhosrstí chrti nebo chrti s praporci. Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÝ NÁSTIN HISTORIE: Barzoj je již devět století podstatnou součástí národní kultury ruských dějin. Francouzská kronika z jedenáctého století dosvědčuje, že dcera velkovévody Kyjevského Anna Jaroslavna měla ve své družině, která ji doprovázela do Francie na svatbu s Jindřichem I., tři barzoje. Mezi majiteli a chovateli najdeme mnoho známých osobností, cary i básníky: Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II, Puškin, Turgeněv. Velký význam mělo založení chovatelské stanice »Peršinskaja ochota« slavným chovatelem velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem a správcem psince Dmitrijem Valcevem. Od konce 19. století nacházíme barzoje v největších chovatelských stanicích Evropy i Ameriky.

CELKOVÝ VZHLED: Veliký, aristokraticky vypadající pes se suchou, ale současně robustní stavbou těla: stavba těla lehce prodloužená, u fen o něco více než u psů. Kostra silná, ale ne mohutná. Kosti jsou dosti ploché. Suché, ale dobře vyvinuté svalstvo,  hlavně na stehnech, avšak nevystupující. Převažující význam má celková harmonie tělesných tvarů a pohybu.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
U psů odpovídá výška v kohoutku výšce nejvyššího bodu beder, ale může být něco větší.
U fen jsou obě výšky stejné.
Kohoutková výška musí být o něco menší než délka těla.
Hloubka hrudníku odpovídá přibližně polovině kohoutkové výšky.
Délka čenichu od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo je lehce delší.

CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): ve všedním životě ukazuje barzoj klidnou a vyrovnanou povahu. Při pohledu na zvěř se rychle vzruší. Má ostrý zrak a vidí velice daleko. Jeho reakce jsou prudké.

HLAVA: suchá, dlouhá, úzká, aristokratická při pohledu shora i ze strany. Při pohledu ze strany tvoří ohraničující linie hlavy a čenichu dlouhou, lehce klenutou linii. Linie temene probíhá rovně nebo lehce šikmo k dobře vyznačenému týlnímu hrbolu. Hlava je elegantní a tak suchá, že velké cévy prosvítají kůží.
MOZKOVNA:
Lebka: úzká, při pohledu shora podélně oválná, při pohledu ze strany skoro plochá.
Stop: velmi málo vyznačen.

OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: velká, pohyblivá, v poměru k dolní čelisti zřetelně vystupující.
Hřbetní část čenichu: dlouhá, v celé délce vyplněná, blízko nosní houby lehce klenutá.
Čenich: od stopu po nosní houbu odpovídá délce mozkovny od týlního hrbolu až ke stopu, nebo ji poněkud přesahuje.
Pysky: tenké, suché, těsně přiléhající k čelisti. Orámování očí, pysky a nosní houba jsou nezávisle na barvě srsti černé.
Čelisti / zuby: silná spodní čelist. Zuby silné a bílé. Nůžkový nebo klešťový skus.
Oči: velké, velmi lehce vystouplé. Barva tmavě oříšková nebo tmavě hnědá. Mandlového tvaru, šikmo uložené; nesmí být štěrbinovité.
Uši: malé, tenké, pohyblivé; nasazené nad oční linií vzadu, směřující téměř směrem k šíji, pokud pes není v afektu. Špičky boltců leží blízko u sebe, nebo ukazují podél krku dolů a dobře na něj přiléhají. Při vzbuzené pozornosti psa jsou uši neseny výše a stranou nebo dopředu. Někdy je jedno ucho nebo obě uši vztyčeny jako u koně.

KRK: dlouhý, suchý; se strany zploštělý; svalnatý; lehce klenutý; nikdy není nesen vysoko.

TRUP: Kohoutek: není zdůrazněn.
Hřbet: široký, svalnatý, pružný. Spolu s bedry a zádí tvoří oblouk, který je více vyznačen u psů. Nejvyšší bod oblouku leží před středem beder nebo u prvního nebo druhého bederního obratle.
Bedra: dlouhá, vystupující, svalnatá, přiměřeně široká.
Záď: dlouhá, široká, lehce šikmá; šířka horních vrcholů obou kostí pánevních nesmí být užší než 8 cm.
Hrudník: v příčném řezu oválný; ne úzký, ale také ne širší než záď; hluboký, hodně dlouhý, prostorný; dosahuje téměř do úrovně loktů. Krajina lopatek je plošší, potom se hrudní koš pozvolna rozšiřuje k volným žebrům, která jsou krátká. Při pohledu z profilu se tím mění sklon; žebra jsou dlouhá a lehce vystupují. V poměru k ramennímu kloubu předhrudí poněkud vystupuje.
Břicho: dobře vtažené; dolní linie hrudníku směrem k břichu prudce stoupá.

OCAS: srpovitý nebo šavlovitý; nízko nasazený; tenký, dlouhý; při protažení mezi pánevními končetinami musí dosahovat až k hrbolům kyčelních kostí. Je bohatě osrstěn. V přirozeném postoji visí ocas dolů; při pohybu je nesen poněkud výše, ne však nad úrovní hřbetu.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: hrudní končetiny suché, svalnaté; při pohledu zpředu jsou rovné a zcela rovnoběžné. Výška od loktů k zemi odpovídá polovině kohoutkové výšky, nebo ji poněkud přesahuje.
Plece: lopatky jsou dlouhé a šikmo uložené.
Nadloktí: mírně šikmé, jeho délka téměř nepřekročí délku lopatek. Úhel ramenního kloubu je zřetelně zdůrazněn.
Lokty: jsou uloženy souběžně se středovou rovinou těla.
Předloktí: suché, dlouhé; v příčném řezu je oválné; při pohledu zepředu štíhlé, při pohledu ze strany široké.
Nadprstí: vzhledem k zemi lehce šikmé.
PÁNEVNÍ KONČETINY: při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, rovnoběžné a jejich postoj je poněkud širší než u hrudních končetin; při volném postoji musí pomyslná vertikála, spuštěná z hrbolu sedací kosti, probíhat středem hlezna a nadprstí pánevních končetin.
Stehno: dobře osvalené, dlouhé a šikmo postavené.
Holeň a lýtko: dlouhé, svalnaté, šikmo postavené. Kolení kloub a hlezno musí být dobře vyvinuty, široké a suché. Zaúhlení musí být zřetelně znatelné.
Zadní nadprstí: ne dlouhé; téměř kolmo postavené. Zaúhlení jsou dobře zdůrazněna.
TLAPKY: suché, štíhlé, podélně oválné, tzv. zaječí tlapka, klenuté; prsty k sobě dobře přiléhají; dlouhé, silné drápy dosahují k zemi.

CHODY/POHYB: s výjimkou okamžiků při lovu je typickým pohybem pro barzoje prodloužený klus, plynulý, velmi pružný, jako když se barzoj vznáší. Při lovu jde o mimořádně rychlý cval s dlouhými skoky.

KŮŽE: vláčná, pružná.
OSRSTĚNÍ: hedvábné, měkké a hebké. Zvlněné, nebo tvořící krátké kadeře, ale nikdy se nejedná o malé pevné kadeře. Na hlavě, boltcích a končetinách je srst jako satén (hedvábná, ale těžší), krátká, dobře přiléhající k tělu. Na trupu je srst hodně dlouhá a zvlněná. Nad lopatkami a v oblasti zádi tvoří jemné kadeře. Na žebrech a stehnech je srst kratší. Srst, která tvoří praporce v podobě kalhot a vlajky na ocase, je delší. Srst na krku je hustá a bohatá.
BARVA SRSTI: kombinace všech barev, nikdy však s hnědou (čokoládovou), modrou a jakýmikoliv odstíny těchto barev. Všechny barvy se mohou vyskytovat jednobarevně nebo v kombinaci s bílou. Praporce na končetinách, »kalhoty« a vlajka na ocase mají srst zřetelně světlejší, než je základní barva srsti. Černá maska je typická u černě stínovaných barev.

VELIKOST A HMOTNOST:
Žádoucí výška v kohoutku: pro psy 75 – 85 cm, pro feny 68 – 78 cm.
U psů je kohoutková výška stejná jako vzdálenost nejvyššího bodu beder od země, nebo je poněkud větší. U fen jsou obě výšky stejné. Jedinci přesahující maximální výšku jsou přijatelní za předpokladu, že zůstává zachována typická morfologie plemene.

VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky, zejména:

Chrup: chybění jednoho zubu PM2. Malé, abnormálně opotřebované zuby, na chybějící zuby PM1 a M3 se nebere zřetel.

Barva: tečkování ve stejném odstínu jako základní zbarvení.

ZÁVAŽNÉ VADY:
Celkový zjev:
podsaditý vzhled, krátký trup, těžké, kulaté kosti.
Hlava: ochablé tkáně, tupá tlama, velmi zdůrazněný stop, velmi zdůrazněné jařmové oblouky, nevýrazný týlní hrbolek.
Chrup: chybění jednoho zubu PM3, jednoho PM4 v dolní čelisti, jednoho M1 v horní čelisti nebo jednoho M2.
Oči: hluboko uložené, žluté nebo světlé, štěrbinovitého tvaru (úzký otvor mezi víčky), viditelná spojivka.
Uši: silné, hrubé, se zaoblenými konci.
Krk: lalok.
Hřbet: propadlý hřbet; u psů rovný hřbet.
Záď: spáditá záď.
Břicho: visící, nedostatečně vtažené.
Ocas:  hrubý, v akci spadající dolů.
Hrudní končetiny: úhel u ramenního kloubu příliš otevřený (strmá plec), lokty vytočené nebo vtočené, předloktí: kulatého průřezu. Jakékoliv prohnutí nebo odklon předloktí.
výrazné (kostnaté) klouby, slabé nadprstí.
Pánevní končetiny: přeúhlení nebo strmé úhlení, úzký nebo široký postoj zadních končetin.
Tlapky: sklon k širokým, kulatým, masitým (silným) tlapkám, kočičí tlapky, ploché tlapky, doširoka roztažené prsty.
Srst:  barva: skvrny jiné barvy než je základní barva.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Chování / charakter (povaha):
agresivita nebo přílišná bázlivost.
Chrup: předkus, podkus, asymetrický zámek skusu (zkřížený skus), chybění jednoho řezáku nebo jednoho špičáku, chybění jednoho z trháků (PM4 v horní čelisti nebo M1 v dolní čelisti), chybění více než 4 zubů jakéhokoliv druhu. Chybné postavení jednoho nebo obou špičáků v dolní čelisti tak, že při zavřené tlamě mohou poškodit patro nebo dáseň horní čelisti.
Oči: modré (břízové oko)
Ocas: jako vývrtka, zalomený (srostlé obratle), částečně nebo úplně kupírovaný ocas.
Pánevní končetiny: výskyt paspárků (vlčích drápů).
Barva srsti:  hnědá, čokoládově hnědá, modrá.
Jedinci, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

 

SKOTSKÝ JELENÍ PES (Deerhound)
05.12.2012/EN, FCI - Standard č. 164

Překlad: Czech deerhound club
PŮVOD: Velká Británie.
Datum publikace originálního standardu: 08.10.2012.

VYUŽITÍ: pes pro dostihy, lovecký pes, společenský
Zařazení FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 2, hrubosrstí chrti. Bez pracovních zkoušek.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Deerhound, známý také jako the Scottish Deerhound, má tajemstvím obestřený původ, ale jsou důvody, domnívat se, že přišel do Skotska s Fénickými obchodníky. Jisté je, že zde byli chrti už v době, kdy přišli Římané. Plemeno pronásledovalo jeleny anglické (Cervus elaphus scoticus) po tisíce let a přestože jsou dnes spíše zvyklí na výstavní kruhy, zůstávají stále stejného typu jako před staletími.

CELKOVÝ VZHLED: Podobá se hrubosrstému greyhoundovi větší velikosti a silnější stavby kostry.
CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Stavba těla naznačuje unikátní kombinaci rychlosti, síly a vytrvalosti, která je nutná ke stržení jelena; nicméně je v něm skryta jedinečná ušlechtilá důstojnost.  Mírný a přátelský. Poslušný a snadno se cvičí, protože je dychtivý vyhovět. Povolný a vždy v dobré náladě, nikdy není podezřívavý, agresivní, ani nervózní. Nese se s důstojným klidem.

HLAVA:  Protáhlá.
LEBEČNÍ PARTIE:
Lebka: Plochá, nikoliv klenutá, nepatrně vystupující nad očima. Nejširší mezi ušima, zužující se mírně směrem k očím. Mozkovna je pokryta přiměřeně dlouhou srstí, která je měkčí, než ostatní osrstění.
Stop: není stop.

OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nos: lehce klabonosý a černý.
Tlama: zužuje se směrem k nosu. U světleji zbarvených psů se dává přednost černé tlamě.
Pysky: přilehlé. Dobré vousy z takřka hedvábné srsti, vytvářející bradku.
Čelisti/zuby: Čelisti jsou silné, s dokonalým, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky, které jsou posazeny v čelistech kolmo.
Oči: Tmavé. Obecně tmavě hnědé nebo barvy lískových oříšků. Světlé oči jsou nežádoucí. Přiměřeně plné, s měkkým výrazem jakoby do dálky zahleděné, je-li pes v klidu, ale když je zaujat, jsou pronikavé, plné zájmu. Oční víčka by měla být černě lemována.

MOZKOVNA:
Uši: vysoko nasazené a v klidu dozadu složené. Při vzrušení zvednuté nad hlavou bez ztráty složení a v některých případech jsou i zpola vzpřímené. Ucho velké, masité, ploché je nanejvýš nežádoucí. Ucho je porostlé měkkou, lesklou srstí jako myší kožíšek čím kratší tím lepší, čím menší ucho, tím lepší, nemá být porostlé dlouhou srstí ani třásněmi. Uši černé nebo tmavě zbarvené.

KRK: Silný, dostatečně dlouhý, někdy pokrytý hřívou. Výrazný týlní hrbol v místě nasazení hlavy, žádná volná kůže na hrdle.

TĚLO: Tělo a jeho stavba jako u greyhounda větších rozměrů a kostry.
Hřbet: Rovná horní linie je nežádoucí
Bedra: Dobře klenutá, pozvolně spadající k ocasu
Záď: Spáditá, široká a plná síly. Kyčelní hrboly posazené daleko od sebe
Hrudník: spíše hluboký než široký, ale nikoli příliš úzký, žebra plochá

OCAS: Dlouhý, u kořene silný, postupně se zužující, dosahující téměř na zem. V postoji držený zcela rovně dolů nebo do oblouku. V pohybu nesený v oblouku nikdy však nad linii hřbetu. Dobře osrstěný, na horní části kratší a drsná srst, na spodní části směrem ke konci ocasu srst delší, není na překážku malý praporec. Do boku nesený nebo kroužkující ocas není žádoucí.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Celkový vzhled – přední končetiny jsou rovné, široké a ploché
Lopatka: šikmo uložené lopatky, nepříliš daleko od sebe. Příliš šikmo uložené a strmé lopatky jsou nežádoucí.
Loket: dobrá šířka je žádoucí
Předloktí: dobrá šířka je žádoucí
Přední tlapky: kompaktní a dobře tvarované. Drápy jsou silné
PÁNEVNÍ KONČETINY: Celkový vzhled s velkou délkou mezi kyčelními hrboly a hleznem
Kolena: dobře zaúhlená
Zadní tlapky kompaktní a dobře tvarované. Drápy jsou silné

POHYB: lehký, aktivní, s dlouhým krokem

SRST
Srst: Chlupatý ale ne zarostlý. Zvlněná a měkká (jako ovčí) srst je nepřípustná. Správná srst by měla být hustá, dobře krycí (přiléhající), hrubá, na omak drsná nebo tvrdá. Srst na trupu a krku má být drsná a pružná, asi 8 až 10 cm dlouhá; na hlavě, hrudníku a břiše mnohem jemnější. Lehké praporce na vnitřní straně předních a zadních končetin. Barva Tmavá modrošedá, tmavší a světlejší šedá nebo žíhaná a žlutá, červeně písková nebo červenohnědá, plaví jedinci s černými znaky. Bílé znaky na hrudi, na prstech a na špičce ocasu jsou dovolené, i když čím méně bílé barvy tím lépe, vzhledem k tomu, že se jedná o jednobarevného psa. Bílé znaky na hlavě nebo souvislý bílý límec jsou nepřijatelné.

VELIKOST A HMOTNOST: psi požadovaná minimální kohoutková výška je 76 cm, feny 71 cm. Hmotnost psi cca 45,5 kg (100 liber), feny cca 36,5 kg (80 liber).

VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů by měla být považována za vadu, závažnost s níž je vada posuzována, by měla být v přímé úměrnosti ke stupni odchylky a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a život psa a na jeho schopnost vykonávat jeho původní práci.
VYLUČUJÍCÍ VADY
Agresivní nebo přehnaně bázlivá povaha
Psi, u kterých se zřetelně objevují fyzické nebo psychické abnormality by měli být vyloučeni

Poznámka: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku

 

IRSKÝ VLKODAV (Irish Wolfhound)
02.04.2001/EN, FCI - Standard č. 160

ZEMĚ PŮVODU: Irsko
Datum publikace originálního standardu: 13.03.2001.
Zařazení FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 2, hrubosrstí chrti. Bez pracovních zkoušek.     
VYUŽITÍ:  Až do konce 17. století se irští vlkodavové používali v Irsku k lovu vlků a vysoké. Používali se také k lovu vlků, kteří žili na velkém území Evropy, než byly vymýceny hluboké lesy.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Víme, že Keltové usídlení na Kontinentu, chovali chrta, který byl pravděpodobně potomkem chrtů, jejichž obrazy se dochovaly na egyptských malbách.  Keltové v Irsku se podobně jako kontinentální kmeny zabývaly chovem velkých psů. Velcí irští chrtové mohli být hladkosrstí nebo hrubosrstí, ale později zřejmě působením klimatických podmínek vlivů v Irsku pravděpodobně začali převládat drsnosrstí psi.  První písemné zmínky o těchto psech pocházejí z období římského konzula v roce 391 našeho letopočtu, ovšem tito chrti žili v Irsku již v prvním století našeho letopočtu. Tehdy změnil Setanta název plemene na Cu-Chulain (Culanský pes).  Za zmínku stojí i to, že v 1.století našeho letopočtu Uiseneach na svém útěku do Skotska s sebou vzali 150 takových psů.   Irští chrti se nepopiratelně podíleli na vzniku skotských chrtů deerhoundů.  Pár irských chrtů představoval od středověku do 17. století dar vysoce ceněný královskými dvory Anglie, Skotska i jinde.  Tak se tito psi dostali do Anglie, Španělska, Francie, Švédska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Změna názvu plemene na vlkodava pochází pravděpodobně z 15.století, kdy bylo každé hrabství povinno chovat 24 vlkodavů a chránit tak stáda sedláků před vlky.  Když byl za vlády Cromwella (1652) zakázán vývoz vlkodavů, podařilo se díky tomuto opatření udržet dostatečný početní stav těchto psů, ale postupné mizení vlků a neustálá poptávka ze zahraničí měla na konci 17. století za vinu snížení stavu vlkodavů téměř až k vyhynutí.

Zájem o toto plemeno pravděpodobně vzbudila romantika a nové vlastenecké smýšlení konce 19. století.  Irský vlkodav se stal živoucím symbolem irské kultury a keltské minulosti.  V této době jeden z odhodlaných nadšenců, kapitán G.A.Graham, vyhledal několik zbývajících psů typu vlkodava, kteří stále ještě žili v Irsku, a s použitím krve Deerhoundů a občasného křížení s barzoji a německou dogou vyšlechtil typ psa, který odpovídal původnímu typu.  Výsledky byly nakonec přijaty jako skutečné znovuzrození plemena.  Irský chovatelský klub Irish Kennel Club připravil na své výstavě v dubnu 1879 zvláštní tříku pro irské vlkodavy a v dubnu 1885 byl založen klub.  Dnes se irský vlkodav opět těší pozornosti, která mu byla věnována i ve středověku.  Dnes se kromě Irska chovají irští vlkodavové v řadě dalších zemí.

CELKOVÝ VZHLED:  Irský vlkodav by neměl být těžký ani masivní jako doga, avšak měl by být větší než deerhound, kterému se jinak podobá svým typem.  Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, silně osvalený, siný a přesto elegantně stavěný, lehkým a aktivním pohybem; hlava a krk jsou neseny vysoko; ocas je nesen pozvednutý s lehkým obloukem vzhůru na konci. Žádoucí je pes velkého formátu včetně kohoutkové výšky a odpovídající délky trupu. Požadovaná velikost plemene je průměrná velikost 81 cm (32") až 86 cm (34") u psů. Jedinci tohoto plemena musí vykazovat sílu, aktivitu, odvahu a celkovou harmonii.
CHOVÁNÍ A TEMPERAMENT: „Doma mírný jako ovečka, při lovu odvážný jako lev.“

HLAVA:  Dlouhá a rovná, nesená vysoko; kosti čela velmi lehce vystupují a mezi očima vykazuje velmi lehkou prohlubeň.
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Ne příliš široká.

OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Tlama: Dlouhá a mírně zašpičatělá.
Zuby:  Ideální je nůžkový skus, klešťový skus je přijatelný.
Oči: Tmavé.
Uši: Malé, složené do růžice jako u grejhunda.

KRK: poměrně dlouhý, velmi silný a svalnatý, dobře klenutý, bez laloku či volné kůže na hrdle.

TRUP: Dlouhý, dobře klenutá žebra.
Hřbet: spíše delší než krátký.
Bedra: Mírně klenutá.
Záď: Velmi široká mezi kyčlemi
Hrudník: Velmi hluboký, středně široký, hruď široká.
Žebra: Dobře klenutá.  
Břicho: Dobře vtažené.

OCAS: Dlouhý a nesený v mírném oblouku. Přiměřeně silný a dobře osrstěný.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Plece: Svalnaté, přinášející šířku hrudi, uložené šikmo. 
Lokty: Dobře postavené, nevbočená dovnitř ani nevytočené ven.  
Předloktí: Svalnatá, se silnou kostrou, zcela rovná.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Stehna: Dlouhá a svalnatá.
Kolena: Dobře zaúhlená.
Bérce: Dobře osvalené, dlouhé a silné.
Hlezna: Dobře spuštěná dolů, nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven.
TLAPY: Přiměřeně velké, okrouhlé, nenatáčejí se dovnitř ani ven.  Prsty dobře klenuté a sevřené.  Drápy velmi silné a zahnuté.

CHODY/POHYB: Pohyb lehký a živý.

OSRSTĚNÍ
SRST:
Hrubá a tvrdá na celém trupu, končetinách a hlavě; zvláště drátovitá. Srst nad očima a ve vousu je mimořádně drátovitá.
BARVA A ODZNAKY: Uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, žlutá nebo jakákoliv barva objevující se u deerhoundů.

VELIKOST A HMOTNOST:
Požadovaná kohoutková výška: psi  v průměru 81 cm (32") do 86 cm (34").
Minimální výška: psi 79 cm (31"), feny 71 cm (28").
Minimální hmotnost: psi 54,5 kg (120 lb), feny 40,5 kg (90 lb).

VADY:  Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
Příliš lehká nebo příliš těžká hlava.
Příliš vystupující čelní kosti.
Křivé hrudní končetiny; slabá zápěstí.
Slabé pánevní končetiny a celkový nedostatek osvalení.
Příliš krátký trup.
Kapří nebo pronesený hřbet nebo zcela rovný hřbet.
Velké uši a zavěšené uši přiléhající ke tváři.
Vytočené tlapy.
Rozevřené prsty.
Krátký krk; výrazný lalok.
Hrudník příliš úzký nebo příliš široký.
Ocas příliš zatočený.
Jiné zbarvení nosu než černé.
Jiné zbarvení pysků než černé.
Velmi světlé oči. Růžová nebo játrově zbarvená oční víčka.

Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

 

ITALSKÝ CHRTÍK (Piccolo Levriero Italiano)
09.02.2011/ DE/20.02.2012 / CZ, FCI - Standard č. 200 

ZEMĚ PŮVODU: Itálie
Datum publikace originálního standardu: 13.10.2010

POUŽITÍ: Dostihový pes
Zařazení FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 3, krátkosrstí chrti. Bez pracovní zkoušky.

KRÁTKÝ VÝTAH Z HISTORIE: Tento malý italský chrt pochází z malých plemen chrtů, kteří žili na dvorech faraonů již ve starém Egyptě.  Toto plemeno se dostalo v pátém století před naším letopočtem přes Laconii (Řecko), kde byl jeho chov doložen řadou obrazů na vázách a nádobách na nápoje, až do Itálie.  Svého největšího rozšíření se dočkalo v dobách renesance na dvorech šlechty.  Italské chrtíky nacházíme nezřídka na malbách největších italských a zahraničních mistrů.

CELKOVÝ VZHLED: Pes štíhlého vzhledu, trup je kvadratický. Navzdory spíše malé velikosti je kompletní zmenšeninou chrta a modelem elegance. Můžeme ho popsat jako model grácie a noblesy.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Délka jeho trupu odpovídá kohoutkové výšce nebo je o něco menší.  Délka mozkovny odpovídá polovině celkové délky hlavy.  Délka hlavy může dosahovat až 40% kohoutkové výšky.
POVAHA / TEMPERAMENT: živý, něžný, poslušný.

HLAVA: delšího a užšího tvaru
MOZKOVNA:
Lebka: Plochá lebka s paralelními liniemi mozkovny a hřbetu nosu.  Délka mozkovny odpovídá polovině celkové délky hlavy a je trochu zaoblená po stranách hlavy. Oblast pod očima je dobře formována. Muskulatura na hlavě nesmí být příliš vyvinutá. Nápadné nadočnicové oblouky. Nepříliš vyznačený týlní hrbol. Jen mírně vyznačená střední rýha.
Stop: prohlubeň mezi čelem a nosem je jen velmi málo vyznačena.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: tmavá, přednost se dává černé barvě, s dobře otevřenými nozdrami.
Tlama: úzká, sbíhavá.
Pysky: Tenké a dobře přiléhající k čelistem. Okraje pysků velmi tmavě pigmentovány.
Čelisti/Zuby: podlouhlé, se řezáky řazenými do korunky, zuby v poměru k velikosti psa silné.  Zuby zdravé a kompletní, kolmo vsazené do čelistí; nůžkový skus.
Líce: Suché
Oči: velké, zaoblené a výrazné, uloženy tak, že směřují dopředu. Oční bulvy nejsou zasazeny příliš hluboko, ani nevystupují.  Duhovka tmavá, okraje víček pigmentované
Uši: Nasazeny velmi vysoko, s jemnou chrupavkou. Složené a neseny dozadu nad šíji nebo horní části krku (růžicové ucho). Při vzbuzené pozornosti se ucho v nasazení vztyčí a boltec stojí střechovitě ke straně, což je poloha označovaná také jako motýlí ucho nebo ucho do vrtule.

KRK
Šíje je mírně klenutá a u báze krku je linie přerušena kohoutkem. Spodní linie krku je poněkud konvexní (vypouklá). Krk je přesně stejně dlouhý jako hlava, má tvar komolého kužele, je dobře osvalen, Kůže je suchá a bez laloku.

TĚLO: Jeho délka odpovídá kohoutkové výšce nebo je o něco menší.
Horní linie: Rovný profil s mírně klenutou bederní partií.  Zakřivení beder harmonicky přechází v záď.
Kohoutek: dobře zdůrazněný, vrcholy lopatek postaveny blízce u sebe.
Hřbet: Rovný, dobře osvalený.
Záď: Silně spadající, široká a svalnatá.
Hrudník: úzký, pevně ale elegantně modelovaný s mírně klenutými žebry. Hluboký, dosahující k loktům.
Spodní linie a břicho: Hrudní kost je celkem krátká a výrazně klenutá, bez přerušení stoupá klenutí směrem k břichu.

OCAS: Nízko nasazený; již u kořene je tenký a ke špičce se výrazně zužuje.  V první polovině nesený nízko a rovně, ve druhé polovině se zakřivuje.  Natažený by měl dosahovat vrchu hlezna. Pokrytý krátkou srstí.

KONČETINY: 
HRUDNÍ KONČETINY: Celkově rovné a svisle postavené, suché osvalení.
Plece: Velmi mírně s výrazným vystupujícím, suchým a dobře vyvinutým osvalením.
Nadloktí: Ramena s velmi otevřeným úhlem mezi lopatkou a pažní kostí a rovnoběžná se střední rovinou trupu. Nadloktí je o něco delší než lopatka.
Lokty: nevytáčejí se dovnitř ani ven.
Předloktí: Rovné, útlá stavba, ploché a úzké, zcela svislé jak při pohledu zepředu, tak ze strany. Dobře výrazná rýha od zápěstních kloubů k loktu. Délka končetiny mezi loktem a podložkou poněkud přesahuje délku mezi loktem a kohoutkem.
Zápěstí: Suché, při pohledu ze strany poněkud skloněné.
Tlapky hrudních končetin: Téměř oválného tvaru, malé s klenutými a dobře uzavřenými prsty.  Polštářky pigmentované, nepříliš objemné.  Drápy černé nebo tmavé podle barvy srsti nebo tlapy, na níž je přípustný bílý znak.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny dokonale rovné a rovnoběžné. Dobře úhlené.
Stehna: Dlouhá, suchá, ne příliš těžká, s velmi výrazným osvalením.
Bérce: Velmi šikmé, s jemným osvalením a dobře vyjádřenou rýhou mezi svaly lýtka. Jsou o trochu delší než stehna.
Nárt: Při pohledu zezadu musí být paralelní
Zadní tlapky: méně oválné než u hrudních končetin, klenuté a sevřené prsty; polštářky nepříliš objemné a drápy pigmentované jako u tlap hrudních končetin.

CHODY/POHYB: pružný, harmonický, klus prostorný s mírně zvýšenou akcí. To znamená, že přední končetiny se musí pohybovat dopředu s mírně zvednutým a ohnutým zápěstím. Rychlý cval se silným odrazem.

KŮŽE: Jemná a na celém těle dobře přilehlá s výjimkou loktů, kde je poněkud méně napnutá.
OSRSTĚNÍ
SRST: Osrstění je na celém těle krátké, hedvábné a jemné, žádný náznak třásní.
BARVA: Jednobarevná černá, šedá, břidlicová, žlutá (italsky: izabel), ve všech možných odstínech.  Bílá se toleruje pouze na hrudi a tlapkách

VELIKOST A HMOTNOST:
Výška v kohoutku: Psi a feny od 32 do 38 cm.
Hmotnost: Psi a feny: nejvýše 5 kg

VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa.
Trvalý mimochod
Krátký drobivý chod
Nízký chod s krátkým krokem
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
Agresivní nebo přehnaně plachá povaha.
Psi jasně prokazující tělesné nebo povahové abnormality musí být diskvalifikováni
Silně divergující nebo konvergující linie mozkovny a tlamy.
Nosní houba zcela nebo částečně nepigmentována.
Hřbet nosu konvexně nebo konkávně prohnutý
Podkus nebo předkus
Oči různých barev; celková depigmentace okrajů očních víček.
Ocas nesený nad hřbetem; vrozená nebo získaná ztráta ocasu nebo zkrácený ocas.
Paspárky.
Vícebarevná srst; bílá jinde než na hrudi a tlapkách, jak je uvedeno výše.
Velikost pod 32 cm nebo přes 38 cm – u psů i u fen.
VYŘAZUJÍCÍ VADY: (vyřazení z chovu)
podkus
Kryptorchismus, monorchismus

Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

 

MAĎARSKÝ CHRT (Magyar Agar)
13.09.2000/D/, FCI - Standard č. 240

ZEMĚ PŮVODU: Maďarsko
Datum publikace originálního standardu: 06.04.2000

POUŽITÍ:  Pes k lovu a štvaní zvěře, lovící zrakem. Přesto však má pozoruhodně vyvinutý čich. Používá se k dostihům a coursingu, kde se především osvědčuje na delších tratích. Je velmi dobrý společník a věrný hlídač.
Zařazení FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 3, krátkosrstí chrti. Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÝ VÝTAH Z HISTORIE: Maďarský chrt je prapůvodní lovecký pes. Jeho původ lze vysledovat až do doby dobytí země Maďary. Dokazují to při vykopávkách nalezené lebeční kosti. Ke zvýšení jeho rychlosti bylo v 19. století toto plemeno kříženo s různými chrty.

CELKOVÝ VZHLED: Jeho zjev vyzařuje sílu, stavba kostí a osvalení jsou dobře vyvinuté. Je elegantní.
DŮLEŽITÉ PROPORCE:
Tělesná délka je poněkud větší než výška v kohoutku.
Délka nosního hřbetu odpovídá zhruba polovině délky hlavy.
POVAHA / TEMPERAMENT :
Neúnavný, vytrvalý, rychlý, otužilý, odolný. Vynikající na dostizích. Na mnohých tratích je rychlejší než greyhound. Je zdrženlivý, ale ne bázlivý. Je chytrý, inteligentní a věrný. Je ostražitý, jeho instinkt, s kterým chrání osoby stejně jako dům, je výrazný, což ale nevede k agresivitě nebo náchylnosti ke kousání.

HLAVA: Shora a se strany má tvar klínu s velmi širokou základnu.
MOZKOVNA:
Lebka: Přiměřeně silná a široká. Čelo je poměrně široké.
Stop: Výrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: poměrně velká, dobře pigmentovaná, s velkými širokými nosními otvory.
Tlama: Silná, podlouhlá, ne moc zašpičatělá.
Pysky: Dobře přiléhající, uzavřené a pigmentované.
Čelisti, zuby: Mohutné silné čelisti, dobře vyvinuté silné zuby požadovaného zubního vzorce, úplný nůžkový skus.
Líce: Mohutné a svalnaté.
Oči: Středně velké, tmavé, ani nevystupující, ani hluboce uložené. Živý a inteligentní výraz.
Uši: Dosti velké, silných tkání. Středně vysoko nasazené a přiléhající ke krku jako dobře nesené ucho ve tvaru růže. Při vzrušení postavené. Žádoucí je spíše těžké než lehké ucho. Trvale vzpříměně nesené uši jsou vadné.

KRK: Středně dlouhý, elegantní, suchý, svalnatý, bez záhybů.

TĚLO:
Kohoutek: Dobře vyvinutý, svalnatý, dlouhý.
Hřbet: Široký, rovný, pevný, velmi dobře osvalený.
Bedra: Velmi široká, rovná, značně osvalená.
Záď: Široká, lehce spadající se silným svalstvem.
Hrudník: Hrudní koš je hluboký a silně klenutý s dostatečným prostorem pro mohutné plíce a srdce. Dobře klenutá a daleko dozadu sahající žebra.
Břicho: Lehce vtažené.

OCAS: Středně vysoko nasazen, silný, mírně se zužující a lehce zatočený, dosahující až ke hleznu. Na spodní straně je pokryt hrubou srstí. V klidu je nesen volně dolů, v pohybu může být zdvižen až ke hřbetní linii.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny jsou silné a svalnaté. Při pohledu zepředu a zezadu jsou rovné a rovnoběžné.
Plece: Přiměřeně šikmé, pohyblivé, svalnaté a dlouhé.
Nadloktí: Dlouhé, mírně šikmé, svalnatý.
Loketní kloub: Přiléhá elasticky k hrudnímu koši, je pohyblivý, nevybočující ani dovnitř, ani ven.
Předloktí: Dlouhé, rovné se silnou strukturou kosti a suchým osvalením.
Zápěstí: Široké, silné.
Nadprstí: Krátké, kolmé.
Přední tlapky: Podlouhlé, poměrně velké. Silné polštářky, silné a krátce držené drápy.
PÁNEVNÍ KONČETINY: 
Všeobecně: pánevní končetiny jsou dobře, ale nepřemrštěně zaúhlené, silně osvalené, se silnou stavbou kostí. Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné.
Stehno: Mohutně osvalené s dlouhými svaly.
Kolenní kloub: Středně zaúhlen, silný, nevybočující ani dovnitř, ani navenek.
Bérce: Dlouhé, se suchým osvalením.
Hlezno: Silné, hluboko postavené.
Zadní nadprstí: Při pohledu zezadu v pohybu i v klidu souběžné.
Zadní tlapka: Poměrně velká, poněkud podlouhlá se silnými polštářky a drápy.

CHODY/POHYB:
Prostorný, pružný v klusu, při pohledu zepředu i zezadu se končetiny pohybují paralelně.

KŮŽE:
Poměrně silná, všude dobře přiléhající, netvořící ani záhyby, ani lalok.
OSRSTĚNÍ:
SRST:
Krátká, hustá, drsná, hladce přiléhající. V zimě se může ve značném množství tvořit podsada.
BARVA:
Všechny známé barvy a barevné kombinace chrtů s výjimkou barev a barevných kombinací uvedených ve vylučujících vadách.

VELIKOST
Ideální kohoutková výška: psi 65 – 70 cm, feny 62 – 67 cm. Změřená výška v centimetrech není tak důležitá jako celková harmonie proporcí.

VADY:
Každá odchylka od uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Atypický tvar hlavy.
Předkus, podkus, zkřížený skus.
Chybějící zub nebo více zubů u řezáků, špičáků, premolárů 2-4 a molárů 1-2, chybějící více než dvou PM1; na M3 se nebere zřetel.
Entropium, ektropium.
Barvy modrá, modrobílá, hnědá, vlčí šeď, stejně jako černá s pálením, tříbarevnost.
Agresivita.

Poznámka:  Psi musí mít dvě zřetelná a normálně vyvinutá varlata v šourku.
 

POLSKÝ CHRT (Chart Polski)
12.10.1998/D, FCI - Standard č. 333

ZEMĚ PŮVODU: Polsko
Datum publikace originálního standardu: 23.12.1990
POUŽITÍ: k lovu na zajíce polního, lišku, srnčí a dropy, ale také k lovu na vlky
Zařazení FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 3, krátkosrstí chrti. Bez pracovní zkoušky.

KRÁTKÝ VÝTAH Z HISTORIE: Existence polského chrta v Polsku je doložena od 13.století; jde pravděpodobně o potomka asijských chrtů typu Saluki. Protože barzoj byl v 16.století před obdobím vlády Ivana Hrozného neznámý, je nemožné, aby polský chrt pocházel z křížení greyhounda a barzoje, jak tvrdil ruský autor Sabanijev. Zmínky o polském chrtu jsou v literatuře (zvláště pak v lovecké literatuře) časté a jeho zobrazení v ikonografii jsou nápadně jednotná. Tento ustálený vzhled polského chrta na kresbách a malbách dokazuje, že před vkřižování různých plemen zůstal vnější vzhled plemene až do konce 19.století nezměněn.

CELKOVÝ VZHLED: Polský chrt je pes velkého vzrůstu, vyzařující sílu, svalnatý, výrazně silnější a ne tak jemných tělesných forem jako ostatní krátkosrstí chrti (nesmí však být těžkopádný ani nemotorný). Svým vzhledem odpovídá asijskému chrtovi, který je jeho předkem. Silné kostra, krátké pružné tělo, výrazně patrné osvalení a mohutné čelisti svědčí o tom, že tento pes byl v těžkých podmínkách polského klimatu používán k lovu. Ve vzhledu polského chrta hrají důležitou roli také jeho výrazné oči a čilý pronikavý pohled.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Poměr mezi délkou trupu a kohoutkovou výškou by měl činit 10,2 až 10,3 ku 10.
POVAHA / TEMPERAMENT: Polský chrt je sebevědomý, sebejistý, zdrženlivý a odvážný. Při pronásledování je rychlý, velmi šikovný a vytrvalý. V akci reaguje rychle a vznětlivě.

HLAVA:
silná, suchá a dlouhá.
U psů je poměr délky hlavy ke kohoutkové výšce 37-39:100, u fen 36-38:100.
Poměr mezi délkou tlamy a délkou lebky je 1:1, ale tlama může být poněkud delší.
Šířka hlavy na úrovni jařmových oblouků se má k délce hlavy přibližně jako 38:100.
Požadovaný poměr mezi objemem tlamy před očními jamkami k délce hlavy činí přibližně 80:100.
MOZKOVNA
Lebka: temeno by mělo být ploché, čelní rýha málo zdůrazněná a přednostně 5,1 mm hluboká; čelo a nadočnicové oblouky jen málo zdůrazněné. Boční linie mozkovny by měly zcela splývat s bočními liniemi tlamy.
Stop: málo vyjádřen

OBLIČEJOVÁ ČÁST
Nosní houba: černá nebo tmavé barvy, velká, vystupující nad pysky.
Čenichová partie: silná tlama, jež se směrem ke špičce nosu zužuje, aniž by působila špičatým dojmem. Na chrta je spíše tupá. Lehký hrbol naznačený na hřbetu nosu není důvodem k diskvalifikaci. Horní linie mozkovny a tlamy by měly lehce divergovat (rozbíhat se).
Pysky: v celé délce dobře odsazené, bez přehánění suché; na počátku tlamy mohou tvořit velmi malou vrásku, jež pokrývá pigmentované okraje dolního pysku. Nikdy však volně nevisí a nepřekrývají dolní čelist.
Čelisti/zuby: silné čelisti a zuby. Nůžkový skus, klešťový skus je přípustný.
Oči: Žádoucí jsou tmavé oči; podle barvy srsti je duhovka tmavě hnědá až jantarově zbarvená. Oři výrazné, poměrně velké, lehce šikmo posazené (mandlového tvaru). Výraz očí musí být typický pro plemeno: čilý a pronikavý.
Uši: středně velké, poměrně tenké; položíme-li je dopředu, musí špička ucha snadno dosahovat ke vnitřnímu koutku oka. Nasazení ucha je ve výši očí. Chrupavka ušních boltců je poměrně měkká; uši působí skutečně masitým dojmem. Uši smějí být neseny následujícími způsoby:
sklopené dozadu, dotýkají se krku
stříškovitě
při vzrušení zcela vzpřímené, nebo se špičkou lehce překlopenou dopředu

KRK: dlouhý, svalnatý, oválného průřezu; ušlechtile stoupá od kohoutku; hlava nesena poměrně vysoko (v klidu nese polský chrt hlavu poněkud níž než greyhound).

TRUP: ve volném postoji by měla kohoutková výška odpovídat výšce těla naměřené na obratlích křížové kosti.
Kohoutek: malý, ale vyjádřený
Horní linie: nad hrudním košem rovná; bederní partie je lehce klenutá. U fen není vadou, pokud je horní linie bederní partie rovněž téměř rovná.
Bedra: široká, svalnatá
Záď: široká, lehce spadající, dlouhá, široká a svalnatá; široká vzdálenost mezi kyčelními hrboly (vzdálenost mezi kyčelními hrboly odpovídá 12 – 14 % kohoutkové výšky.
Hrudník: Hrudník velmi prostorný a hluboký (ideální hrudní koš dosahuje prsní kostí až na úroveň loketního kloubu); při pohledu zepředu je středně široký; žebra ležící za kolmicí, jež se dotýká špičky prsní kosti, jsou dobře klenutá, ale ne sudovitá. Žebra jsou dlouhá a probíhají šikmo k páteři. Dlouhá prsní kost.
Břicho: vtažené

OCAS: dlouhý a u kořene široký, v klidu nesen nízko; konec ocasu by měl být srpovitě otočen vzhůru, nebo by měl tvořit uzavřený kroužek. V klidu ale může být také zcela rovný; v pohybu může být ocas nesen výš, základna ocasu by však nikdy neměla být nesena nad úrovní beder

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: hrudní končetiny dlouhé, suché, dobře osvalené, navzájem nepříliš daleko postavené; při pohledu zepředu jsou končetiny postaveny rovnoběžně.
Předloktí: dlouhé; vzdálenost špičky loketního kloubu od podložky by měla činit zhruba 54 % kohoutkové výšky; proporce musejí být tak vyvážené, aby nevznikal dojem nadměrně dlouhonohého zvířete.
Přední nadprstí: vzhledem k podložce lehce šikmo postavené.
Tlapy hrudních končetin: oválné, prsty dobře sevřené a klenuté.
Pánevní končetiny: dlouhé, dobře osvalené, poměrně dobře úhlené, lehce postavené dozadu a poněkud šíře od sebe, ale výrazně méně než u greyhounda. Při pohledu zezadu jsou končetiny rovnoběžné.
Bérce: dlouhé
Hlezno: silné
Tlapy pánevních končetin: oválné, ale mnohem delší než u hrudních končetin; prsty dobře klenuté a kompaktní.

POHYB: Pohyb musí být plynulý a energický; úhlení hrudních a pánevních končetin mu umožňuje volný a prostorný pohyb v kroku i v klusu. Je-li polský chrt veden pomalu, může se pohybovat mimochodem, při zvýšení rychlosti se ale musí vrátit k normálnímu střídavému kroku. Jedním z charakteristických znaků je pohyb pánevních končetin: pohyb může lehce konvergovat – chrt v pomalém klusu "plete"; to však není vadou.

KŮŽE: dobře přiléhající, pružná.
OSRSTĚNÍ:
SRST: na dotek působí srst pružným dojmem, je poměrně tvrdá, není "drátovitá", ale také ne hedvábná. Na trupu dorůstá různé délky, obecně je poněkud delší na kohoutku, na bocích kratší, nejkratší na prsní kosti a na končetinách. Břicho je osrstěno jemnější a řidší srstí. Na pánevních končetinách zezadu a na spodní straně ocasu je srst nejdelší, zůstává však také tvrdá; tvoří lehké kalhoty a kartáč.
BARVA: povoleny jsou všechny barvy srsti. Okraje očních víček a nosní houba jsou černé nebo tmavé; je-li barva srsti světlejší, tzn. modrá nebo béžová, je také nosní houba modrá nebo béžová.

VELIKOST: ideální velikosti u feny je kohoutková výška 68 – 75 cm, u psa 70 – 80 cm. Exempláře vyšší než ideální rozměry jsou přípustné, pokud jsou zachovány typické morfologické znaky plemene. Poněkud menší velikost, než udává standard, není důvodem k diskvalifikaci, pokud s ní nejsou spojeny další vady.

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být přímo úměrné její závažnosti.
Všeobecný vzhled :
podstatné odchylky od požadovaného poměru mezi délkou trupu a kohoutkovou výškou
křehká stavba kostí, slabost
slabé osvalení nebo těžkopádná konstituce
Hlava:
čelo příliš klenuté         
výrazná čelní rýha        
výrazně vyjádřený stop
tenký nos, špičatý       
přehnaně vyvinuté pysky         
slabé čelisti. Podkus, předkus; chybějící zuby (kromě P1)        
vypouklé oči    
ploše přiléhající uši, dotýkající se strany hlavy
Krk:     
krátký, tenký; přehnaně vysoko nesená hlava (jako u italského chrtíka); stejně přehnaně nízko nesená hlava (jaku u barzoje)
Trup:
hřbet klenutý již u hrudních obratlů       
příliš klenutá bedra      
plochý hrudník, mělký; krátká prsní kost; prsní kost natolik vzadu, že při pohledu ze strany
nevystupuje před ramenní kloub
Ocas:
nesen zcela nad hřbetem, ocas vychýlený do strany
Hrudní končetina:
strmě spadající lopatky (strmé lopatky)
příliš přitisknuté nebo odstávající lokty 
vytočené tlapy, deformované polštářky
Pánevní končetina:
příliš slabé úhlení         
kravský postoj, sudovitý postoj           
prošlápnuté tlapy
Kůže:  
silná volná kůže; málo pružná
Barva:
nosní houba a okraje víček růžové nebo skvrnité, zesvětlená barva nosní houby a okrajů víček u jiných barev srsti než modré a béžové
Chování/povaha:
těžkopádnost, přehnaná plachost, bezdůvodná agresivita
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
malé oči, trojúhelníkový střih oka

Poznámka: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá do šourku.
 

ŠPANĚLSKÝ CHRT (Galgo Espaňol)
24.05.2002/D, FC I- Standard č. 285

PŘEKLAD DO NĚMČINY: Nově formátoval Dr. Paschoud.
ZEMĚ PŮVODU: Španělsko
Datum publikace originálního standardu: 26.05.1982.
POUŽITÍ: Pes na štvanice určený k lovu zajíců v terénu, rychle pronásledující zvěř a lovící na dohled. Dříve se používal také k lovu jiných zvířat jako králíků, lišek a dokonce divokých prasat, avšak v podstatě je toto plemeno určeno k lovu zajíců v terénu.
Zařazení FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 3, krátkosrstí chrti. Bez pracovní zkoušky.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Plemeno Galgo Espaňol znali již staří Římané v antických dobách; lze však předpokládat, že k jeho rozšíření na iberský poloostrov došlo mnohem dříve. Toto plemeno pochází ze starých asijských chrtů a přizpůsobilo se na poměny španělských stepí a plošin. Během 16., 17. a 18. století byl byli psi tohoto plemene exportováni ve značném počtu do jiných zemí – například do Irska a Anglie. Galgo Espaňol je jedním z předků anglického chrta (Greyhound), který vykazoval stejné specifické charakteristické znaky plemena jako Galgo Espaňol. Tyto znaky později sloužily k výběru a přizpůsobení. Je třeba dodat, že mezi četnými citáty klasických autorů vyzdvihuje následující citát Hitova velekněze důležitý a původní účel využití uvedeného plemena: „Jakmile zajíc vyběhne, fenka Galga ho pronásleduje.“

CELKOVÝ VZHLED: Chrt značné velikosti, středního formátu, s lehce konvexním profilem, podlouhlé stavby těla, s dlouhou a štíhlou hlavou. Kompaktní kostra, dlouhá a štíhlá hlava, prostorný hrudní koš, silně vtažené břicho a velmi dlouhý ocas. Pánevní končetiny výrazně svisle postavené a dobře osvalené. Jemná krátká srst nebo polodlouhá drsná srst.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Obdélníkový trup: délka trupu je poněkud delší než kohoutková výška. Podstatné jsou především proporce a funkční harmonie v postoji i v pohybu.
CHOVÁNÍ/CHARAKTER (POVAHA): Klidná a spíše rezervované povaha. Při lovu se však projeví jeho průbojnost a živost.

HLAVA: V souladu s tělem je hlava dlouhá, kostnatá a suchá. Poměr délky mozkovny vzhledem k délce tlamy činí 5 : 6.  Délka mozkovny je 5, délka tlamy je 6. Horní linie tlamy a lebky se lehce rozbíhají. Při pohledu shora by měla hlava být velmi dlouhá a stejnoměrná, s dlouhou a štíhlou tlamou.
MOZKOVNA:
Lebka: Štíhlá a z profilu lehce konvexní. Její délka přesahuje šířku. Středem klenby mozkovny probíhá rýha, která je v prvních dvou třetinách (při pohledu od tlamy) velmi výrazná. Čelní hrboly a týlní hrbol jsou jen naznačené.
Stop: Lehký, jen velmi málo vyjádřený.
LEBKA OBLIČEJOVÉ ČÁSTI:
Nosní houba: Malá, vlhká; černě pigmentovaná.
Tlama: Dlouhá, s lehce konvexním a štíhlým hřbetem nosu.
Pysky: Velmi suché. Horní pysk těsně překrývá dolní. Dolní netvoří žádný výrazný koutek tlamy. Pysky jsou jemné, těsně přiléhající a tmavě pigmentované.
Čelisti/zuby: Zuby silné, bílé a zdravé. Nůžkový skus. Špičáky jsou silně vyvinuty. Plný počet premolárů.
Oči: Malé, šikmo uložené, mandlového tvaru; přednostně tmavé, oříškově zbarvené. Klidný, měkký a zdrženlivý výraz.
Oční víčka: Jemná kůže a tmavá kůže sliznic. Velmi těsně přiléhají k oční bulvě.
Uši: Široké nasazení, trojúhelníkový tvar, masité v první třetině, k zaoblené špičce jsou tenčí a jemnější. Vysoko nasazené. Při vzbuzené pozornosti psa jsou uši v první třetině zpola vzpřímené, se složenými konci směřujícími stranou. V klidu (uvolnění) tvoří uši růžicové ucho těsně přiléhající k hlavě. Pokud uši natáhneme dopředu, dosahují těsně ke koutku tlamy.
Patro: Tmavé, se silně vystupujícími, výrazně vyjádřenými rýhami sliznice.

KRK: Dlouhý, oválný, plochý, štíhlý, silný a pohyblivý. Štíhlý u nasazení hlavy, k počátku trupu se lehce rozšiřuje. Horní linie je lehce konkávní. Dolní linie je téměř rovná, s lehkým vyklenutím oprotřed.

TRUP:
Celkový pohled: Obdélníkový, silný a pohyblivý, vykazuje sílu, pohyblivost a vytrvalost. Hrudní koš je silně vyvinutý; silně vtažené břicho.
Horní linie z profilu: Lehce konkávně probíhající hřbetní linie, konvexně probíhající bederní partie. Bez náhlých přerušení a odchylek za pohybu, což působí dojmem velké pružnosti.
Kohoutek: Jednoduše naznačený.
Hřbet: Rovný, dlouhý a dobře vyznačený.
Bedra: Dlouhá, silná, nepříliš široká, s klenutou horní linií a kompaktním svalstvem, budící dojem pohyblivosti a síly. Výška beder může ve střední části přesahovat kohoutkovou výšku.
Záď: Dlouhá, silná a velmi šikmá. Její sklon vůči horizontále přesahuje 45°.
Hruď: Mohutná, ale přesto ne příliš široká; Hluboká, aniž by dosahovala k lokti, a velmi dlouhá až k volným žebrům. Vrchol prsní kosti vyjádřen.
Žebra: Plochá žebra s velkými mezižeberními mezerami. Žebra musí být dobře viditelná a vyjádřená. Obvod hrudního koše je jen o málo větší než  kohoutková výška.
Dolní linie z profilu a břicho: Břicho je od konce prsní kosti silně vtažené. Krátké a suché boky. Dobře vyvinuté slabiny.

OCAS: Hluboko nasazen a u kořene ocasu silný. Probíhá podél končetin a těsně k nim přiléhá. Postupně se zužuje až k velmi tenké špičce. Pohyblivý a velmi dlouhý; dosahuje hluboko přes hlezno. V klidu má ocas srpovitý tvar, se solně vyjádřeným háčkem na konci směřujícím ke straně. Je zatažen mezi běhy a háčkem se téměř dotýká země před pánevními končetinami. To je charakteristický postoj, který plemeni propůjčuje typický vzhled.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
Všeobecně: Běhy absolutně svislé, jemné, rovné a rovnoběžné; kratší a jemnější přední nadprstí. Zaječí tlapky.
Plece: Suché, Krátké a šikmé. Lopatka musí být výrazně kratší než pažní kost.
Nadloktí: Dlouhá pažní kost, delší než lopatka, velmi svalnaté, s volným loktem třebaže loket těsně přiléhá k tělu.
Předloktí: Velmi dlouhé, rovné a rovnoběžné; dobře vyjádřené kosti; vystupující šlachy. Karpální polštářek velmi silně vyjádřen.
Přední nadprstí: Lehce skloněné, jemné a krátké.
Tlapy hrudních končetin: Zaječí tlapky. Těsně uzavřené a dobře klenuté prsty. Silné a dlouhé články prstů. Polštářky tlap tvrdé a dobře vyvinuté. Kůže mezi prsty přiměřeně vyvinutá; drápy jsou dobře vyvinuté.
Úhly: Úhel mezi lopatkou a pažní kostí 110 stupňů, úhel mezi pažní kostí a předloktím 130 stupňů.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Všeobecně: Silné, dobře vyznačené kosti; dlouhé, dobře vyvinuté osvalení. Absolutně svisle postavené, se správným úhlením. Dobře vyjádřená hlezna; krátké nadprstí postavené kolmo k zemi. Zaječí tlapky s klenutými prsty. Pánevní končetina budí dojem síly a obratnosti při dobrém posuvu.
Stehna: Velmi silná, dlouhá, svalnatá a pevná. Kosti stehna jsou optimálně svisle postavené (k podložce). Při pohledu zezadu je na první pohled vidět velmi dobře vyvinuté osvalení; délka dlouhého, plochého a silného stehna činí ¾ délky lýtka.
Lýtka: Velmi dlouhá, s dobře vyjádřenými, jemnými kostmi. Svalnaté v horní části a méně svalnaté v dolní části, se zřetelně viditelnými žilami a šlachami.
Hlezno: Velmi vyjádřené s dobře viditelnými a silně vyvinutými Achillovými šlachami.
Nárt: Tenkým, krátký a kolmo k zemi postavený.
Tlapy pánevních končetin: Oválné, stejně formované jako tlapy hrudních končetin.
Úhly: Kyčle ke stehnu 110 stupňů, stehno k holeni 130 stupňů, úhel hlezna je větší než 140 stupňů       

CHODY: Typickým způsobem pohybu tohoto plemena je přirozeně cval. Klus je velmi dlouhý, těsně nad zemí, pružný a energický. Bez tendence k mimochodu a k posunu bokem.

KŮŽE: Těsně přiléhá k tělu ve všech partiích, je odolná a pohyblivá, růžově zbarvená. Sliznice by měly být tmavé.
OSRSTĚNÍ
SRST: Hustá, velmi jemní, krátká, hladká; stejnoměrně pokrývá celé tělo až po mezery mezi prsty. V zadní části stehen poněkud delší. Varieta s polodlouhou drsnou srstí vykazuje odlišnou drsnost a délku srsti; třebaže srst vždy stejnoměrně pokrývá celé tělo, vzniká vous na horním pysku, na tvářích, huňatých obočích a chocholce.
BARVA: Všechny barvy jsou přípustné. Typické barvy v pořadí, v jakém se jim dává přednost, jsou:
Plavé a více nebo méně tmavě žíhané, dobře pigmentované.
Černá.
Černá skvrnitá, světlé nebo tmavě.
Tmavé odstíny žluté.
Skořicová.
Žlutá.
Červená.
Bílá.
Skvrnitá.

VELIKOST:
Kohoutková výška: psi 62 až 70 cm, feny 60 až 68 cm. Odchykly 2 cm nahoru jsou u psů vynikajících proporcí přípustné.

CHYBA: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
LEHKÉ VADY:
Hlava poněkud široký nebo nepříliš jemně cizelovaná.
Tlama příliš špičatá, při pohledu ze strany horní linie tlamy rovná.
Příliš zdůrazněné temeno.
Chybějící jakýkoliv premolár.
Klešťový skus.
Poněkud kratší ocas, dosahující jen těsně přes hlezno.
Jizvy, rány a oděry z lovu.
TĚŽKÉ VADY:
Mohutná hlava.
Přehnaně široká mozkovna se špičatou tlamou.
Příliš zdůrazněný stop.
Horní linie tlamy a lebky rovnoběžné.
Silné pysky, vyslovený lalok.
Mírný podkus.
Ztráta špičáků, která nevznikla úrazem.
Světlé, kulaté oči, vystupující oči.
Entropium, ektropium.
Krátké, malé uši, postavené uši.
Krk kulatý a krátký.
Sedlovitě pronesený hřbet.
Výška beder níž než v kohoutku.
Krátká, kulatá, příliš málo šikmá záď.
Příliš malý obvod hrudníku.
Sudovitě zaoblená žebra.
Krátké slabiny.
Oblé, silně vystupující a příliš málo protažené svaly.
Nesprávný postoj, prsty nejsou těsně sevřené; kravský postoj.
Slabé polštářky.
Kupírované uši nebo ocas.
Vnější linie hrubé, těžkopádné, neobratné.
Nevyvážená povaha.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Agresivita nebo bojácnost.
Nedostatky typu.
Rozštěp nosu.
Silný podkus nebo předkus.
Horní linie velmi široká, plochá a rovná.
Hrudník zasahující hlouběji než k loktům.
Znak, který naznačuje nebo dokazuje vkřížení jiného plemena.
Albinismus.
Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
 

VIPET (Whippet)
14.05.2007/EN, FCI - Standard č. 162

ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie
Datum publikace originálního standardu: 06.03.2007.
VYUŽITÍ: dostihový pes.
Zařazení FCI: Skupina 10, Chrti, Sekce 3, krátkosrstí chrti. Bez pracovních zkoušek.

CELKOVÝ VZHLED: Vyvážená kombinace osvalení a síly s elegancí a ladností linií. Stavěn pro rychlost a výkon. Je třeba se vyvarovat jakékoliv formy přehánění.
CHOVÁNÍ/TEMPERAMENT: Ideální společník. Vysoce přizpůsobivý v domácím a sportovním prostředí. Jemný, přítulný, vyrovnaný.

HLAVA
LEBEČNÍ PARTIE:

Mozkovna: Dlouhá a suchá, ploché temeno, zužuje se směrem k tlamě, poměrně široká mezi očima.
Stop: Mírný.
OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: Černá; u modrých psů namodralá barva, u játrově zbarvených psů nos stejné barvy, u jedinců barvy isabela, krémové nebo jiných světlých barev jakákoliv barva kromě růžové. Jen u bílých nebo strakatých psů je přípustný i "motýlí" čenich, ale nikoliv zcela depigmentovaný.
Čelisti/zuby: Čelisti silné, mohutné, dobře modelované, s dokonalým nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.
Oči: Oválné, jasné, výraz je velmi pozorný.
Uši: Růžicové, malé, tvořené jemnou kůží.

KRK: Dlouhý, svalnatý, elegantně klenutý.

TRUP:
Hřbetní linie: Tvoří v bedrech půvabný oblouk, ale nikoliv vyhrbení.
Hřbet: Široký, dobře osvalený, pevný, spíše delší.
Bedra: Vzbuzují dojem mohutnosti a síly.
Hrudník: Velice hluboký, poskytující velký prostor pro srdce, hluboký hrudní koš, dobře modelovaný. Žebra dobře klenutá a dobře osvalená u hřbetu.
Břicho: S výrazným vtažením.

OCAS:  Bez praporce.  Dlouhý, zužující se, v pohybu nesen v lehkém oblouku, ale nezvedá se nad úroveň hřbetu.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny rovné a svislé, přední fronta ne příliš široká.
Plece: Šikmé a osvalené. lopatky dosahují až k vrcholu páteře, kde se zřetelně rýsují.
Lokty: Dobře postavené pod tělem.
Nadprstí: Silná, lehce pružící.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné. V postoji pes pokrývá velký prostor.
Stehna: Široká.
Kolena: Dobře zaúhlená.
Lýtka: Dobře vyvinutá.
Hlezna: Nízko posazená.
TLAPY: Velmi jasně prokreslené, prsty tlapek jsou od sebe dobře oddělené, klouby dobře klenuté; silné a pevné polštářky.

CHODY/POHYB: Dokonale volný pohyb. Z profilu je viditelný dlouhý přirozený krok, hřbetní linie je pevná. Hrudní končetiny mají dobrý předkrok, nízko nad zemí, pánevní končetiny se dobře podsunují pod trup, což umožňuje vydatný posun. Pohyb celkově nesmí být toporný ani s vysokou akcí končetin, krátký ani drobivý. Správný pohyb při pohledu zpředu i zezadu.

OSRSTĚNÍ
SRST: Jemná, krátká, s uzavřenou texturou.
BARVA: Všechny barvy nebo kombinace barev.

VELIKOST:
Výška v kohoutku: psi 47 – 51 cm (18 1/2 – 20"), feny 44 – 47 cm (17 1/2 - 18 1/2").

VADY: Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa.
VYŘAZUJÍCÍ VADY:
agresivita nebo bázlivost.
Jedinci vykazující fyzické nebo povahové abnormality musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá v šourku.
 
TOPlist