Info o psech

 
BASENJI
FCI – Standard č.43, 24.01.2000/GB

ZEMĚ PŮVODU: střední Afrika
PATRONÁT: Velká Británie
Datum publikace originálního standardu: 25.11.1999
VYUŽITÍ:  lovecký pes, společník
ZAŘAZENÍ PODLE FCI: Skupina 5, Špic a primitivní plemena, Sekce 6 primitivní plemeno. Bez pracovní zkoušky.

CELKOVÝ VZHLED: Lehce stavěné zvíře jemných kostí a aristokratického vzhledu. Dlouhé končetiny v poměru k velikosti těla. Vždy vyrovnaný, ostražitý a inteligentní. Na výrazně klenutém krku se hrdě nese vráščitá hlava se vztyčenýma ušima. Hluboký hrudník přechází nahoru ve výraznou linii boků. Ocas pevně stočený. Celkový dojem dává obraz psa s dobrými proporcemi a gazelí elegancí.
DULEŽITÁ PROPORCE: Vzdálenost od vrcholu týlního hrbolu ke stopu je o trochu větší než vzdálenost od stopu ke špičce nosu.
POVAHA/TEMPERAMENT: Neštěká, ale není němý. Vydává svůj osobitý zvuk v podobě směsice jakéhosi smíchu a jódlování. Pozoruhodný je svojí čistotností v každém směru. Inteligentní, samostatné, ale oddané a ostražité plemeno. Může být rezervovaný k cizím lidem.

HLAVA: Na čele se při vztyčení uší vytvářejí jemné a četné vrásky; vrásky po stranách jsou žádoucí, avšak ne přehnaně, aby nevytvářely laloky. U štěňat jsou vrásky více zřetelné, ale ne až tolik u tříbarevných, z důvodu nedostatku stínování.
OBLAST MOZKOVNY:
Lebka: Plochá, dobře formovaná a středně široká, zužující se směrem k čenichu. Postranní linie lebky se pozvolna zužují směrem k tlamě, čímž vynikají hladké linie lící.
Stop: Nepatrný

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: Černý čenich je žádoucí.
Čelisti/Zuby: Silné čelisti s perfektním a pravidelným nůžkovým skusem, tzn. horní zuby těsně překrývají spodní zuby a zuby jsou do čelistí zasazeny kolmo.
Oči: Tmavé, mandlového tvaru; šikmo posazené, zahleděné do dálky a spíše nevyzpytatelného výrazu.
Uši: Malé, zašpičatělé, vzpřímené a lehce připomínající kapuci, jemné struktury, posazené dost vpředu na temeni hlavy, špička ucha je blíže ke středu lebky než zevní bod kořene ucha.
KRK: Silný a přiměřeně dlouhý, nikoli tlustý. Dobře klenutý a u hrdla mírně plnější s elegantním obloukem zvýrazňujícím klenutí. Dobře posazený mezi rameny čímž podporuje hrdé držení hlavy.

TRUP: Harmonický.
Hřbet: Krátký rovný.
Bedra: Krátká pevná.
Hruď: Hluboký hrudník. Žebra dobře klenutá,  hluboká a oválná.
Spodní linie: Přechází nahoru ve výrazný pas.

OCAS: Vysoko nasazený s tím, že hýžďový oblouk pánve přesahuje kořen ocasu. To dodává pánevním končetinám mohutnější vzhled. Je pevně stočený nad páteří a leží blízko stehna. Je jednou nebo dvakrát zatočený.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny jsou rovné, jemných kostí. Končetiny jsou rovnoběžné až k zemi, a tím vytváří středně širokou frontu.
Ramena: Dosti položená vzadu, svalnatá, ne však příliš.
Lokty: Přiléhají k hrudníku. Při pohledu zepředu jsou lokty v jedné linii se žebry.
Předloktí: Velmi dlouhá.
Záprstí: Dobrá délka, rovná a pružná.
Pánevní končetiny: Silné a svalnaté.
Kolenní kloub: přiměřeně zaúhlený.
Stehno: Dlouhé.
Hlezna: Přiměřeně úhlená, nejsou ani vybočená, ani vbočená.
Tlapky: Malé, úzké a pevné, se silnými nášlapnými polštářky, dobře klenutými prsty a krátkými drápy. 

CHUZE/POHYB: Končetiny se pohybují svižně rovně dopředu dlouhými, neúnavnými hbitými kroky.

KUŽE: Velmi měkká, vláčná
SRST:
OSRSTĚNÍ: Krátké, hladké a husté, velmi jemné.
BARVA: Čistě černá a bílá; červená a bílá, černá a tříslová, a bílá s tmavými skvrnkami a tříslovými znaménky na čumáku a lících; černá; tříslová a bílá; žíhaná: červené pozadí s černými pruhy, čím výraznější jsou pruhy tím lépe. Bílá by měla být na tlapkách, hrudi a špičce ocasu. Bílé končetiny, lysina a bílý obojek jsou také přípustné.

VELIKOST A VÁHA:
Ideální výška: Psi 43 cm  (17") v kohoutku, Feny 40 cm  (16") v kohoutku
Ideální hmotnost: Psi 11 kg (24 lb), Feny 9,5 kg (21 lb)

VADY: Jakékoliv odchylky od výše jmenovaných bodů by se měly posuzovat jako vady. Hodnocení musí přesně odpovídat míře závažnost odchylky.

Upozornění: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata úplně sestouplá v šourku


FARAONSKÝ PES (Pharaoh hound)
FCI – Standard č. 248, 09.08.1999/GB

ZEMĚ PŮVODU: Malta
PATRONÁT: Velká Británie
Datum publikace originálního standardu: 24. 06. 1987
POUŽITÍ: ostražitý, nadšený lovec, zvěř následuje čichem a zrakem, na krátkou vzdálenost se rovněž výborně orientuje sluchem.
ZAŘAZENÍ PODLE FCI: Skupina 5, špicové a primitivní plemena, Sekce 6, původní plemena. Bez zkoušky z výkonu.

CELKOVÝ VZHLED: středně velký pes s hrdým postojem a čistými liniemi. Elegantní, přesto silný pes. Pohyb je velmi rychlý a volný. Ostražitý výraz.
POVAHA/TEMPERAMENT: pozorný, inteligentní, přátelský, oddaný a hravý pes.

HLAVA: čenichová partie o málo delší než mozkovna. Temeno lebky je paralelní s linií tlamy, celá hlava pak při pohledu z profilu i shora připomíná tupý klín.
MOZKOVNA:
Lebka: dlouhá, suchá a dobře formovaná.
Stop: nepříliš vyjádřený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: vždy masové barvy, splývá se srstí.
Čelisti/Zuby: silné čelisti se silnými zuby. Nůžkový skus, tj. horní řezáky a špičáky těsně překrývají spodní. Zuby jsou zasazeny kolmo v čelistech.
Oči: jantarové barvy, splývají s barvou srsti. Oválného tvaru, středně hluboko zasazené, s pozorným, inteligentním výrazem.
Uši: středně vysoko nasazené. V afektu vztyčené, ale velmi pohyblivé. Uši jsou široké u základny, jemné a velké.

KRK: Dlouhý, štíhlý, svalnatý a mírně prohnutý. Suchá linie hrdla.

TRUP: pružný, s téměř rovnou hřbetní linií. Délka těla od špičky hrudní kosti ke kyčelní kosti je mírně větší než výška v kohoutku.
Záď: mírně spáditá od beder k nasazení ocasu.
Hrudník: hluboký, dosahuje až k loktům. Dobře klenutá žebra.
Spodní linie: uměřeně vtažené břicho.

OCAS: středně vysoko nasazen, poměrně široký u kořene a zužující se ke špičce (bičovitého tvaru). V klidu dosahuje k hlezennímu kloubu. V akci nesen vysoko a prohnutý. Neměl by být nesen mezi zadními končetinami. Šroubovitý ocas je nežádoucí.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: rovné a paralelní.
Rameno: silné, dlouhé a dobře uložené.
Loket: těsně přiléhající k hrudníku.
Nadprstí: silné.
PÁNEVNÍ KONČETINY: silné a svalnaté. Paralelní při pohledu zezadu.
Koleno: středně zaúhlené.
Bérec: dobře vyvinutý.
TLAPKY: silné, dobře vyklenuté prsty, pevné polštářky. Nejsou vytočené dovnitř ani ven. Dobře vyvinuté polštářky. Paspárky mohou být odstraněny.

POHYB: Volný a plynulý. Hlava je nesena poměrně vysoko. Prostorný pohyb bez zjevné námahy. Končetiny i tlapky by se měly pohybovat paralelně v linii těla, jakékoli vybočování či „vysoký krok“ jsou velmi nežádoucí.

OSRSTĚNÍ:
SRST: krátká a lesklá, od jemné a přilehlé k poněkud drsné, bez dlouhých chlupů.
BARVA: Pálená nebo temně pálená  s následujícími bílými znaky: bílá špička ocasu je silně preferována, bílá hruď („hvězda“), bílé tlapky. Tenký bílý pruh uprostřed obličeje je přijatelný. Bílé skvrny jinde na těle než je uvedeno jsou nežádoucí.

VÝŠKA A HMOTNOST:
Výška v kohoutku: Psi: ideálně  56 cm (22-25 palců = 56 – 63,5 cm), Feny: ideálně  53 cm (22-24 palců = 53 – 61 cm).

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a k jejímu vlivu na zdraví a prospěch psa.

Jakýkoli pes, vykazující abnormality fyzické nebo v chování, musí být diskvalifikován.

Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
 

IBIZSKÝ PODENGO (Podenco Ibicenco)
FCI – Standard č. 89 / 04.02.2000 / GB

ZEMĚ PŮVODU: Španělsko (Baleárské ostrovy)
Datum publikace originálního standardu: 26.05.1982
POUŽITÍ: Ibizský podengo je užíván především k lovu králíků bez střelných zbraní, ve dne i v noci. Díky svému vynikajícímu čichu, který spolu se sluchem podengo používá více než zrak, stopuje a loví králíky snadno, a to i v hustém podrostu. Díky hbitosti a chytrosti chytí kořist rychle, zvlášť když loví ve smečce. Když jeden ze psů najde zvěř, ostatní psi jej obklopí, ale dodržují jistou vzdálenost a čekají. Štěkají pouze tehdy, když vidí nebo slyší kořist a když ji obklíčí. Při nalezení či chytání kořisti všichni psi rychle vrtí ocasy, v pozici čekání jsou snadno odvolatelní. Ibizský podengo je užíván také pro lov zajíců a vysoké zvěře. Je i dobrým přinašečem. Pro vytvoření smečky se (s jistými výjimkami) užívají pouze feny, případně s jedním psem, protože psi špatně spolupracují při lovu a jsou konfliktní. Když již smečka ulovila několik tisíc králíků, může se u tohoto plemene stát, že psi z této smečky nechtějí dále lovit, dokud si dostatečně neodpočinou. Tuto zvláštnost vyjadřuje španělské slovo „enconillarse“ (jít si odpočinout).
ZAŘAZENÍ PODLE FCI: Skupina 5, špicové a primitivní plemena, Sekce 7, lovečtí psi primitivního typu. Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: toto plemeno pochází z Baleárských ostrovů, Mallorky, Ibizy, Menorky a Formentery, kde je známé pod původním názvem „Ca Eivissec“. Je také rozšířeno v Katalánsku, kolem Valencie, v Roussillonu a Provenci, kde jej nazývají „Mallorquí“, „Xarnelo“, „Mayorquais“, „Charnegue“ nebo „Baleárský pes“. Tito psi byli na ostrovy pravděpodobně dovezeni Féničany, Kartaginci, nebo možná i Římany. Tento pes je typickým a robustním zástupcem tzv. primitivních plemen – nejstarších dosud existujících plemen. Obrázky těchto psů jsou nalézány v hrobech faraonů a na exponátech v muzeích, takže existence plemene je prokázána od roku 3400 př.n.l.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: vzdálenost od špičky tlamy k očím je stejná jako vzdálenost od očí k týlnímu hrbolku.

HLAVA: v celkovém pohledu má dlouhá jemná hlava vzhled komolého kužele. Je suchá, v poměru k tělu poměrně malá.
MOZKOVNA:
Lebka: dlouhá a plochá (dolichocefalická). Týlní kost vystupující. Čelo jemné a ploché.
Stop: slabě vyjádřený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: nosní houba je masové barvy. Nozdry otevřené. Nosní hřbet mírně vyklenutý.
Tlama: nosní hřbet a nos vystupují před spodní čelist. Tlama je jemná, dlouhá a v souladu s barvou srsti masové barvy.
Pysky: tenké, těsně přiléhající, masové barvy.
Zuby: perfektní nůžkový skus, zuby bílé a pravidelné.
Oči: šikmo položené, malé, světle jantarové barvy, připomínající karamel. Jantarová barva může být více či méně intenzivní, v souladu s barvou srsti. Výraz vyjadřuje inteligenci, ale také strach a nedůvěru, aniž by byl příliš aristokratický.
Uši: vždy vztyčené, velmi pohyblivé. Směřující dopředu nebo do stran v horizontální rovině nebo vzad. V afektu nesené vzhůru. Střed ucha je nasazen v rovině očí. Tvar ucha je prodloužený kosočtverec, useknutý ve třetině delší úhlopříčky. Uši jsou jemné, uvnitř neosrstěné, střední, nikoliv přehnané velikosti.

KRK: velmi suchý, a to ve spodní i horní části. Jeho délka odpovídá čtvrtině délky těla. Je mírně klenutý a osvalený. Kůže je přiléhající, hladká, bez laloku. Srst je obvykle v oblasti přechodu krku v plece delší a hustší, zvláště u hladkosrsté variety.

TRUP: trup je celkově symetrický, mírně konvexní, středních vyrovnaných proporcí, kompaktní a s o něco větší délkou než je výška, přičemž poměr není výslovně stanoven.
Kohoutek: dobře patrný, vysoký, suchý a dlouhý.
Hřbet: dlouhý, rovný a pružný. Osvalení silné, ale ploché.
Bedra: klenutá, střední šířky, silná a pevná.
Hrudník: hluboký, úzký a dlouhý, ale nedosahující k loktům. Předhrudí špičaté a silně vystupující. Žebra plochá.
Spodní linie: vtažené břicho, ale ne příliš.

OCAS: nasazen nízko, dlouhý. Srst u špičky by měla být delší a hrubší, poněkud odstávající. Když je ocas protažen mezi končetinami, měl by dosahovat k trnu hrudní kosti. Je mírně tlustší u kořene, postupně se zužuje ke špičce. V klidu je přirozeně svěšený, v pohybu je nesen srpovitě více či méně stočený. Je nežádoucí, aby byl nesen vysoko nebo příliš zatočený nad hřbetem.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: vertikální, symetrické. Při pohledu zpředu jsou přední končetiny postaveny velmi blízko sebe. Ačkoliv jsou celkově robustní, dlouhé končetiny vyvolávají dojem štíhlého, rychlého, ale silného zvířete.
Rameno: ramenní lopatky strmé, silné a volně pohyblivé.
Nadloktí: velmi dlouhé, rovné, silné a v postoji velmi blízko sebe.
Loket: široký, nepřiléhající k trupu, paralelní ke střední rovině těla, ale nikdy volný.
Předloktí: rozšiřuje se směrem k nadprstí.
Nadprstí: silné, pevné, široké a vertikální.
PÁNEVNÍ KONČETINY: vertikální, s dlouhými, silnými, plochými svaly.
Hlezna: dobře zaúhlená, široká, nízko posazená, vertikální, nevytáčejí se dovnitř ani ven.
TLAPKY: téměř zaječí tlapky.Prsty dlouhé a dobře k sobě přiléhající. Hustá srst mezi prsty. Drápky velmi silné a obvykle bílé, případně odpovídající barvě srsti. Polštářky velmi tvrdé.

POHYB: žádoucím pohybem je zdrženlivý klus. Cval je velmi rychlý a propůjčuje pohybu výraz velké hbitosti.

KŮŽE: napjatá, dobře přiléhající k tělu, červenavě pigmentovaná, ale může být i jiné barvy v souladu s barvou srsti.
OSRSTĚNÍ:
SRST: hladká, hrubá nebo dlouhá srst. Hladká srst nemá být hedvábná, ale silná a lesklá. Hrubá srst má být tvrdá a velmi hustá, na hlavě a uších poněkud kratší, a na zadní straně stehen a spodní straně ocasu poněkud delší. Velmi ceněná je bradka. Dlouhá srst je měkčí a má být alespoň 5 cm dlouhá. Hlava je velmi hustě osrstěná.
BARVA: preferována je červenobílá barva nebo červená nebo bílá barva. Béžová barva je povolena, jedná-li se jinak o výjimečně dobrého jedince, ale není vůbec povolena u hladkosrsté variety.

VÝŠKA:
Výška v kohoutku: Psi: 66 až 72 cm., Feny: 60 až 67 cm. Jedinci, kteří jsou blízko požadovaných hranic výšky, mohou být akceptováni, pokud mají dobré proporce a dobrý exteriér.

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
ZÁVAŽNÉ VADY:
krátká široká hlava.
výrazně vyznačený stop.
chybějící třenový zub (premolár).
svěšené uši.
sudovitá žebra.
lokty vytočené ven.
kravský postoj.
tlapky vytočené ven.
křížení tlapek a hlezen v pohybu.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
lebka stupňovitého tvaru (rovina lebky příliš vysoko v poměru k nosnímu hřbetu).
hnědý pigment nebo černé skvrny na nosní houbě.
předkus nebo podkus.
červenohnědá oční víčka nebo pysky.
křížení s galgem nebo jiným chrtem, projevující se klopenýma ušima, tmavýma očima, širokou zádí, málo výrazným předhrudím, široce postavenými hrudními končetinami, zakulacenými širokými stehny s viditelnými cévami.

Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
 

KANÁRSKÝ PODENGO (Podenco Canario)
FCI – Standard č. 329 / 03.11.1999 / GB

ZEMĚ PŮVODU: Španělsko
Datum publikace originálního standardu: 24.06.1987
POUŽITÍ: Je užíván pro lov králíků, a k tomuto účelu je výborně přizpůsoben lovu v členitém terénu za použití svého obdivuhodného čichu, zraku a sluchu. Snadno snáší vysoké teploty a je schopen lovit od rozbřesku do soumraku. Díky svému čichu a sluchu může nalézt králíky i na dně úzkých strží, v puklinách ve zdech, v kamenných snosech na okraji obdělávaných polí, ve škvírách mezi lávovými proudy a v trnitých keřích. Obdivuhodná doba existence plemene je bezpochyby důsledkem jeho loveckých schopností, které jej činily nenahraditelným po celá staletí.  Je to především stopař, který nesmí štěkat a ani v průběhu stopování chytat kořist. Je také užíván při lovu s fretkou, což je způsob lovu povolený na Kanárských ostrovech. Obvykle chytá králíky do tlamy.
ZAŘAZENÍ PODLE FCI: Skupina 5, špicové a primitivní plemena, Sekce 7, lovečtí psi primitivního typu. Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: na Kanárských ostrovech, odkud plemeno pochází, je známo pod názvem Podenco Canario. Často se s ním setkáváme na všech ostrovech, především na největších, Gran Canarii a Tenerife. Kanárský podengo je plemeno egyptského původu, které bylo na Kanárské ostrovy pravděpodobně dováženo Féničany, Řeky, Kartaginci i samotnými Egypťany. Je to jedno z nejstarších existujících plemen, což dokazují nálezy mnoha vyobrazení (rytin, soch, basreliéfů) v hrobkách faraonů a nálezy vystavené v Louvru či Britském muzeu. Toto plemeno je zřejmě staré asi sedm tisíc let.

CELKOVÝ VZHLED: pes střední velikosti, s tělesnou stavbou delších linií, štíhlý, lehký a velmi odolný. Kostra je dobře vyvinutá. Kvůli absenci tukové vrstvy je viditelný hrudní koš, páteř a kyčelní kosti. Osvalení je velice vyvinuté, suché, svalové stahy jsou pod kůží viditelné.
DŮLEŽITÉ POMĚRY: délka těla je mírně větší než výška. Hrudník je dobře vyvinutý, ale nedosahuje až k loktům. Tlama je delší než mozkovna.
POVAHA / TEMPERAMENT: odvážný, chladnokrevný, aktivní, s enthusiastickou dynamičností. Impozantní, ale nikoliv agresivní. Oddán svému pánovi, se stoickým klidem zvládá i nejnáročnější dny bez známky únavy.

HLAVA: má tvar protaženého komolého kužele, je v dobrém poměru k trupu, střední délky 21 až 22 cm. Osy lebky a obličejové části (kraniální-faciální) jsou rovnoběžné.
MOZKOVNA:
Lebka: její délka je větší než šířka. Je plochá, s výrazným týlním hrbolkem.
Stop: sotva patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: velká, masové barvy v souladu s barvou srsti. Nozdry jsou středně otevřené.
Tlama: dlouhá a výrazná, tvaru komolého kužele, více či méně tmavě masové barvy v souladu s barvou srsti.
Pysky: jemné, dobře přiléhající, jejich barva je v souladu s barvou nosní houby.
Čelisti/Zuby: nůžkový pravidelný skus, dobře vyvinutý chrup.
Oči: šikmo posazené, malé, mandlového tvaru. Více či méně tmavě jantarové barvy, intenzita barvy záleží na barvě srsti. Výraz je inteligentní a ušlechtilý.
Uši: poměrně velké, v afektu vztyčené a mírně divergující. V klidu směřují dozadu. V bázi jsou široké, na konci špičaté.

KRK: dobře osvalený, rovný, s hladkou kůží, bez laloku, ohebný a zaoblený.

TRUP:
Hřbet: silný, osvalení dobře vyvinuté, přizpůsoben pro běh a nároky lovu.
Bedra: maličko protažená.
Záď: kostra zádi je poměrně silná, lépe viditelná u velmi štíhlých jedinců nebo v plné lovecké sezóně.
Hrudník: hrudní kost nevystupuje. Hrudník je dobře vyvinutý, ale nespadá až do úrovně loktů. Hrudní koš je oválný. Obvod hrudního koše přesahuje kohoutkovou výšku o 5 až 8 cm.
Spodní linie: břicho je vtažené, ale nikoliv jako u chrta nebo u galga. Slabiny dobře vyznačené.

OCAS: poměrně nízko nasazený, v prodloužení zádě. Kulatý. Dosahuje jen maličko pod hlezno. Svěšený nebo zvednutý, srpovitého tvaru. Na špičce, která je obvykle bílá, maličko zúžený. Nikdy není zatočený. V pohybu je nežádoucí, když je ocas nesen příliš vysoko.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: zcela vertikální, rovné a paralelní. Jemná, ale pevná struktura kostry. Kočičí tlapky, obvykle lehce vytočené do stran. Polštářky pevné, mírně oválné.
Zaúhlení: skapulo-humerální úhel (úhel mezi lopatkou a kostí nadloktí): zhruba 110°. Humerálně-radiální úhel (úhel v lokti): zhruba 140°.
PÁNEVNÍ KONČETINY: dobře vertikální, rovné, robustní. Osvalení dobře vyvinuté, hlezno poměrně vysoko (asi 18 cm nad zemí), kočičí tlapky zcela rovně postavené, polštářky pevné a oválné. Bez paspárků.
Zaúhlení: koxálně-femorální úhel: zhruba 110°.
Femorálně-tibiální úhel (v koleni): zhruba 120°.
Úhel v hleznu: zhruba 130°.

POHYB: klus musí být svižný, prostorný a velmi lehký.

KŮŽE: pevná, dobře přiléhající k tělu, bez záhybů.
OSRSTĚNÍ:
SRST: hladká, krátká a hustá.
BARVA: nejlépe červená a bílá, červená může být více či méně intenzivní, od oranžové k tmavě červené (mahagonové). Všechny kombinace těchto barev.

VÝŠKA:
Výška v kohoutku: Psi: od 55 do 64 cm., Feny: od 53 do 60 cm. Vzhledem k přizpůsobení rozdílným typům terénů, kde psi žijí a loví, se mohou tyto průměrné výšky lišit. Je tedy možno akceptovat odchylky 2 cm nad maximální uvedenou výšku a 2 cm pod minimální uvedenou výšku, pokud jedinec odpovídá archetypu plemene.

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
ZÁVAŽNÉ VADY:
příliš široká hlava.
příliš vyznačený stop.
visící pysky.
absence premolárů (třenových zubů).
prognathismus.
příliš divergující uši.
plochý hrudník.
vystupující hrudní kost.
zatočený ocas.
příliš nízko položená hlezna; kravský postoj.
křížení hrudních a pánevních končetin v chodu.
agresivní chování.

Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
 

PORTUGALSKÝ PODENGO (Podengo Portugues)
FCI – Standard č. 94/03.11.1999/GB

ZEMĚ PŮVODU: Portugalsko
Datum publikace originálního standardu: 25.09.1967
POUŽITÍ: Toto plemeno je rozšířeno především na severu země. Vzhledem ke svým fyzickým dispozicím jsou tito psi vhodní pro lov králíků, a to samostatně nebo ve smečce. Proto jsou také někdy nazýváni „králičími psy“. Jsou také oceňováni jako dobří hlídači.
ZAŘAZENÍ PODLE FCI: Skupina 5, špicové a primitivní plemena, Sekce 7, lovečtí psi primitivního typu. Bez zkoušky z výkonu.

PORTUGALSKÝ PODENGO STŘEDNÍ
CELKOVÝ VZHLED: střední velikost i hmota těla, dobře vyvážené proporce, dobré osvalení, silná kostra.
POVAHA / TEMPERAMENT: velmi živý a chytrý pes, nenáročný a odolný.

HLAVA: suchá, ve tvaru čtyřbokého jehlanu s širokou základnou, poměrně výrazně se zužuje ke špičce tlamy. Podélné osy lebky a tlamy jsou divergentní.
MOZKOVNA:
Lebka: plochá, v profilu téměř rovná. Výrazné nadočnicové oblouky. Čelní rýha sotva znatelná. Oblast mezi ušima plochá. Týlní kost výrazná.
Stop: sotva patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: zužující se k mírně vystupující špičce, přední rovina nosu je mírně šikmá, barva nosní houby je vždy tmavší než barva srsti.
Tlama: nosní hřbet zakulacený (v průřezu), při pohledu z profilu rovný. Tlama je kratší než lebka a v kořeni širší než na špičce.
Pysky: těsně přiléhající, tenké, pevné a horizontální.
Čelisti/Zuby: pravidelný, silný, bílý chrup. Normální skus.
Oči: s velmi živým výrazem, sotva vystupující z očních důlků. Barva se mění v souladu s barvou srsti od medové do oříškově hnědé. Oči jsou malé a šikmo posazené, barva očních víček je tmavší než barva srsti.
Uši: nasazené středně vysoko a šikmo, nesené vztyčeně, velmi pohyblivé. V afektu nesené vertikálně vpřed. Trojúhelníkového tvaru, v bázi široké, zužující se ke špičce. Kůže ucha je tenká. Délka ucha je výrazněji větší než jeho šířka v bázi (místě nasazení). 

KRK: harmonický přechod od hlavy k trupu, rovný, přiměřené délky, silný a dobře osvalený. Bez laloku.

TRUP:
Hřbetní linie: rovná nebo mírně vyklenutá.
Hřbet: dlouhý, rovný nebo mírně spáditý.
Bedra: rovná nebo mírně vyklenutá, široká a osvalená.
Záď: střední délky, široká a dobře osvalená. Rovná nebo mírně spáditá.
Hrudník: předhrudí mírně zdůrazněné, osvalené, nepříliš široké. Hrudník hluboký a dlouhý, střední šířky. Dlouhá sternální oblast stoupá k zadní části těla. Žebra jen málo vyklenutá, šikmá.
Břicho/Slabiny: suché, s mírným vtažením břicha.
Spodní linie: mírně stoupající.

OCAS: nasazený spíše vysoko než nízko, silný, tlustý, střední délky, zužující se ke špičce. V klidu svěšený mezi pánevními končetinami, se špičkou mírně stočenou vzhůru, v pohybu nesený horizontálně a mírně stočený vzhůru nebo nesený srpovitě stočený vzhůru, ale nikdy zatočený do kroužku.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: při pohledu zpředu a ze strany vertikální a rovné, dobře osvalené a suché.
Rameno a nadloktí: dlouhé a šikmé, silné a dobře osvalené, v ramenním klubu je tupý úhel.
Předloktí: vertikální, dlouhé a osvalené.
Kloub nadprstí: suchý, ne příliš výrazný.
Nadprstí: silné, krátké, mírně šikmé.
Tlapky: kulaté, dlouhé, silné, těsně k sobě přiléhající a silně vyklenuté prsty. Drápky silné, krátké, nejlépe tmavé. Polštářky tvrdé a odolné.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: při pohledu zpředu a ze strany rovné a paralelní, dobře osvalené a suché.
Stehna: dlouhá, středně široká, osvalená.
Bérce:
dlouhé, šikmé, silné, osvalené, suché.
Hlezenní klouby: středně vysoko posazené, suché a silné, zaúhlené v tupém úhlu.
Hlezna: s dobrou kostrou, krátká, šikmá, bez paspárků.
Tlapky: kulaté, dlouhé, silné, těsně k sobě přiléhající a silně vyklenuté prsty. Krátké, silné, nejlépe tmavé drápky. Tvrdé a odolné polštářky.

POHYB: rychlý a lehkonohý.

KŮŽE: sliznice nejlépe černě pigmentované, v každém případě však tmavší než barva srsti. Kůže tenká a těsně přiléhající.
OSRSTĚNÍ:
SRST: krátká nebo dlouhá srst, střední tloušťky, krátkosrstá varieta má hladkou srst, dlouhosrstá varieta má drátovitou srst (podobnou štětinám divočáka). Krátká srst je hustší než dlouhá. U dlouhosrsté variety je pod spodní čelistí znatelná „bradka“. Bez podsady.
BARVA: převládající barvy jsou žlutá, béžová (od světlé po velmi tmavou) a černá (vybledlá či vyrudlá), mohou či nemusí být bílé znaky, nebo bílá jako základní barva se znaky ve výše uvedených barvách.

VÝŠKA A HMOTNOST:
Výška v kohoutku: 40 – 55 cm, 16 – 20 kg.

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
agresivita nebo bázlivost.
celkový vzhled: jakákoliv známka křížení se španělským galgem nebo perdigueirem (portugalským ohařem).
čelisti: nesprávný skus, špatně usazené zuby.
oči: rozdílných barev.
uši: klopené nebo překlopené.
krk: klenutý.
trup: hřbetní linie výrazně klenutá.
záď: přehnaně spáditá.
břicho: příliš vtažené.
ocas: zatočený.
paspárky: nežádoucí (ovlivňují známku psa).

Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

PORTUGALSKÝ PODENGO VELKÝ
Charakteristiky velkého podenga, v zemi původu téměř vyhynulé variety, jsou téměř shodné s charakteristikami středního podenga, s následujícími výjimkami:
Celkový vzhled: silný pes se spoustou hmoty, především užívaný při lovu jelenů.
Výška v kohoutku: 55 – 70 cm.

PORTUGALSKÝ PODENGO MALÝ
Charakteristiky malého podenga jsou také téměř shodné s charakteristikami středního podenga, s následujícími výjimkami:
Celkový vzhled: malý pes poněkud protažených proporcí, který je užíván pro lov králíků stejně jako pro vyhánění králíků z nor.
Lebka: plochá nebo mírně vyklenutá.
Trup: délka těla přesahuje kohoutkovou výšku.
Končetiny: krátké. Předloktí rovné nebo maličko stočené z vnějšku dovnitř po celé délce.
Výška v kohoutku: 20 – 30 cm.
Hmotnost: 4 – 5 kg.

 

SICILSKÝ CHRT (Cirneco dell´Etna)
FCI – Standard č. 199 / 03.11.1999 / GB

ZEMĚ PŮVODU: Itálie
Datum publikace originálního standardu: 27.11.1989
POUŽITÍ: Lovecký pes, zvláště pro lov divokých králíků.
ZAŘAZENÍ PODLE FCI: Skupina 5, špicové a primitivní plemena, Sekce 7, lovečtí psi primitivního typu. Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: klasické studie o psích plemenech rozšířených ve středozemní pánvi docházely k závěru, že sicilský chrt pochází ze starobylých loveckých psů, chovaných v údolí Nilu v časech faraonů, dovezených na Sicílii Féničany. Nedávné výzkumy však hovoří ve prospěch teorie, podle níž se jedná o původní sicilské plemeno pocházející z oblasti okolo Etny. Mince a staré rytiny dokazují, že sicilský chrt existoval v této oblasti již mnoho století před Kristem.

CELKOVÝ VZHLED: pes původního (primitivního) typu, elegantních a štíhlých tvarů, střední velikosti, který v žádném případě není těžkopádný, robustní a silný. Lehká tělesná stavba vykazuje mírně podlouhlé linie, tělo je kvadratického rámce, srst je jemná.
DŮLEŽITÉ POMĚRY:
délka těla je rovna kohoutkové výšce (kvadratický rámec).
hloubka hrudníku je maličko menší než výška od země k lokti.
délka tlamy obvykle nedosahuje ani poloviny délky hlavy (poměr lebka : tlama je 10 : 8), ale preferováni jsou jedinci, jejich délka tlamy dosahuje délky lebky.
POVAHA / TEMPERAMENT: lovecký pes, přizpůsobený náročnému terénu, vhodný zejména pro lov divokých králíků. Velmi temperamentní, je zároveň jemný a oddaný.

HLAVA:
MOZKOVNA:
Lebka: po délce oválného tvaru, horní osy lebky a tlamy jsou maličko divergentní nebo rovnoběžné. Horní profil lebky je jen maličko konvexní, takže vypadá téměř plochý. Šířka lebky mezi jařmovými oblouky nesmí být větší než polovina délky hlavy, nadočnicové oblouky příliš nevystupují, čelní rýha je jen slabě patrná, týlní hřeben a týlní hrbolek jsou jen slabě vyvinuté.
Stop: dobře zvýrazněný, zhruba v úhlu 140°.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: poměrně obdélníkového tvaru, poměrně velká, její barva odpovídá barvě srsti (tmavě oříšková, světle oříšková, masová).
Tlama: délka tlamy je alespoň 80 % délky lebky, její hloubka nebo výška (měřená uprostřed tlamy) dosahuje alespoň její délky, její šířka (měřená uprostřed tlamy) je menší než polovina její délky. Tlama je tedy špičatá, s rovnou horní linií, její spodní boční profil je určen mandibulou (spodní čelistí).
Pysky: jemné, tenké a napjaté, přesně zakrývající zuby spodní čelisti. Sliznice koutku pysků je sotva viditelná.
Čelisti/Zuby: čelisti normálně vyvinuté, ačkoliv nevypadají silné. Spodní čelist slaběji vyvinutá, s ustupující bradou. Řezáky, usazené v čelistech kolmo, jsou v perfektní linii a vzájemně dobře sedí. Zuby jsou dobře vyvinuté, skus úplný a nůžkový.
Líce: ploché.
Oči: oči, které se zdají být poměrně malé, jsou okrové barvy, nejsou příliš tmavé, jantarové ani šedé, ani hnědé nebo tmavě oříškové. Jsou umístěné laterálně, s měkkým výrazem, oválné. Pigmentace okrajů očních víček odpovídá barvě nosní houby.
Uši: nasazené poměrně vysoko a vzájemně blízko, vztyčené a pevné, vnitřní strana ucha směřuje vpřed. Trojúhelníkový tvar ucha s úzkou špičkou, nesmí být kupírované. Délka uší není větší než polovina délky hlavy. 

KRK: horní profil krku dobře klenutý (konvexní). Délka krku je stejná jako délka hlavy. Krk má přibližně tvar komolého kužele. Osvalení je viditelné, především podél krční páteře. Kůže jemná a napjatá, těsně přiléhající, bez laloku.

TRUP:
Hřbetní linie: rovná, elegantně spadající od kohoutku k zádi.
Kohoutek: zvednutý nad hřbetní linii, kvůli konvergenci ramenních lopatek je úzký. Harmonicky přechází v krk bez porušení linie.
Hřbet: horní profil rovný, se středně vyvinutým osvalením, délka hrudní části je zhruba třikrát větší než délka bederní části.
Bedra: délka beder dosahuje zhruba 1/5 kohoutkové výšky a jejich šířka je blízká jejich délce. Svaly jsou krátké a slabě viditelné, ale pevné.
Záď: horní profil poměrně plochý, sklon pod horizontálu dosahuje zhruba 45°. Délka suché a spádité zádi dosahuje zhruba třetiny kohoutkové výšky a její šířka je téměř polovinou její délky. Osvalení zádi není výrazně viditelné.
Hrudník: délka hrudníku je o něco větší než polovina kohoutkové výšky (asi 57 %), a jeho šířka (měřená v nejširším místě) je maličko menší než třetina kohoutkové výšky. Hrudník dosahuje nebo téměř dosahuje úrovně loktů, ale není pod touto úrovní. Žebra jsou jen lehce vyklenutá, ale nikdy plochá. Obvod hrudníku je asi o 1/8 větší než kohoutková výška, to odpovídá poměrně úzkému hrudníku.
Spodní linie: spodní profil odpovídá rovnoměrně stoupající linii podél břicha bez výraznějšího porušení linie. Břicho suché a vtažené, slabiny stejné délky jako oblast ledvin (renální oblast).

OCAS: nízko nasazený, poměrně silný. Ocas je stejně silný po celé délce, poměrně dlouhý – dosahuje ke hleznu nebo pod úroveň hlezna. V klidu nesen v šavlovitém tvaru, v afektu nesen zvednutý nad hřbetem. Hladká srst.

KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: rovné a paralelní. Při pohledu z profilu se vertikální linie vedená od hrbolku ramenního dotýká špičky prstů. Další vertikální linie, vedená od radiálně-humerálního (loketního) kloubu rozděluje předloktí a zápěstí na dvě víceméně stejné části a končí v polovině délky nadprstí. Při pohledu zpředu musí končetina odpovídat vertikální linii vycházející od ramenního hrbolku, rozdělující předloktí, zápěstí, záprstí a tlapku ve dvě víceméně stejné části. Vzdálenost od země k lokti je maličko větší než polovina kohoutkové výšky.
Rameno: délka ramenní lopatky dosahuje zhruba 1/3 kohoutkové výšky, se sklonem pod horizontálu 55°. Horní špičky lopatek jsou uložené vzájemně blízko, skapulo-humerální úhel (úhel mezi lopatkou a pažní kostí) má velikost 115 až 120°.
Nadloktí: jeho délka je rovna polovině vzdálenosti od země k lokti. Téměř zcela rovnoběžné se střední rovinou těla, mírně skloněné pod horizontálu s patrným a výrazným osvalením.
Loket: posazený v úrovni nebo pod úrovní sternální linie, rovnoběžný se střední rovinou těla, humerálně radiální úhel má velikost zhruba 150°.
Předloktí: jeho délka je rovna třetině kohoutkové výšky. Rovné a paralelní, kubitální-karpální jamka je dobře zřetelná, kostra je lehká,ale pevná.
Kloub nadprstí: přesahuje rovnou linii předloktí, nejmenší zápěstní kůstka vystupuje.
Nadprstí: jeho délka nesmí být menší než 1/6 vzdálenosti od země k lokti. Je širší než zápěstí, ale ploché a suché, mírně šikmé odzadu dopředu. Kostra je plochá a suchá.
Tlapky: oválného tvaru (zaječí tlapky) s dobře vyklenutými prsty. Drápky jsou silné a zaoblené, hnědé nebo masově růžové až hnědé, ale nikdy černé. Polštářky jsou tvrdé a mají stejnou barvu jako drápky.
PÁNEVNÍ KONČETINY: rovné a paralelní. Při pohledu ze strany se vertikální linie vedená od nejzazšího bodu pánevní lopatky k zemi téměř nebo zcela dotýká špičky prstů. Při pohledu zezadu vertikální linie vedená od nejzazšího bodu sedací kosti k zemi, rozděluje hlezno, záprstí a tlapku na dvě stejné části. Délka pánevní končetiny představuje zhruba 93 % kohoutkové výšky.
Stehna: dlouhá a široká. Jejich délka je třetinou kohoutkové výšky, svaly jsou ploché a zadní strana je mírně konvexní. Šířka stehna je rovna ¾ jeho délky. Ileum-femorální úhel je zhruba 115°.
Kolena: musí být na vertikále jdoucí od kosti sedací k zemi. Tibia-femorální (kolenní) úhel je zhruba 120°.
Bérce: o maličko kratší než stehna, se sklonem 55° pod horizontálu. Osvalení je suché a výrazné, kostra je lehká, rýha podél Achillovy šlachy je dobře vyznačená.
Hlezna: vzdálenost od chodidla tlapky k vrcholku hlezna není větší než 27 % kohoutkové výšky. Vnější část hlezna je široká. Tibia-tarsální (hlezenní) úhel je zhruba 135°.
Zápěstí: jeho délka je rovna třetině vzdálenosti od země k lokti. Je válcovitého tvaru a kolmé k zemi, bez paspárků.
Tlapky: mírně oválné s jinak stejnými charakteristikami jako přední tlapky.

POHYB: cval, s občasnými fázemi klusu.

KŮŽE: jemná, po celém těle dobře přiléhající k podkožním tkáním. Barva se mění podle barvy srsti. Sliznice a pokožka nosní houby jsou v barvách popsaných pro nosní houbu, nikdy nesmějí vykazovat černé skvrny ani být depigmentované.
OSRSTĚNÍ:
SRST: na hlavě, na uších a na končetinách krátká, na těle a na ocasu polodlouhá (okolo 3 cm), ale hladká a přiléhající. Srst je rovná a tuhá jako koňská srst.
BARVA: jednobarevná béžová, více či méně intenzivní nebo nevýrazná, jako isabella, sobolí (sable), atd., béžová s více nebo méně rozsáhlými plochami bílé (bílý znak na hlavě, na hrudníku, bílé tlapky, bílá špička ocasu, bílé břicho; bílý límec je méně ceněn). Jednobarevná bílá nebo bílá s oranžovými skvrnami je tolerována, béžová srst s příměsí maličko světlejších a tmavších chlupů je povolena.

VÝŠKA A HMOTNOST:
Výška v kohoutku: Psi: od 46 do 50 cm. Tolerance až do 52 cm., Feny: od 42 do 46 cm. Tolerance až do 50 cm.
Hmotnost: Psi: 10 až 12 kg, Feny: 8 až 10 kg

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
agresivita nebo bázlivost.
konvergence os mozkovny a obličeje (kraniálních a faciálních os).
konkávní čenichová partie.
výrazný předkus nebo podkus.
skvrny na rohovce.
zcela svěšené uši nebo netopýří uši.
ocas zatočený nad hřbetem.
černé drápky.
černé polštářky tlapek (prstové nebo prostřední).
černá pigmentace, i částečná.
jednobarevní hnědí nebo játroví jedinci.
černé nebo hnědé skvrny.
přítomnost černých nebo hnědých chlupů.
žíhaná srst.
černé sliznice.
úplná depigmentace.
výška nad hranicí určenou ve standardu nebo o 2 cm menší než spodní hranice standardu.

Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

TOPlist