Info o psech

 
(vloženo 7. 3. 2008, zdroj: Josef Duben, www.svscr.cz)
To, že na hranicích mezi naší republikou a Německem, Rakouskem, Polskem, či Slovenskem a ostatními členskými zeměmi již nefungují hraniční kontroly, nic nemění na tom, že musí mít zvířata patřičné doklady.
Pes či kočka anebo fretka musejí mít pas pro malá zvířata, kde je absolutně nutné potvrzení o platném očkování proti vzteklině. Kůň musí mít v sedlové brašně průkaz koně, kterým se samozřejmě při případné kontrole prokazuje nikoli on, ale jezdec. Zkrátka cestující se zvířaty musejí počítat s tím, že ve vnitrozemí mohou být policií či celními orgány vyzváni, aby předložili patřičné doklady.
Stále tedy platí povinnost pro cestování po EU mít pas pro malá zvířata (psi, kočky, fretky), který vydávají schválení soukromí veterinární lékaři. Podmínkou vydání je označení zvířete - musí být tetováno (čitelně), nejlépe však je, je-li opatřeno elektronickým čipem, což všechno provede soukromý veterinární lékař. Čitelně tetované zvíře může cestovat po EU (kromě velké Británie, Irska, Malty a Švédska) až do poloviny roku 2011, vyplývá to z nařízení (ES) č. 998/2003. Dále zvíře musí být vakcinováno proti vzteklině v souladu s legislativou EU, to znamená, že první očkování musí mít zvíře jakmile dosáhne stáří tří měsíců.
Velká Británie, Irsko, Malta a Švédsko požadují potvrzení z EU schválené laboratoře (v Praze) o účinnosti vakcinace proti vzteklině. Do Británie, Irska a na Maltu je potřeba toto vyšetření mít 6 měsíců předem (měsíc po očkování a 6 měsíců před vstupem na území jmenovaných států). Švédsko požaduje vyšetření hladiny protilátek proti vzteklině provedené minimálně 120 dní a maximálně 365 dní po očkování proti vzteklině.
Británie, Irsko, Malta, a Kypr navíc požadují, aby byli pes, kočka nebo fretka 24 až 48 hodin před vstupem ošetřeni prostředkem proti echinokokóze a proti klíšťatům. Švédsko požaduje ošetření proti echinokóze maximálně 10 dní před vstupem, Finsko maximálně 30 dní před vstupem. Vše aplikuje na požádání soukromý veterinární lékař. Podrobnosti na www.svscr.cz.
Při cestě do některé z nečlenských zemí je třeba mít pas pro malá zvířata při návratu na území EU. Navíc pak je třeba splnit veterinární podmínky pro vstup do dané nečlenské země. Nejčastější požadavky jsou stejné, jako v případě Chorvatska, nejčastějšího cíle našich turistů - potvrzení o vakcinaci proti vzteklině a potvrzení o identifikaci – tetování, nebo označení čipem – což je obsaženo v pasu pro malá zvířata. Jde-li o mladého psa s prvním očkováním, tak musí být provedeno nejméně 6 měsíců před vstupem. Navíc pak musí mít cestovatel potvrzení od soukromého veterinárního lékaře o tom, že zvíře je zdrávo, ne starší tří dnů, a potvrzení z místně příslušné krajské, popřípadě městské veterinární správy, že v místě je tzv. příznivá nákazová situace (tzv. kulaté razítko). Není na škodu nechat psa očkovat i proti leptospiróze či parvoviróze, popřípadě proti lymeské borrelióze, a to bez ohledu, zda majitel se psem hodlá vycestovat, či nikoli. Zde je vhodné se poradit s veterinárním lékařem.
Opakujeme: Na cesty se zvířaty je dobré se vypravit, samozřejmě v létě, za chladu ráno, popřípadě navečer. Vždy je dobré mít s sebou vodu, oblíbenou psí hračku a deku a v případě veder chladit hřbet či tlapky zvířete mokrým hadrem. Pes by neměl za jízdy vyhlížet z oken, mimo jiná nebezpečí mu hrozí zánět spojivek. Cestu je vhodné přerušovat a nechat psa proběhnout, napít se a vyvenčit. S kočkou se mnohahodinové cesty, pokud není zvyklá na vodítko, nedoporučují. I tak kočku vždy v přepravce.
Zdroj: Josef Duben, www.svscr.cz
 
(vloženo 7. 3. 2008, zdroj: www.svscr.cz)
Chceme-li se zvířetem vycestovat do zahraničí, informujme se na povinná očkování v cizí zemi. Očkování se uvádí do rubriky v cestovním pase malých zvířat.
Mezi základní očkování domácích zvířat patří vakcinace proti vzteklině. Toto očkování - psů, koček a fretek - je u nás povinné. A to i přesto, že se u nás již několik let vzteklina nevyskytla.
Vakcinují se i volně žijící zvířata, jelikož může dojít k proniknutí nakaženého zvířete např. lišky z okolních zemí. Údaj o očkování se povinně zapisuje i do cestovního pasu zvířete. První očkování se provádí po třech měsících stáří, pak se po roce musí obnovovat. Je lépe se na zastupitelských úřadech země, do které se chystáme vycestovat, informovat, jaké jsou jejich požadavky na očkování. Velká Británie, Severní Irsko, Malta a Švédsko požadují potvrzení z EU uznané laboratoře o účinnosti vakcinace proti vzteklině. Takové laboratoře máme v Praze a v Liberci. Do Británie, Irska a na Maltu je potřeba toto vyšetření 6 měsíců předem. Švédsko požaduje vyšetření hladiny protilátek proti vzteklině provedené minimálně 120 dní a maximálně 365 dní po očkování. Některé země vyžadují i další očkování. Británie, Irsko, Malta a Kypr chtějí 24 až 48 hodin před vstupem na jejich území ošetřit psa, kočku nebo fretku prostředkem proti echinokokóze klíšťatům. Švédsko požaduje toto ošetření maximálně 10 dní před vstupem, Finsko maximálně 30dní. Ošetření provede veterinární lékař.
Při vstupu do Chorvatska, jako časté dovolenkové destinace, budeme pro našeho domácího mazlíčka potřebovat potvrzení o vakcinaci proti vzteklině a potvrzení o identifikaci (tetování, čipování) – to vše uvedené v cestovním pase pro malá zvířata. Máme-li mladého psa s prvním očkováním, tak musí být provedeno nejméně 6 měsíců před vstupem. Navíc budeme potřebovat potvrzení od veterinárního lékaře, že je zvíře zdrávo, a z místní veterinární správy, že v místě je tzv. příznivá nákazová situace (kulaté razítko).
Očkování domácího mazlíčka bychom měli provádět i přesto, že se s ním nechystáme vycestovat. Veterináři doporučují dále očkování proti lymské borrelióze, popř. leptospiróze či parvoviróze.
Zdroj: www.svscr.cz
 
(vloženo 7. 3. 2008, zdroj: MVDr. Miloš Havelka, www.veterina-andel.cz)
S příchodem teplejšího počasí nastává i období, kdy se vaši čtyřnozí přátelé mohou setkat s různými ektoparazity, mezi než patří i Klíště obecné (Ixodes ricinus) a jiný krev sající hmyz. Tito parazité mohou mimo jiné přenášet onemocnění, které je obecně označováno jako Lymesská nebo také Lymská borelióza.
Toto onemocnění není příliš nebezpečné z hlediska přímého ohrožení života vašeho miláčka, má však svá úskalí, která jsou obdobná jako u lidí. Téměř vždy toto onemocnění zanechá na organismu nějaký trvalý následek. Ten se někdy vůbec nemusí klinicky manifestovat, při těžším průběhu nemoci však může vyvolat až neurologické problémy vážně zhoršující kvalitu života jedince.
Příznaky
V první řadě jsou příznaky Lymesské boreliózy zcela nespecifické a mohou imitovat mnoho jiných infekčních onemocnění – nejčastěji se projevuje jako počínající onemocnění horních cest dýchacích, zvířátko je smutné, hůře přijímá potravu, mohou se objevit i relativně vysoké horečky. V další fázi tyto příznaky buďto samy vymizí, nebo po návštěvě veterinárního lékaře a nasazení symptomatologické terapie ustoupí. Za několik dní se však příznaky objeví znovu, může se přidružit i kulhání na některou z končetin, nebo dokonce na více končetin souběžně i střídavě.
Vzhledem k takto nespecifickým příznakům je i diagnostika onemocnění relativně obtížná. Pokud majitel v anamnestických údajích neuvede, že se jeho miláček setkal s klíštětem (nutno podotknout, že kožní reakce v podobě silného zarudnutí a vytvoření tuhého reaktivního místa v lokalitě vpichu, tak jak je známa u lidí, se u zvířat téměř nevyskytuje), veterinární lékař prvotně na Lymesskou boreliózu v diferenciální diagnostice myslet nemusí a zjištění příčiny se tím oddálí, bude-li vůbec kdy odhaleno.
Terapie a prevence
Ani terapie není příliš jednoduchá – je nutno dlouhodobě podávat vysoké dávky antibiotik, což se v konečných důsledcích může značně prodražit.
A jaké je východisko? Velmi jednoduché – prevence je vždy lepší a levnější než terapie a pejsky lze na rozdíl od lidí proti této nemoci očkovat. Poraďte se se svým veterinářem, kdy je vhodné období.
Zdroj: MVDr. Miloš Havelka
Veterinární klinika Anděl
Náměstí M. Poštové 1732/3, Beroun

www.veterina-andel.cz
 
(vloženo 7. 3. 2008, zdroj: www.svscr.cz)
Doma chovaná zvířata, jako psi, kočky, ale třeba i hlodavci mohou trpět celou řadou onemocnění, z nichž některá mohou ohrozit i člověka. Základní obranou jsou pravidelná preventivní vyšetření, popřípadě očkování a odčervování chovaných zvířat.
Riziko může být reálnější tehdy, když zvířata mají volný pohyb, anebo když jsou masožravci krmeni tzv. nativní potravou, např. syrovým masem.
Proto jsou základní obranou pravidelná preventivní vyšetření, popřípadě očkování a odčervování chovaných zvířat. Vždy dokáže poradit soukromý veterinární lékař.
Prevence
K účinné prevenci ale také patří pečlivě doma chované zvíře sledovat, zda má vlhký čenich, jde-li o pejska, nos u kočky sliznice zobáku, pokud jde o ptáčky. Jasné oko, lesklou, hladkou dobře udržovanou srst, či peří. Je nutné také sledovat, zda zvíře netrpí ektoparazity, tedy vnějšími parazity, blechami, všemi či klíšťaty. I zde je účinná preventivní péče nebo pomoc ve formě sprejů anebo celé řady jiných prostředků. Opět poradí soukromý veterinární lékař.
Asi lze obecně říci, že chovatelé jsou s nemocemi zvířat obeznámeni dobře, ví, že základním a povinným očkováním u masožravců je to proti vzteklině, že je možné se setkat s boreliózou, leptospirózou, papouščí nemocí neboli psitakózou, toxoplazmózou, jí názvem podobnou toxokarózou, což je škrkavčitost, apod.
Nemoci
Přirozené je, že se u zvířat vyskytují další pro ně specifické nemoci, které se na člověka nepřenášejí a trpí jimi jen daný druh zvířat. Člověka často vyděsí svými odstrašujícími názvy, např. „mor prasat“, „mor králíků“ apod. Tyto názvy vznikly proto, že u daného druhu zvířat často dochází k hromadným ztrátám, které v historii znali lidé právě u moru.
Jelikož ale bylo možné se setkat v jedněch novinách s popsaným onemocněním s pro někoho poněkud tajuplným názvem „nemoc z kočičího škrábnutí“, uvádíme následující fakta. Za prvé jde zřejmě o vzácné onemocnění, které, zdá se, není v ČR hlášené, tudíž informace pocházejí ze zahraničních poznatků. Údajně je možné hovořit až o 4 případech onemocnění na 100 000 obyvatel. U většiny pacientů dojde ke spontánnímu vyléčení. Původcem je na antibiotika vnímavá bakterie Bartonella henselae, dříve zvaná Rochalima henselae. K nakažení může dojít poraněním drápkem nebo škrábnutím kočičím zubem, ale snad i psím. Poranění silně zarudne a onemocnění se může do dvou týdnů projevit únavou, bolestmi hlavy a nechutenstvím. Může dojít i ke zduření mízních uzlin. Nepřenáší se z člověka na člověka.
Určitě lze dodat, že spíš než tuto nemoc po kočičím škrábnutí člověk „dostane otravu krve“, obdobně jako při kterémkoli neošetřeném poranění. Proto lze doporučit při jakémkoli poranění desinfikovat ránu a v případě komplikací vyhledat lékařskou pomoc.
Zdroj: www.svscr.cz
 
(vloženo 7. 3. 2008)
Strach z bouřky, petard, nevolnosti při cestování, táhnutí na vodítku – to je jen několik z mnoha. Především si musí páníčkové uvědomit, že náprava již vzniklých fobií je během na dlouhou trať. Vyžaduje mnoho trpělivosti a důslednosti, ale téměř každý pes se může alespoň částečně napravit.
Strach z bouřky
Obava z bouřky je jedním z nejčastějších strachů psů. Těžko se dá v tomto případě radit, ať se bouřce vyhneme. Při strachu psa pozorujme – je schopný rozpoznat i blížící se hřmění. Nepřenášejme na psa náš strach. Je důležité psa přesvědčovat, že se nic neděje, že jeho strach je zbytečný. Začněte ho rozptylovat, hrát si s ním, posmívat se mu. Pes znejistí a povětšinou se začne chovat uvolněněji. Rozhodně psa nelitujme, nesnažme se ho konejšit. Tím jeho strach upevníme. Můžeme vyzkoušet také nácvik bouřky. Psovi pouštějme hřmění například z CD, nejprve potichu, postupně zvuk zesilujme. Pes si na zvuk hřmění zvykne a jeho strach může zcela vymizet.
Ach ty petardy
Silvestr je pro mnohé psy utrpením. Ačkoli i u výbuchů petard můžeme vyzkoušet nácvik během roku, veliká koncentrace dělobuchů se natrénuje špatně. Někteří veterináři radí použít mírné sedativum a tím psa utišit.
Odpůrci však argumentují, že pes stále vnímá a navíc je vyděšený z toho, že své tělo po léku zcela neovládá. Sedativum není rozhodně léčbou, ale spíše zmírněním projevů. Jelikož výbuchy petard nejsou doprovázeny změnou tlaku, jako je tomu u bouřky, můžete zkusit psa zmást. Pusťte mu velmi nahlas rytmickou hudbu. Pes neuslyší výbuchy a pokud je z párty během roku na hlasitou hudbu zvyklý, uklidní se.
Táhne na vodítku
Pokud výcvik a neustálé okřikování psa nepomáhají a pes stále táhne na vodítku, existuje pomůcka. Jmenuje se ohlávka a funguje tak, že na čumák psa se navlékne speciální postroj. Vodítko se nepřipíná na obojek, jak jsme zvyklí, ale na spodní očko ohlávky. Pokud pes zatáhne, postroj mu sevře tlamu a začne mu hlavu táhnout stranou. To psovi není příjemné a proto se tomu vyvaruje. Ohlávka skvěle zkrotí jakéhokoli psa.
Zlý pes
Když pes kouše, vrčí a máte obavu o rodinné příslušníky, není to ještě důvod k jeho utracení. Náprava je však složitější a je nutné se obrátit na odbornou pomoc. Nejprve se informujme u veterináře, který doporučí další možnosti. Můžeme i sami kontaktovat psychologa psů. Správným přístupem docílíme, že vztah mezi pánem a psem bude k oboustranné spokojenosti.
 
TOPlist