Info o psech

 
Výstavy nejsou jen přehlídkou krásných psů, ale také chovatelských výsledků, úspěchů i neúspěchů. Rozhodčí zde nejdříve posuzuje mezi sebou jedince téhož plemene (zvlášť psy a feny), kteří jsou rozděleni do různých tříd. Později vítězové plemen a skupin soupeří mezi sebou o nejkrásnějšího psa celé výstavy. Probíhají tady také různé soutěže – nejlepší chovatelská skupina, nejlepší pár psů a jiné.
Úkolem vystavovatele je zase při posuzování v kruhu co nejlépe předvést psa v pohybu i ve výstavním postoji tak, aby vynikly jeho přednosti a jeho menší vady nebyly moc viditelné. Velmi záleží na chování psa v kruhu. Někteří rozhodčí si také všímají, jak se chovají psi i jejich majitelé mimo kruh. Proto by se měli mít vystavovatelé vždy na pozoru a chovat se kulturně po celou dobu výstavy. Aby se pak nestalo, že zvítězil méně kvalitní pes jen proto, že byl lépe předvedený a vychovaný. Naopak hrubé zacházení se psem není přípustné a vystavovatel může být za toto chování i vykázán z kruhu bez posouzení. Součástí výstav jsou i prodeje a prezentace firem s potřebami pro pejsky a účast diváků.
Oblastní a krajské - tyto výstavy se konají venku za každého počasí a návštěvníci s tím musí také počítat. Vzhledem k prostředí se organizují od jara do podzimu. Jsou vhodné zejména pro začínající vystavovatele a začínající vystavované psy nebo štěňata. Vzhledem k velikosti akce zde není k vidění tolik plemen, proto se musí náročnější návštěvník vydat na některou z větších výstav.
Národní - jsou to výstavy již vyššího typu a podle ročního období se mohou konat v uzavřených prostorách (například haly určené přímo k vystavování, sportovní haly a stadiony) nebo také venku. Zpravidla je část výstavních kruhů umístěných uvnitř a část venku. Konkurence je tady již větší, ale zkušený vystavovatel sem může přihlásit i psa "nováčka", pokud už zná jeho reakce a kvality.
Mezinárodní - i na těchto výstavách jsou výstavní kruhy umístěné v halách i venku - pokud to umožní roční období. Konkurence psů je zde vysoká, protože se sem sjíždí vystavovatelé se svými krasavci i z okolních zemí.
Světová a evropská - sem se již sjíždí ze všech zemí se svými vystavovateli ti nejlepší jedinci, většinou už šampióni. Konkurence je zde velmi vysoká, ale v počtu přihlášených jedinců jednotlivých plemen přibližně srovnatelná s velkou klubovou výstavou. Tady se už také můžeme setkat s handlery, profesionálními "předváděči" psů. Světová či evropská výstava se koná v kalendářním roce vždy jen jedna a země se pro organizování této významné akce obměňují.
Klubové - tyto výstavy pořádají chovatelské kluby, které sdružují majitele a chovatele jednotlivých plemen. Na těchto výstavách se sejde mnohem více jedinců stejného plemene. Zúčastnit se jich mohou i vystavovatelé ze zahraničí, proto bývá konkurence velká. Tyto výstavy se mohou konat na úrovni oblastních, krajských, národních nebo i světových výstav.
Speciální - zde se také setkávají jedinci téhož plemene většinou na úrovni oblastních a krajských výstav. I zde je nutné počítat s určitou konkurencí. Někdy jsou pořádány při krajských a oblastních výstavách.
 
Pro někoho jsou výstavy zábavou, jiný je pokládá za velkou prestiž. A pro někoho jsou nutností, protože je potřebuje k uchovnění svého psa, aby mohl mít potomky s průkazem původu. Ideální je, když výstavy baví majitele i jeho psa. Vždy to tak ale není a tak musí páníček svému psovi tento pobyt nějak zpříjemnit. Většina psů nepokládá výstavy za tak důležité jako jejich majitelé, takže jim nezbývá nic jiného, než to tam nějak přetrpět, když už je páníček konečně někam vzal. Pejsek si tam zvykne na velké množství lidí i psů a na to, že ho prohlíží i cizí lidé. Ať jsme se rozhodli k výchově šampióna nebo nám stačí projít jen několik nutných výstav, měl by se náš pes naučit slušně se chovat v areálu výstavy i ve výstavním kruhu.
 
Výcvik začínáme prohlídkou pejska na známém a klidném místě, v kotci, na dvoře nebo na zahradě. U štěňat a temperamentních jedinců je vhodné začít po vydatné procházce, nemusíme pak s nimi tolik zápasit. Nejdříve zkontrolujeme tetování v uchu (pokud ho tam má). Potom mu odhrneme pysky, tímto se kontroluje skus. Následuje otevření tlamy, jako když rozhodčí kontroluje úplnost chrupu. Pejsek se zpravidla těmto úkonům usilovně brání. Přístup proto musí být důsledný, ale ne hrubý. Pokud budeme denně trénovat, pejsek si rychle zvykne, zvlášť, když ho odměníme pamlskem (pochvala je samozřejmostí). Později můžeme přidat prohlídku celého těla. Pohladíme psa po hřbetě, po končetinách, případně mu postupně zvedáme tlapky. To proto, že hmatovou prohlídku celého těla dělají někteří rozhodčí u dlouhosrstých a silně osrstěných plemen, aby si ověřili stavbu těla. Když se nevycvičený pejsek s tímto na výstavě poprvé setká, může reagovat velmi nečekaně. Psa (samce) pak musíme naučit, aby přiměřeně snesl kontrolu varlat. U trpasličích a malých plemen všechny tyto úkony trénujeme na dostatečně velkém stole, který musí být pevný a povrch nesmí klouzat. Až tyto prohlídky pejsek spolehlivě zvládá, přizveme si na pomoc kamaráda "pejskaře", který bude dělat "rozhodčího" a všechny tyto úkony na pejskovi zopakuje.
 
Na procházkách si někde najdeme klidné místo, kde budeme trénovat pohyb ve výstavním kruhu. Může to být místo v parku, hřiště, volné parkoviště nebo i naše zahrada. Psa tam učíme běhat klusem v kruhu, případně do trojúhelníku nebo v přímce (tedy od rozhodčího a zpět). Vedeme ho po levé straně tak, aby šel uvnitř kruhu. Trénujeme hlavně souhru se psem v tomto rychlém pohybu. Pes musí běžet lehce, radostně, nesmí nás vláčet (což se zejména projeví, když má v kruhu na výstavě před sebou konkurenta). Nesmí se otáčet, radostně skákat, natož napadat psy nebo rozhodčího. Všechny tyto projevy musíme důsledně potlačovat povelem "fuj" nebo "nesmíš" a trhnutím vodítka. Za vše pejska chválíme.
 
Před nácvikem pejska přiměřeně unavíme, třeba nácvikem pohybu v kruhu. Jakmile je náš pes náležitě vyběhaný, přivedeme ho doprostřed pomyslného kruhu a budeme cvičit výstavní postoj. Pes musí stát klidně, být pozorný, hlavu pěkně zdviženou. Při tom si vypomůžeme pamlskem nebo pískající hračkou. Hrudní končetiny jsou rovnoběžné. U pánevních končetin by měla být jedna z nich nakročená nebo obě rovnoběžné (záleží na zvyklostech daného plemene). Některá plemena se vystavují "volně", pes musí umět zůstat stát před rozhodčím v předpisovém postoji bez zásahu majitele (i toto vyžaduje předchozí výcvik, aby pes pochopil, jak má tento postoj vypadat). Jsou však i plemena, která se přímo před rozhodčím do výstavního postoje upravují, "staví" (majitel při předvádění pejska přidržuje). Výstavní postoj můžeme trénovat denně v různém prostředí i bez předchozího pohybu v kruhu.
 
Ty si můžeme zjistit hlavně na internetu nebo v odborných časopisech, které vychází na začátku roku. Pečlivě si prostudujeme celý kalendář výstav. Vybrané výstavy si označíme, přihlášky si většinou můžeme stáhnout na internetu. U každého termínu je zveřejněn kontakt na organizátora. Někde bývá i přímo napsáno, do kdy je uzávěrka přihlášek. Většina se dá znovu odeslat internetem, některé je nutné poslat poštou.
 
Bývají asi dva měsíce před výstavou. Hlavně u větších výstav. Ty mají většinou uzávěrky dvě, ale u té druhé musíme počítat s vyšším poplatkem. Termíny výstav a hlavně uzávěrek bychom si měli hned zapsat do kalendáře.
 
Vybrali jsme si pro začátek správný typ výstavy? Pokud začínáme my i náš pes, je vhodnější začít na menší výstavě, oblastní nebo krajské. Tam nebývá taková koncentrace zvířat a lidí. I prostředí je pro začínající dvojici přijatelnější. Dokonce může psa i předvést, pokud si na to sami ještě netroufneme. Najmout si můžeme také profesionálního předváděče - handlera.
Pokud se náš pes upravuje (střih, trimování apod.), musí se to dělat nějakou dobu před výstavou.
Otázkou je, nebude-li náš huňatý medvídek v době výstavy silně vylínaný. To se týká hlavně plemen s delší hustou srstí, jako jsou například špicové nebo severská plemena. Výhodu zde mají samozřejmě majitelé hladkosrstých plemen (ti ale naopak nemohou vhodnou úpravou skrýt některé menší chybičky v exteriéru psa).
Spočítali jsme správně termín, aby naše fenka v době výstavy nehárala? Někdy je to až sázka do loterie, hlavně u nepravidelně hárajících fen. Háravé feny nemají na výstavu povolený vstup, ani ty přihlášené. Natož pak ve vyšším stupni březosti nebo feny kojící.
 
Všechny pokyny a podmínky jsou samozřejmě uvedené v přihlášce. Měli bychom vědět skutečně přesný název našeho plemene. V průkazu původu bychom se měli dozvědět všechny informace potřebné k vyplnění přihlášky. Píšeme ji vždy čitelně a především u jména psa a chovatelské stanice důsledně rozlišujeme velká a malá písmena, aby jeho uvedení v katalogu bylo správné. Důležité je uvést správné zařazení do třídy podle věku našeho psa v den konání výstavy.
Třída štěňat
4 - 6 měsíců - tato třída bývá většinou uvedená na klubových nebo speciálních výstavách.
Třída dorostu
6 - 9 měsíců
Třída mladých
9 - 18 měsíců
Třída dospívajících (Mezitřída)
15 - 24 měsíců - sem můžeme zařadit svého psa, pokud se nám zdá pro třídu otevřenou ještě málo vyspělý.
Třída otevřená
od 15 měsíců
Třída pracovní
od 15 měsíců - jedinci s odpovídající zkouškou z výkonu vítězů
od 15 měsíců - jedinci s tituly národní nebo mezinárodní šampión krásy, případně národní nebo klubový vítěz.
Třída šampiónů
od 15 měsíců - na mezinárodních výstavách - jedinci s titulem mezinárodní šampión nebo šampión některé z členských zemí FCI.
Třída seniorů-veteránů
od 8 let
Třída čestná
od 15 měsíců - jedinci s tituly např. národní nebo mezinárodní šampión či národní nebo klubový vítěz nebo šampión. V této třídě je možné představit psa bez nároku na tituly i pořadí.
Toto se týká většiny plemen, ale například německý ovčák má rozdělení tříd upravené. Vždy je to však uvedené na přihlášce.
Přihlášku si po vyplnění ještě jednou pečlivě zkontrolujeme. Špatně nebo nečitelně vyplněná přihláška může být jedním z důvodů nepřijetí psa na výstavu nebo začátkem potíží a zklamání. Jestli si s něčím zásadním nevíme rady, chovatel našeho psa nám jistě rád poradí (pokud to bude v jeho silách).
K přihlášce patří potvrzení o zaplacení výstavního poplatku (měli bychom mít jeho kopii nebo opis), fotokopie průkazu původu a podle třídy zařazení i kopie příslušných titulů nebo dokladů o složení zkoušky. Poplatky za další psy stejného majitele bývají nižší. Totéž bývá i ve třídě veteránů nebo dorostu. Přihlášku posíláme zásadně doporučeně a to do termínu uzávěrky, rozhoduje razítko na podacím lístku. Na většině výstav organizátor potvrzuje písemně přijetí a to nejméně týden před jejím konáním. Tento doklad bývá zároveň i vstupním listem. Jestliže je zaslání potvrzení o přijetí na výstavu výslovně uvedeno v propozicích, do termínu výstavy zbývá už jen několik dnů a stále jsme nic neobdrželi, raději kontaktujeme pořadatele.
 
Po odeslání přihlášky znovu zkontrolujeme dnes už v pasu zvířete očkování proti vzteklině a dalším infekčním chorobám. Musí být provedeno nejméně 1měsíc před termínem výstavy, ale přitom nesmí být starší než 1 rok.
Pokud jsme se do této doby moc nevěnovali se psem výstavnímu výcviku, pak nastala doba, abychom se pokusili ještě všechno dohnat. Pohyb v kruhu, výstavní postoj, prohlídku chrupu, tetování v uchu, u psů kontrola pohlavních orgánů. Je třeba, aby si pes zvykl také na prohmatání celého těla, zejména u plemen s hustou srstí. Měli bychom trénovat i v různém prostředí s cizími lidmi, to se týká hlavně bázlivějších nebo agresivnějších psů. Pokud se rozhodneme psa vystavovat na výstavním vodítku nebo postroji (například špicové), musíme ho na ně zvykat co nejdříve. Vzpomenout si pak na výstavě, že předvedení na "předváděčce" by bylo efektnější nám může zkomplikovat celé předvedení i nepříznivě ovlivnit hodnocení našeho psa. Psa také můžeme předvádět na tenkém obojku a vodítku.
Podle plemene si musíme ohlídat i vhodnou úpravu psa ve správném termínu a případně se domluvit s odborníkem. Plemena např. s hrubou nebo delší jemnou srstí je vhodné koupat asi 14 dní před akcí. I když jsou dnes k dostání velmi kvalitní přípravky na ošetření srsti, mohla by se stát příliš otevřená nebo rozevlátá. Chystáme-li se na více výstav za sebou, měli bychom zhodnotit jejich význam, abychom psa nemuseli příliš často koupat a ničit mu tak srst i kůži. V tom případě rozhodně zvolíme šetrnější přípravky jako je např. suchý šampon. Před samotnou výstavou psa důkladně rozčešeme a vykartáčujeme.
Nezapomeneme nechat psovi, pokud to potřebuje, odstranit zubní kámen, zkrátit drápky a vyčistit mu zuby a uši - nečistoty v uších mohou způsobit i jich špatné nesení a tetování (pokud ho má pes v uchu) musí být také čitelné. Některým plemenům se v uších vytrhávají chloupky. Jestli má pes delší srst na tlapkách, pro lepší dojem mu ji můžeme přiměřeně zastřihnout, záleží však na tvaru tlapky.
Budeme se snažit na psa dohlížet, aby se zbytečně nezranil.
 
Stůl s ostatními potřebami (pro psa, který se upravuje stříháním, trimováním apod.), kartáče, při nepřízni počasí ručník. Dále náhubek, misku na vodu a podložku na ležení. Pokud psa chceme přepravovat ve výstavní kleci nebo přepravce, měl by být na ni samozřejmě zvyklý. Ta musí mít odpovídající velikost a stává se pro něj bezpečným útočištěm v tom velkém výstavním shonu. Pro vystavovatele je vhodná rozkládací stolička či židle (čekání na posouzení může být někdy velmi zdlouhavé). Nějakou tu korunu nám ušetří, vezmeme-li si vlastní občerstvení. Můžeme si vzít i náhradní vodítko, ale většinou na všech výstavách je u prodejních stánků velký výběr všech druhů vodítek.
Zvolit bychom měli i správné oblečení. Nemělo by být ani příliš vyzývavé ani zanedbané, ale musí být pohodlné. Barvu bychom měli volit přiměřeně kontrastní s barvou našeho psa. Není vhodné se sladit s barvou psa, potom např. černý pes při předvedení či focení téměř splývá s černým kompletem svého pána a nejsou jasně vidět jeho proporce (tedy toho psa). Záleží kde a za jakého počasí se výstava koná. Důležitý je i typ výstavy. Zatímco na oblastní výstavě nám sportovní oblečení nikdo nebude zazlívat, na evropské bychom měli být už téměř ve společenském oděvu - rozhodující však je i předváděné plemeno. Důležitá je elegantní, ale pohodlná sportovní obuv, která neohrozí zdraví psa ani jeho vystavovatele (nebezpečné jsou pro oba vysoké podpatky). Oděv bychom měli volit s kapsami, abychom měli kam schovat pamlsky, hračku nebo menší kartáč na rychlé doupravení psa v kruhu (když se rozhodčí nedívá). Také lze použít malou pasovou taštičku, ledvinku. Nesmíme zapomenout, že vystavujeme "psa" a tak musíme počítat i s otisknutými tlapkami nebo chlupy na našem oblečení.
 
Většinou překonáváme poměrně dlouhé vzdálenosti. Pokud není pes zvyklý cestovat, měli bychom ho před výstavou co nejčastěji brát sebou na cesty, aby si zvykl na cestování autem příp. jinými dopravními prostředky. Cestu si dopředu naplánujeme, abychom pak zbytečným blouděním neztráceli čas. I přes dobrou znalost trasy bychom si měli dát určitou časovou rezervu pro případ poruchy, objížďky nebo na přestávky pro venčení psa. Někdy se také vyplatí zajistit si nocleh a přijet na výstavu o den dříve, abychom do druhého dne zregenerovali své síly. Zejména v tom případě, když pes velmi špatně snáší cestování nebo musíme-li překonat velkou vzdálenost.
Večer před výstavou nakrmíme psa raději o něco dříve a hlavně nezkoušíme žádné nové krmivo, aby snad měl více energie apod. Zažívací problémy by mohli zkomplikovat nejen cestu, ale i samotné vystavování.
 
Bereme nejen svoje, ale hlavně vystavovaného psa, tedy průkaz původu, pas zvířete, vstupní list (pokud ho pořadatel posílá) a pro jistotu složenku o zaplacení výstavního poplatku nebo její kopii, do zahraničí pak odpovídající další doklady dle požadavků země.
 
Než se dostaneme do osídlené oblasti, města nebo vesnice, kde se akce koná, pokusíme se ještě na klidnějším místě, někde při cestě, psa důkladně vyvenčit.
Zvládli jsme cestu a teď nás čeká u vstupní brány veterinární kontrola. V katalogu si zjistíme místo a číslo kruhu. U kruhu nám většinou po předložení vstupního listu předají nadepsaný posudkový list, diplom, katalog, číslo a někdy i malou pozornost pro psa, na uvítanou. Jak dlouho trvá přejímka psů nebo kdy začíná posuzování už víme z propozic, kde je uveden program a někdy tam také bývá napsáno, kdo bude našeho psa posuzovat, tedy jména rozhodčích (změna však bývá vyhrazena).
Měli bychom psa vyvenčit a potom si najít klidné místo u kruhu, kde budeme vidět na vystavované psy a uslyšíme volání vedoucího kruhu. V lepším případě pak komentář rozhodčího k předvedenému psu. Ti, kteří psa na výstavě doupravují si musí zjistit, kde je možné si postavit stůl. Pokud jsme to neudělali doteď, tak dáme psu napít a dopřejeme mu krátký odpočinek. Záleží na tom, kolik času máme do posuzování. Také si připevníme na viditelné místo číslo.
Než nás zavolají do kruhu, musíme psa náležitě "probudit". Záleží na jeho povaze a temperamentu, jak dlouhou dobu budeme potřebovat. Rychle se s ním projdeme. Zkusíme pár jednoduchých cviků nebo si s ním pohrajeme s jeho hračkou, či ho motivujeme pamlskem. Stále sledujeme dění v kruhu. Někteří psi se nemusí dostavit a tak posuzování může probíhat nečekaně rychle. Vedoucí kruhu naše číslo sice několikrát zavolá, ale pak už se na nikoho nečeká.
Jakmile je vyhlášena naše třída a postupně všechna čísla, nastupujeme do kruhu. V něm u zapisovacího stolu předáme průkaz původu s diplomem a posudkovým listem, pokud ho tam už nemají. Potom se zařadíme mezi ostatní podle katalogového čísla. Každý rozhodčí má svůj postup posuzování. Většina jich nejdříve u všech zkontroluje skus, úplnost chrupu, tetovací čísla apod. Už tady se pozná jak jsme trénovali. Nestydíme se psa začátečníka tiše pochválit, pokud prohlídka proběhne bez potíží. Pokud však z nás ucítí nervozitu, může sám znejistět a začít se třeba i bránit. Podle povahy ho buď rychle uklidníme nebo mu přísně domluvíme. Každopádně se nesmíme uchýlit k žádným fyzickým trestům.
Pak rozhodčí zhodnotí pohyb všech psů. Zdá-li se nám pes už teď unavený, povzbudíme ho jeho hračkou, pamlskem a při pohybu ho povzbuzujeme (aby to však neslyšeli všichni kolem). Rozdivočeného psa usměrníme alespoň odpovídajícími příkazy a posuňky, většinou se jedná o štěňata a mladé psy. Někteří rozhodčí to řeší i tak, že nechají tyto divochy ze začátku vyběhat, aby se trochu zklidnili. Zvolíme správný rytmus, aby pes lehce klusal. Pokud je pes před námi příliš blízko, klušeme více u vnějšího okraje. Vedeme ho od sebe na délku lokte a stále ho sledujeme. Po té rozhodčí většinou vyhlásí pořadí a zadá i známky. Jestli se nám navržená známka nelíbí, můžeme ještě včas odstoupit bez posouzení.
Podle čísel pak rozhodčí posoudí každého psa zvlášť. Psa před rozhodčím uvedeme do správného postoje. Předvádíme-li ho volně a nestojí-li zrovna ideálně, nebojíme se s ním obejít malý kroužek a znovu se vrátit na původní místo. Po dobu samotného posuzování by měl stát jak nejlépe umí a relativně v klidu. Jeho pozornost zvýšíme např. tichým "kočička", malou hračkou v dlani nebo pamlskem. Postupujeme tak, abychom nerušili práci rozhodčího. Malá plemena postavíme pokud možno na stůl co nejdříve, abychom je mohli včas upravit do potřebného postoje. Znovu také budeme psa předvádět v pohybu a to tam i zpět nebo do trojúhelníku.
Po posouzení všech psů ve třídě, pak rozhodčí určí pořadí a případně vítěze (někdy ještě pro správný přehled si nechá všechny psy znovu předvést v pohybu). Při odchodu z kruhu pak dostaneme zpět průkaz původu, posudkový list, diplom s oceněním a stužku či kokardu, jejíž barva odpovídá zadané známce, ocenění nebo získanému titulu.
 
Ve třídě dorostu
  • velmi nadějný - žlutá stužka
  • nadějný - bílá
Ve třídě mladých, otevřené, pracovní, vítězů nebo šampionů, veteránů
  • výborný - modrá
  • velmi dobrý - červená
  • dobrý - zelená
  • dostatečný - fialová
Pokud jsme získali nějaké vítězství, zatím se předčasně neradujeme a počítáme raději s tím, že se do kruhu budeme muset i několikrát vrátit, když budeme bojovat o další tituly.
Pokud náš pes neuspěl, tak, jak jsme si představovali, nemůžeme proti posudku rozhodčího podat protest. To lze jen z formálních důvodů, tedy např. při porušení výstavního řádu (pes je zařazený v jiné třídě, než do které patří). Pokusíme se bez hlasitého komentáře překousnout náš nesouhlas a vzít to sportovně. Je to někdy těžké, zvlášť když se některá konkurence zjevně tváří pobaveně, ale musíme si znovu připomínat, je to jen hra. I na tyto "vystavovatele" jednou dojde. A pokud se nám zdál rozhodčí opravdu zaujatý, příště se zkusíme přihlásit na jiné výstavě k jinému.
Na větších výstavách pak po posuzování probíhají další soutěže jako např. mladý vystavovatel, nejkrásnější pár nebo soutěž chovatelských skupin (podmínky k přihlášení jsou na běžné přihlášce). Na závěr se pak vybírá nejkrásnější pes skupiny a potom celé výstavy. Pokud máme takového adepta, není jen slušností, ale i povinností zůstat až dokonce výstavy. Někdy je toto upozornění i na přihlášce a svým podpisem tak potvrzujeme, že s těmito podmínkami souhlasíme. Proto musíme počítat s tím, že výstava je záležitost minimálně na celý den a neplánovat si na zpáteční cestu třeba návštěvu příbuzných.
 
Po návratu z výstavy si pes zaslouženě odpočívá. A my přemýšlíme, co dál. Sami už jsme jistě z tohoto prostředí poznali, jestli nás výstavy "chytly" nebo nás tam už nikdo nedostane. Tato rozhodnutí mohou být zbytečně unáhlená. Rozporuplné pocity nás hlavně přepadají, když špatně skončíme na první výstavě. Většinou to hodnotíme podle získané známky a posudku našeho psa. Každý má jiný žebříček spokojenosti. Někdo je nadšený, i když je jeho pes jen výborný bez pořadí a jiný, když nedostane CACe, je uražený na celý svět. Že je to závislé na mnoha okolnostech, si málokdy připustíme. Patří mezi ně třeba velikost a druh výstavy, množství a kvalita konkurence, ale také přísnost či shovívavost rozhodčího (to když se mu náš pes moc líbí, ale je špatně zvládnutý). Velký podíl na vítězství má samozřejmě předvedení psa. Někdy se můžeme snažit jak chceme, ale náš krasavec se prostě jen špatně vyspal a tak vyhrál pes méně pěkný, ale dobře naladěný. Potřebujeme-li výstavu k uchovnění psa a výstavám se věnovat nechceme, musíme tuto akci prostě přetrpět a snažit se psa co nejlépe předvést i přesto, že ocenění nebudou podle našich představ.
 
Dlouhé čekání, někdy nepříjemné počasí nebo prostředí a zážitky znechutí někdy i vystavovatele. Může to být tím, že pes je poprvé na výstavě a neví, co ho čeká. Musíme vymyslet něco zajímavého, čím bychom ho zabavili, hrát si s ním, dát mu něco dobrého ke kousání nebo se s ním jen jak to jde, procházet na klidném místě. Někteří psi tuto dobu prospí, ale jiní jsou stále ve střehu a když nejsou zvyklí a mají nastoupit do kruhu, jsou už unavení a špatně se předvedou. Chová-li se pes takto i na páté výstavě smíříme se s tím, že asi nebudeme mít výstavního nadšence. I na cestování musíme psa zvykat, aby se celou výstavu nemusel vzpamatovávat z naší jízdy. Možná jsme podcenili právě přípravu na cestování.
Odradit nás může i rozhodčí svými výroky. Většinou však býváme zbytečně vztahovační a někdy i ješitní. Pes vylínal a teď jsou na něm vidět všechny nedostatky, ale nám to přece nevadí. Když má srst, je pěkný. To si myslíme my. Buďme však soudní. Jsme na výstavě a pes by měl být opravdu výstavní. Někdy i drobná výtka od rozhodčího může změnit náš pohled na psa. Tak jsme se těšili na vítěze a nyní jsme rádi, že jsme dostali velmi dobrou. Nevraživě se díváme na našeho nepovedeného miláčka, který by při troše trpělivosti byl za pár let možná právě tím šampiónem.
Nikde také není napsáno, že pokud se pes nelíbil rozhodčímu u kterého jsme byli, nebude se líbit jinému. Hodně začínajících chovatelů zná zklamání z první výstavy. Když se pak shodou okolností dostali k jinému rozhodčímu, byli mile překvapeni udělením nejvyšších titulů. Nejdříve musíme srovnat několik posudků od různých rozhodčích, abychom mohli zhodnotit našeho psa. Proto jestli je náš pes pěkný a ověřili jsme si to na svodu či bonitaci, neměli bychom to vzdávat a klidně se účastnit dalších výstav.
A co se psem, který na výstavě neprošel? Zavzpomínáme, proč jsme si našeho pejska pořídili. Chtěli jsme psího kamaráda a nechali se zlákat známým, který má také psa, netušíc co nás na výstavě čeká? Chtěli jsme ho pro výcvik a protože nemá vadu, která by mu v tom vadila, jsme vlastně spokojení.
 
Rozhodčí – posuzovatel je pověřen nadřízenými orgány a má také pro tuto funkci odpovídající zkoušky. Měl by to být dlouholetý, aktivní chovatel psů. Jeho úkolem je posoudit předvedené psy, někdy i více plemen. Mezi jeho další náplň patří i organizování průběhu posuzování ve výstavním kruhu.
Posuzováním se rozumí porovnávání skutečnosti, tedy vzhledu předvedeného psa s požadavky jeho standardu. To, jak dalece se liší vzhled psa od jeho standardu, zhodnotí výsledná známka od rozhodčího, což v některých případech může být i sporné.
  • velmi nadějný a nadějný – takto jsou hodnocení mladí psi ve třídách dorostu
  • výborná – takovou je ohodnocen pes, který se nejvíce přibližuje svým vzhledem standardu. Musí být typickým představitelem svého plemene ve výborné kondici. Může mít i drobné nedostatky, ale jeho přednosti musí převažovat. Jeho povaha má být vyrovnaná
  • velmi dobrá – toto ocenění dostane pes, který má typické vlastnosti plemene, je v dobré kondici, ale má i drobné vady. Hrubé vady mu už rozhodčí nepromine
  • dobrá – tento jedinec má sice znaky svého plemene, ale i zjevné hrubší vady
  • dostatečná – tento pes má znaky svého plemene, ale již jen vzdáleně se blíží ideálu
  • neposouzen – pro vady přechodného rázu
Jedinec s vadami, které jsou ve standardu uvedeny jako vylučující nebo u něj byl proveden operativní zákrok k odstranění vrozené vady exteriéru, je vyloučen z posuzování.
Standard by měl rozhodčí znát zpaměti. U méně často vystavovaných plemen by si je měl před výstavou oživit. Aby se mu třeba nestalo, že kontroluje počet zubů u plemene, které to nemá v požadavcích standardu.
Každý rozhodčí má svůj systém v posuzování, ale většina se jich řídí již zaběhnutým postupem. Začíná celkovým vzhledem a dojmem. Pak postupně hodnotí jednotlivé části těla předvedeného psa. Od hlavy (typ skusu, počet zubů, postavení uší, barva oka…), přes trup (hloubka hrudníku, délka beder, nasazení a nesení ocasu…), až po končetiny. Některá plemena s upravovanou nebo dlouhou hustou srstí si může hmatem prověřit, jakou mají například sílu kostry nebo osvalení. U psů samců zkontroluje úplnost varlat. Většinou na závěr zhodnotí pohyb předvedeného jedince v požadovaném směru. Hodnocení rozhodčího zaznamenává do výstavního posudku zapisovatel. Posudek s výstavním oceněním a případným zápisem do průkazu původu pak předá vystavovateli. Rozhodčí takto posoudí všechny psy a feny ve svých třídách. Na závěr vybere nejlepšího jedince plemene ze všech určených tříd. Toto se opakuje několikrát, protože zpravidla v jeden den posuzuje více plemen. Na závěr celé výstavy pak rozhodčí vyberou ze všech předvedených plemen nejkrásnějšího psa výstavy, nejlepší pár nebo nejlepší chovatelskou skupinu.
I když se to nezdá, je funkce rozhodčího psychicky i fyzicky náročná, vždyť musí spravedlivě posoudit několik desítek psů, celý den se bez odpočinku pohybovat v kruhu za každého počasí a navíc někdy i čelit nespokojeným vystavovatelům.
 
Vítěz třídy – pro jedince, kteří ve třídě mladých, otevřené, pracovní, vítězů a veteránů dostali známku výborný 1 (u plemene NO ve třídě mladých to může být i jedinec, který získal známku velmi dobrý 1 – to neplatí na MV)
Oblastní nebo krajský vítěz – pro nejkrásnějšího psa i fenu z vítězů tříd: mezitřídy, třídy otevřené, pracovní nebo vítězů.
Nejkrásnější veterán – pes nebo fena z vítězů tříd veteránů.
Národní vítěz – pro nejkrásnějšího psa i fenu jednotlivých plemen z mezitřídy, třídy otevřené, pracovní a vítězů (všichni s oceněním výborný 1 CAC). Na každé výstavě se tento titul nezadává (uvedeno v propozicích).
Vítěz výstavy – BIS – zde soutěží všichni vítězové skupin FCI.
Vítěz skupiny – BIG – zde soutěží všichni vítězové plemen (BOB) odpovídající skupiny FCI.
Vítěz plemene – BOB – tady se vybírá z nejlepších mladých (CAJC) a z nejlepších dospělých jedinců (CAC, výborný 1 z třídy veteránů a z národních vítězů).
Nejkrásnější veterán – pes nebo fena z vítězů tříd veteránů.
CAJC – tj.čekatelství šampionátu mladých zadané ve třídě mladých, psovi a feně se známkou výborný 1.
CAC – tj. čekatelství českého šampionátu krásy zadané psovi a feně se známkou výborný 1 ve třídách: mezitřídě, otevřené, pracovní a vítězů.
r.CAC – tj. rezervní CAC pro psa i fenu ze třídy, kde byl zadaný CAC, se známkou výborný 2 ve třídách: mezitřídě, otevřené, pracovní a vítězů.
 
Vítěz výstavy – BIS – zde soutěží všichni vítězové skupin FCI.
Vítěz skupiny – BIG – zde soutěží všichni vítězové plemen (BOB) odpovídající skupiny FCI.
Vítěz plemene – BOB – vybírá se ze všech mladých (CAJC), výborní 1 ze tříd veteránů a psů i fen s CACIB.
Nejkrásnější veterán – pes nebo fena z vítězů tříd veteránů.
CAJC – tj.čekatelství šampionátu mladých zadané ve třídě mladých psovi a feně se známkou výborný 1.
CAC – tj. čekatelství českého šampionátu krásy zadané psovi a feně se známkou výborný 1 ve třídách: mezitřídě, otevřené, pracovní a vítězů.
r.CAC – tj. rezervní CAC pro psa i fenu ze třídy, kde byl zadaný CAC, se známkou výborný 2 ve třídách: mezitřídě, otevřené, pracovní a vítězů.
CACIB – tj. čekatelství mezinárodního šampionátu krásy navržený rozhodčím nejkrásnějšímu psovi a feně v mezitřídě, třídě otevřené, pracovní, šampiónů (všichni s oceněním výborný 1 a CAC).
r. CACIB – tj. rezervní CACIB – ten je navržen nejkrásnějšímu psovi a feně se známkou výborný 2. Sem postupují výborní 2 r.CAC ze třídy, kde byl navržen CACIB a výborní 1 CAC z ostatních tříd.
 
Klubový vítěz – ten se zadává nejkrásnějšímu jedinci – psovi i feně ze tříd: mezitřídy, otevřené, pracovní a vítězů (všichni se známkou výborný 1 CAC).
Vítěz výstavy – BIS
Vítěz plemene – BOB – tady se vybírá z nejlepších mladých (CAJC) a z nejlepších dospělých jedinců (CAC, výborný 1 z třídy veteránů a z klubových vítězů).
Nejkrásnější veterán – pes nebo fena z vítězů tříd veteránů.
CAJC – tj.čekatelství šampionátu mladých zadané ve třídě mladých psovi a feně se známkou výborný 1.
CAC – tj. čekatelství českého šampionátu krásy zadané psovi a feně se známkou výborný 1 ve třídách: mezitřídě, otevřené, pracovní a vítězů.
r.CAC – tj. rezervní CAC pro psa i fenu ze třídy, kde byl zadaný CAC, se známkou výborný 2 ve třídách: mezitřídě, otevřené, pracovní a vítězů.
 
Vítěz speciální výstavy – zadává se nejkrásnějšímu psovi a feně ze tříd: mezitřídy, otevřené, pracovní a vítězů (všichni s oceněním výborný 1 CAC)
Vítěz výstavy – BIS
Vítěz plemene – BOB – tady se vybírá z nejlepších mladých (CAJC) a z nejlepších dospělých jedinců (CAC, a výborných 1 z třídy veteránů).
Nejkrásnější veterán – pes nebo fena z vítězů tříd veteránů.
CAJC – tj.čekatelství šampionátu mladých zadané ve třídě mladých psovi a feně se známkou výborný 1.
CAC – tj. čekatelství českého šampionátu krásy zadané psovi a feně se známkou výborný 1 ve třídách: mezitřídě, otevřené, pracovní a vítězů.
r.CAC – tj. rezervní CAC pro psa i fenu ze třídy, kde byl zadaný CAC, se známkou výborný 2 ve třídách: mezitřídě, otevřené, pracovní a vítězů.
 
Na těchto výstavách kromě běžných titulů lze získat i titul světový nebo evropský vítěz.
Všechny tyto tituly získané na výstavách nejsou nárokové a rozhodčí je může zadat bez ohledu na počet předvedených psů. To znamená, že může zadat např. titul vítěz třídy i psovi, který je sám ve své třídě, ale kvalitou odpovídá ocenění. Naopak, když je ve třídě více psů, ale žádný nemá požadovanou kvalitu, rozhodčí nemusí zadat žádný z titulů, které uvádí propozice výstavy.
 
TOPlist