Výcvik a poslušnost

 
Základní výcvik můžete začít ihned po odběru štěněte, současně s výchovou k čistotě. Štěňata však nevydrží být dlouho soustředěná, proto by doba cvičení měla být zpočátku asi 10 minut. Ke cvičení zvolte klidné místo, kde nebudete nikým rušeni. Cvičení musí být pro štěně zábavné, mělo by probíhat formou hry.
 
Základem výcviku je nácvik čistoty, přivyknutí psa na jméno, přivyknutí na obojek a na vodítko. Současně s tímto návykem můžete začít s výcvikem, nejdříve naučte psa přijít na zavolání, nezapomeňte na povely „fuj“ nebo „dost“, v další fázi naučíte svého psa chůzi na vodítku, chůzi u nohy bez použití vodítka, cviky „sedni“, „lehni“ a cvikem „zůstaň“ a nácvikem lehu ve vzdálenosti je základní výcvik poslušnosti ukončen.
 
Jako výcvikové pomůcky budete zpočátku užívat pouze obojek a vodítka. Pro štěně postačí lehký, úzký, kožený obojek, jehož velikost musí být taková, aby štěněti nebyl ani příliš těsný, ani příliš volný. Správnou velikost obojku poznáte tak, že za něj volně vložíte dva prsty. Pro výcvik dospívajícího psa středního a velkého plemene je vhodné si opatřit stahovací obojek, pro malá a trpasličí plemena postačí i nadále obojek kožený. Stahovací řetízkový obojek by neměl být příliš úzký a měl by mít větší vůli, než obojek kožený, asi 5 cm. Rozhodnutí pro používání stahovacího obojku je však na vás, někteří psi jej nepotřebují, a při nesprávném používání můžete dokonce psovi ublížit. Obecně platí, že stahovací obojek by se měl použít pouze v případě, že pes nevykonává určitý úkon na daný povel. V žádném případě nemůžeme doporučit použití ostnatého obojku, pokud psa vychováváte systematicky a důsledně, není tato drastická pomůcka zapotřebí.
Vodítka byste si měli opatřit dvě, jedno normální délky, tedy asi 2 metry, a jedno prodloužené, asi desetimetrové. Vodítko by mělo být 1,5 – 2 cm široké a na konci opatřené karabinou z nerezavějícího materiálu.
 
Při cvičení je nutné používat vždy stejné povely, které musí být vždy vysloveny srozumitelně a s důrazem. Můžete také využít signálů ruky a dlaní, které jsou však viditelné pouze na určitou vzdálenost. Pokud chcete v budoucnu užívat těchto signálů, užívejte je, spolu s vyslovenými povely, hned od začátku výcviku. Jako výchovného prostředku zpočátku užívejte obojku a vodítka.
 
Reakci psa na povely, které mu dáváte můžete ovlivnit pochvalou nebo pokáráním. Tresty však při základním výcviku nemají téměř žádný význam, proto se snažte psa co nejvíce ovlivňovat pozitivně. Pes si vše, co po něm vyžadujete zapamatuje mnohem lépe, pokud není ve stresu. Pochvalu použijte vždy, když pes provede správně činnost, kterou jste po něm požadovali. Při chválení psa je důležitá intonace hlasu, pochvala by měla být vyslovena nadšeným, pronikavým hlasem (velký efekt má vaše nadšené pochvalné jásání), poplácání a hlazení. Pochvala by také měla být vždy spojena s odměnou ve formě pamlsku.
Pokud jste již nuceni použít trest, abyste psa donutili ukončit nějakou činnost, potom vždy ve chvíli, kdy je nepřístojnost vykonávána. Nikdy netrestejte psa dodatečně. Nebude schopen pochopit, za co trest přišel. Trest by měl být prvořadě hlasový, pes je velmi citlivý na naši intonaci hlasu a pochopí, že činnost, kterou v danou chvíli vykonával, je špatně. Trest tělesný by měl být používán minimálně, nikdy jej neprovádějte rukou, ale vždy nějakým předmětem, u štěněte např. novinami. Pokud byste psa trestali rukou, bude se potom vaší ruky bát a bude reagovat na každý rychlejší pohyb vaší ruky bázlivě. Správným způsobem trestu je například uchopení psa za šíji, zvednutí a zatřesení. Takový způsob by ve smečce použila fena. Současně s tímto úkonem psa důrazně pokárejte, trest však už neopakujte.
 
Od prvního dne, kdy si přivezete psa domů, jej začněte přivykat na jméno, kterým jej budete v budoucnu oslovovat. Jméno, kterým psa budete oslovovat by mělo být dobře a důrazně vyslovitelné, ale nesmí být zaměnitelné s žádným z povelů, které budete užívat při výcviku. Psa přivykejte na jméno tak, že veškeré příjemné činnosti budete začínat vyslovením psova jména. Důležité: Pes si nikdy nesmí spojit své jméno se stresovou situací, proto při přivykání na jméno je vyslovujte pouze ve spojení s pro psa příjemným prožitkem.
 
Správný vztah k ostatním příslušníkům svého rodu může mít jen ten pes, kterému bylo od mládí umožněno navazovat kontakt s ostatními psy. Na vycházce se štěnětem je nikdy neberte do náručí a ni neodtahujte na vodítku, pokud potkáte dospělého či většího psa. Takovým jednáním ze štěněte vyroste buď bázlivý nebo, a to ve více případech, agresivní jedinec. Dospělý pes obvykle vašemu štěněti neublíží. Přesto byste jej neměli nechat běžet ke každému cizímu psovi. Se známými psy jej však nechejte se pozdravit nebo i pohrát.
 
Pes se většinou chová vůči dětem tak, jako vůči štěňatům, to znamená velmi tolerantně. Není to však důvodem, abyste dítěti dovolili, aby se psem zacházelo hrubě. Dítě může při svých bouřlivých a hlasitých hrách psovi ublížit a je na vás, abyste tomu zabránili a dítěti vysvětlili, jak se má k psovi chovat. Děti by měly být poučeny, že štěně nemají stále zvedat ze země, vyrušovat je při jídle či odpočinku a že pes není jejich hračka, ale kamarád. Starší děti již můžete zapojit do péče o psa, mohou vám také pomoci s výcvikem. Je potřeba připomenout, že pes nikdy bezdůvodně neublíží dítěti. Jiná situace nastává, pokud se narodí miminko do domácnosti se psem. V tomto případě je důležité psa neodstrkovat, aby nezačal žárlit a nepokládal příchod dítěte za narušení hierarchie ve smečce (rodině). Ihned po příjezdu s miminkem domů dítě psovi ukažte. Nezapomeňte přitom psa hladit a mluvit na něj. Také nezapomínejte dodržovat psovi režim v krmení a vycházkách. Pokud pes chodí na vycházky s vámi i s miminkem v kočárku, nemá důvod na něj žárlit.
 
Pokud se pes vůči cizímu dítěti chová agresivně, je to většinou proto, že jej dítě zlobí. Děti, zvláště pokud je jich víc, rády cizí psy dráždí. Pokud se dospělý pes chová agresivně k cizím dětem, je příčina většinou v tom, že s nimi nemá dobré zkušenosti z mládí. Vašeho psa byste nikdy neměli nechat bez dozoru při setkání s cizími dětmi.
 
K cizím lidem by se měl pes chovat přirozeně, neměl by vůči nim být ani plachý, ani přehnaně přátelský, ale ani agresivní. Uvnitř svého teritoria by měl být ostražitý, venku by měl být vůči cizím lidem lhostejný. Pes by se měl také naučit ignorovat lidi, kteří na něj promluví. Jako majitelé psa byste měli psu zabránit jak v důvěrnostech k cizím lidem, tak v agresivnímu chování.
 
Tento povel je vlastně napomenutím psa, když dělá něco, co vy nechcete. V tom vám nepomůže pomalé, nerozhodné jednání a dlouhé řeči, ale krátké, výstižné a energicky vyslovené slovo. Když pes napomenutí neuposlechne, nekřičte na něj, ani ho nebijte, ale usměrněte psa tím, že jej chytnete za zátylek a jemně s ním zatřesete nebo přitáhnete obojek. Toto napomenutí i trest musí přijít vždy v okamžiku, kdy pes vámi nedovolený úkon provádí, jinak ztrácí smysl. Později již bude pes reagovat pouze na slovní napomenutí.
 
S nácvikem tohoto povelu můžete začít v době, kdy si štěně samo po hře nebo při ukázání pamlsku sedá. Důležité je vystihnout moment, kdy si štěně chce sednout a předtím vyslovit povel „Sedni!“. Pokud štěně po vydání povelu sedne, pochvalte je a dejte mu pamlsek. V jiných případech nacvičujte tento povel tak, že nad hlavu zvednete ruku s pamlskem a druhou rukou lehce tlačíte psovi na zadek, přičemž hlasitě vyslovíte povel „Sedni!“, s důrazem na hlásku „S“. Na vodítku cvičte povel tak, že v pravé ruce držíte vodítko a pamlsek, zatáhnete vodítkem nahoru, asi pod úhlem 42 stupňů, přičemž ruka s vodítkem a pamlskem je vzdálena asi 20 cm od hlavy psa tak, aby pes pamlsek dobře viděl. Vyslovte povel a zároveň můžete mírně zatlačit psovi na zadní část těla. V době vycházek tento cvik upevňujte tak, že během chůze se zastavíte, dáte psovi povel a současně trhnete vodítkem mírně nahoru tak, abyste mu zamezili v chůzi. Dál pokračujete jako v předchozím případě. Z této pozice vždy štěně uvolněte povelem „Volno!“. Vždy, když štěně provede správně požadovaný úkon, nezapomeňte je pochválit a odměnit. Tento cvik opakujte maximálně pětkrát, delší opakování psa přestane bavit a nesoustředí se na něj. Dejte štěněti volno a s odstupem času cvik opakujte.
Při vydání tohoto povelu předpažte pravou ruku dlaní vpřed, přičemž špičky prstů jsou ve výšce vašich očí.
 
Přivykat štěně na obojek a vodítko začněte v době, kdy už je přizpůsobené životu v novém domově. První nasazení obojku nesmí být spojeno se žádným stresem, nasaďte ho štěněti, když čeká na něco příjemného. Poprvé můžete štěněti obojek nasadit například v době hry a nechat mu ho jen pár minut. Pokud se pes snaží obojku zbavit, pokuste se ho zabavit tak, aby si obojku přestal všímat. Pokud však i nadále hru i vás ignoruje, obojek sundejte a s odstupem času pokus opakujte. Pokud se vám však podaří psa zabavit tak, že se přestane pokoušet obojek sundávat, ihned ho pochvalte a odměňte. Několikaminutové nasazování obojku opakujte v době hry či krmení několik dní, potom si štěně na obojek zvykne. Protože štěně roste velmi rychle, je nutné obojek často kontrolovat, aby neškrtil.
Poté, co si štěně zvykne na obojek, můžete je začít zvykat na vodítko. Všechny tyto úkony můžete provádět i doma, není nutné přivykat psa na vodítko při procházce. Ze začátku lze použít místo vodítka i kousek provázku, který přivážete na obojek. Vodítko nebo provázek poprvé připněte štěněti opět při hře a nechte jej, aby ho za sebou tahalo. Vodítko štěně při běhání mírně brzdí, ale na tento pocit si pes brzy navykne. Zpočátku se občas pokuste konec vodítka zvednout ze země, ale zůstaňte přitom v klidu stát. Pokud štěně akceptuje, že vodítko mu brání v pohybu od vás, pochvalte je a odměňte pamlskem. Potom můžete vodítko odepnout.
 
Zpočátku přivoláváte psa pouze jenom jménem. Čiňte tak vždy pouze v případě, že jste si jisti, že vás štěně bude vnímat a není příliš zaujato něčím jiným. Nevolejte štěně např. pokud vítá někoho z rodiny, kdo právě přišel domů, mohlo by vás ignorovat. Zavolejte na něj, až jeho vzrušení opadne a když přijde, nezapomeňte ho pochválit a odměnit pamlskem. Vaším cílem je, aby štěně přišlo vždy, když na něj jménem zavoláte, proto tak konejte co nejčastěji a vždy pro ně mějte nachystanou odměnu ve formě jídla nebo hry a projevte své nadšení. Poté, co štěně navykne na jméno, přidružte k němu povel „Ke mně!“. Pokud tedy chcete, aby štěně přišlo, zavoláte jeho jméno a hned za ním vyslovíte povel. Když je reakce štěněte správná, opět by měla přijít pochvala a odměna. V případě, že štěně přijde až na opakované zavolání, nikdy je netrestejte, spojí si svůj příchod s trestem a příště již bude váhat, jestli má přijít. Po nácviku tohoto povelu doma, v klidném prostředí, začněte štěně přivykat na tento povel v prostředí rušnějším, tedy na procházkách. Venku ho často volejte a odměňujte ho střídavě, hrou, pochvalou a pamlsky, a potom je znovu propusťte povelem „Volno!“. Nikdy štěně nevolejte jen na konci procházky, kdy je už připnete na vodítko a odvedete domů, štěně by si zvyklo, že zavolání znamená konec svobody a mohlo by se příchodu příště vyhýbat. Pamlsky nepoužívejte pokaždé, když přijde, dejte mu najevo, že jste rádi, že vás poslechlo.
Povel „Ke mně!“ má být ukončen předsednutím psa před psovoda. Pokud pes zůstane před vámi stát, můžete zpočátku použít povel „Sedni!“ a lehký tlak na záď psa. V případě, že pes přibíhá k vám na povel „Ke mně!“, ale nezastaví se a chce přeběhnout kolem, zastavte jej povelem „Sedni!“. Ve chvíli, kdy k vám štěně přibíhá, natáhněte před sebe ruku s pamlskem, štěně jej bude pozorovat se zvednutou hlavou a pravděpodobně si sedne samo. Pokud pes odbíhá opačným směrem, nikdy za ním neutíkejte, ale pokuste se jej přilákat sednutím do dřepu a voláním nebo se začněte od něj vzdalovat. Většina psů se vydá raději za pánem sama.
Při vyslovení povelu „Ke mně!“ udeřte otevřenou dlaní levé ruky na levé stehno. Dalším možným signálem, který se používá při výcviku služebního psa je upažení a připažení levé ruky.
 
Cílem tohoto cvičení je naučit psa, aby si na vyslovení povelu okamžitě lehl bez ohledu na jakékoliv rozptylování. Někteří psi se tomuto povelu učí neradi, protože tato poloha je pro ně projevem podřízenosti, proto se tento cvik musí provádět trpělivě. Existuje několik způsobů, jak psa tomuto úkonu naučit. Pro štěňata je nejvhodnější použití pamlsku, spojené s tahem vodítka a signálem ruky. Posaďte psa ke své levé noze, v pravé ruce schovejte pamlsek. Přidřepněte ke psovi a vyslovte jeho jméno, abyste upoutali jeho pozornost. Ihned za jménem vyslovte povel „Lehni!“, zároveň proveďte pohyb rukou s pamlskem, který začíná nad hlavou psa a obloukem jde kolem psova nosu až na zem. Můžete mu pomoci lehkým tahem vodítka směrem dolů nebo mírným tlakem na hřbet. Pamlsek táhněte pomalu po zemi dopředu, tak, aby na něj pes dosáhl až z polohy vleže. Když si pes správně lehne, pochvalte jej a dejte mu pamlsek. Nechejte mu chvíli ruku položenou na hřbetě, aby zůstal v lehu a po chvíli jej propusťte povelem „Volno!“. V případě, že pes nejeví žádnou snahu si lehnout, vyslovte povel, zároveň stáhněte levou rukou vodítko dolů, pravou rukou uchopte zevnitř levou přední nohu psa a obě nohy podtrhněte dopředu. Tento cvik opakujte maximálně pětkrát, pak si se psem pohrajte a cvičení opakujte. Během dne tento nácvik opakujte několikrát.
Při vyslovení povelu proveďte pohyb rukou z místa nad hlavou psa, vedený obloukem dolů.
 
Cílem tohoto cvičení je, aby pes zůstal samostatně v určené poloze na určeném místě. Výcvik se provádí současně s výcvikem povelů „Sedni!“ a „Lehni!“. Pes musí zůstat sedět nebo ležet do doby, dokud mu nedovolíte vstát. Před nácvikem tohoto povelu pes musí ovládat povel „Sedni!“ a „Lehni!“. Psa posaďte k vaší levé noze, vodítko zatáhněte rovně nahoru nad hlavu psa a vyslovte povel „Zůstaň!“. Při vyslovení tohoto povelu neoslovujte psa jménem, to pro něj znamená, že má přijít k vám. Zároveň mu dejte povel „Sedni!“ nebo „Lehni!“ signálem ruky a proti jeho obličeji vztáhnete ruku s otevřenou dlaní, pohyb ruky by se měl zastavit asi 30 cm před psovým nosem. Poté ustupte jeden krok dozadu a stále opakujte slovní povel „Zůstaň!“ spojený se signálem ruky. Vodítko by mělo být jen mírně napnuté, aby pes věděl, že jej máte stále pod kontrolou, ale nesmíte za ně tahat. Po chvíli psa pochvalte a propusťte jej povelem „Volno!“. Proveďte několik cviků za sebou, pak si se psem pohrajte, a cvičení opakujte. První lekci ukončete až tehdy, když pes cvik dobře provede. Pokročilejší procvičování tohoto povelu provádějte s pomocí desetimetrového vodítka. Postupujte stejně, ale od psa se vzdalujte na několik kroků, potom do stran, a postupně jej obcházejte ve stále zvětšujících se kruzích. Pokud se pes pokusí vstát, ihned se k němu vraťte a vydejte povel znovu. Zpočátku výcviku je důležité neprodlužovat neúměrně vzdálenost a dobu strávenou od psa. Vždy se k psovi vraťte a pochvalte jej, zatímco zůstává v poloze, kterou jste udali. Odměňte jej pamlskem a dejte mu povel „Volno!“. Pokud pes změní polohu v době, kdy jste od něj vzdáleni, musíte se vrátit, jeho polohu usměrnit, a cvik opakovat, nikdy tak nečiňte na dálku. Toto cvičení provádějte zpočátku na klidném místě bez rušivých podnětů.
Současně s vyslovením povelu vztáhněte proti obličeji psa ruku s otevřenou dlaní. Při výcviku služebního psa se používá mírný tlak dlaní levé ruky na špičku čenichu psa.
 
Cílem naučení tohoto povelu je, aby vás pes sledoval po vašem boku. Při nácviku psovi nasaďte obojek a vodítko. Vodítko je stále volné, kromě okamžiků, kdy škubnutím vracíte psa do správného postavení. Se cvičením začněte doma, kde je klid, a teprve později vyjděte ven. Vodítko držte v pravé ruce, zatímco pes stojí vedle vaší levé nohy. Vodítko chyťte i levou rukou tak, aby dlaň směřovala dolů a proti vám. Vodítko musí být volné tak, aby karabina visela volně dolů. Cvičení začněte tak, že pes sedí u vaší levé nohy, udeřte se do levého stehna a vydejte povel „K noze!“, potom vykročte. Psa chvalte za to, že jde s vámi. Během chůze občas povel opakujte. Pokud se pes pohne dopředu, škubněte vodítkem a opakujte povel. Během chůze měňte směr chůze a rychlost tempa, při zpomalení použijte uklidňující intonace hlasu, při zrychlení intonace vzrušené. Pokud jde pes správně vedle nohy, nezapomeňte jej chválit. Během chůze se pravděpodobně vyskytnou podněty, které psa vyruší a odvedou jeho pozornost. Usměrněte jej a povzbuzujt
 
Tento povel dáváte psovi vždy, když správně provede vámi zadaný úkon a vy ho chcete z něj uvolnit. Pes by měl vždy setrvat v pozici, kterou jste udali, až do doby, než vyslovíte povel „Volno!“. Tento povel vyslovujte až po té, co jste psa za správně provedený úkon pochválili a odměnili pamlskem. Při tomto povelu byste měli psa naučit, aby vyběhl do vámi udaného směru, kde se bude volně pohybovat. Zpočátku tento cvik provádějte s pomocí desetimetrového vodítka, vyslovte povel „Volno!“, zároveň dejte psovi signál rukou tak, že ukážete pravou rukou do směru, kam má pes vyběhnout a vykročte. Pokud pes vybíhá volně do vámi udaného směru a zde se volně pohybuje, považujte cvik za zvládnutý.
Signál ruky: Ve chvíli, kdy vyslovíte povel, ukažte pravou rukou do směru, kam má pes vyběhnout. Cvik končete pomalým zastavením a povelem „Sedni!“. Několikrát opakujte.
 
Nácvik chůze psa u nohy bez použití vodítka provádějte až poté, co pes bezvadně zvládne chůzi u nohy s vodítkem a reaguje okamžitě na všechny předchozí povely. Pes vám musí chodit těsně po boku a pokud se zastavíte, měl by si bez použití povelu sednout. Při nácviku postupujte stejně, jako při chůzi u nohy na vodítku. Vodítko musí být stále volně prověšené. Jestliže pes reaguje správně na povely a vodítko se nenapíná, přejděte k nácviku chůze u nohy bez vodítka. Zpočátku odepněte vodítko tak, aby si toho pes nevšiml a mějte je stále připravené, kdyby bylo potřeba psa znovu připnout. Během chůze zpočátku vydávejte povel „K noze!“ a před zastavením povel „Sedni!“. Pokud zjistíte, že pes chůzi u nohy bez vodítka ještě nezvládá, vraťte se k nácviku s vodítkem.
 
Pes sedí v klidu u levé nohy psovoda do doby, než dostane povel „Aport!“. Psovod odhazuje předmět, pes stále v klidu sedí u nohy. Po vyslovení povelu pes vybíhá nejkratší cestou k odhozenému předmětu, uchopí jej a opět nejkratší cestou se vrací k psovodovi. S předmětem v tlamě pes usedá před psovoda a až na povel „Pusť!“ ochotně předá aport, na další povel „K noze!“ usedá k levé noze psovoda.
Základy tohoto cviku lze nacvičovat již se štěnětem 3-4 měsíce starým, ve věku 6-7 měsíců je nutné tento cvik upevňovat.
Tento cvik nacvičujte zpočátku s vlastnoručně vyrobeným aportem. Použijte tenkou, dobře sající látku, do které zabalíte pro psa lákavý pamlsek, například kousek čerstvého masa. Aby pes o tento předmět získal zájem, nechte jej aport očichat, přičemž s vyslovením jména psa opakujte slovo „Aport!“. Pokud pes nejeví o aport zájem, rozvažte látku a dejte mu pamlsek ochutnat. Zpočátku cvik nacvičujte na šňůře 2-3 m dlouhé. Aport odhazujte na vzdálenost 1-2m ve chvíli, kdy jste si jisti, že štěně o něj jeví zájem, za současného vyřknutí povelu „Aport!“. Když štěně aport uchopí, pochválíme jej a za současného povelu „Ke mně!“ jej jemně přitahujeme. Aport štěněti odeberte s vyřknutím povelu „Pusť!“, látku rozvažte a psa pamlskem odměňte. V této fázi opakujte cvik 1-5x denně před krmením, pokud štěně stále jeví zájem o aport. Pokud se zájem zmenší, cvičení ukončete.
Později použijte dlouhé vodítko nebo šňůru a aport odhazujte do vzdálenosti 4-5m, cvik je stejný, jako při odhazování do kratší vzdálenosti, pouze při odebírání aportu přinuťte psa sednout. Po zvládnutí nácviku aportu s přitahováním vodítka začněte s nácvikem, kdy aport odhazujete do vzdálenosti asi 10m, pes má stále připnuté dlouhé vodítko, ale jeho konec leží na zemi tak, aby ho psovod mohl přišlápnout pro případ, že by pes chtěl s aportem odběhnout.
Pokud se pes spolehlivě s aportem vrací k psovodovi, je možné začít s nácvikem aportování lehké činky. S činkou je nutné štěně seznámit ještě před nácvikem, můžete se o ni se psem přetahovat nebo mu ji ponechejte ke hraní. V začátku nácviku s činkou na ni navažte látku s pamlskem, ale psa odměňujte pamlskem, který máte v kapse. Při odměňování předstírejte, že jde o přinesený pamlsek. Později látku sundejte a činku pouze pamlskem potřete, aby z ní pes cítil jeho pach, v další fázi cviku již činku nepotírejte. Nezapomeňte však psa stále odměňovat a chválit za dobře provedený cvik.
V další fázi nácviku tohoto povelu je nutné naučit psa, aby vybíhal pro činku až po vyslovení povelu „Aport!“. Vzbuďte v psovi zájem o činku a dejte mu povel „K noze!“. Odhoďte činku, ale psa držte za obojek a nuťte jej sedět v klidu u nohy. Poté vydejte povel „Aport!“. Při nácviku využívejte pomocné povely jako „Drž!“ a „Ke mně!“. Toto cvičení opakujte do té doby, než pes vybíhá za aportem pouze na povel.
V další fázi je nutné zaměřit se na to, aby pes bez povelu nepouštěl přinesenou činku z tlamy. Nácvik proveďte tak, že ve chvíli, kdy pes činku přinese jej přidržíte za obojek a druhou rukou mu mírně nadzvednete bradu. Přitom opakujte povel „Drž!“. Činku odeberte po krátké chvíli s povelem „Pusť!“. Pes musí s činkou sedět rovně před psovodem. Tento cvik opakujte do doby, než si jej pes důkladně neosvojí. Po správně provedeném cviku psa chvalte a odměňte jej pamlskem. Po odevzdání činky psovodovi by měl pes přejít k levé noze psovoda a usednout. Tento úkon je možné nacvičit již předem, mimo nácvik povelu „Aport!“.
Vykročte pravou nohou a pravou rukou ukažte do směru, kam jste aport odhodili.
 
Pes na vyslovený povel a signál ruky nejméně třikrát za sebou zaštěká. Tento cvik je možné nacvičovat již se štěnětem ve věku 3-4 měsíců. Protože pes sám štěká pouze na nějaký vzrušivý podnět, je zpočátku nácviku nutné jej nějakým způsobem vzrušit. Tento cvik provádějte se psem před krmením, když je hladový. Přivažte psa na vodítku venku a ukažte mu pamlsek nebo misku s krmením a snažte se jej vyprovokovat, aby zaštěkal. Použijte přitom povel „Štěkej!“. Zpočátku štěně pouze zakňučí, ale v první fázi výcviku jej odměňujte i za toto. Tento cvik opakujte 3 – 5x, podle toho, jestli má pes zájem o pamlsek. Opakujte do doby, než pes přestane jen kňučet a začne štěkat. Jakmile pes na povel začne štěkat, odměňujte jej i v případě, že zaštěká jen jednou, později však s odměnou počkejte, až pes zaštěká vícekrát. Když pes ovládá štěkání na povel (pes je stále uvázaný na vodítku), pokud stojí psovod před ním, začněte jej učit, aby zaštěkal také v případě, že stojíte vedle něj. Nechejte psa uvázaného na volném vodítku u kolíku a stoupněte si vedle něj. Vyslovte povel „Štěkej!“ a čekejte s odměnou, dokud pes nezaštěká vícekrát. V další fázi již učte psa zaštěkat na povel, když sedí vedle vaší levé nohy a vodítko máte v ruce vy, pes již není uvázán. Pokud pes přestane později na tento povel reagovat, vraťte se k uvázání ke kolíku a vydráždění psa pamlskem. Při tomto cvičení nikdy nepoužívejte žádné donucovací prostředky, pokud pes mimořádně nechce reagovat na váš povel.
Pravou ruku ohněte v lokti nahoru, zdvihněte ukazováček a směrem dopředu třikrát kmitněte před očima psa.
 
Po vašem odchodu z bytu pes stále naříká, štěká, škrábe na dveře nebo se v bytě vyprazdňuje. Někdy také rozkouše vše, co v bytě najde a ničí i zařízení bytu.
Pes je společenské zvíře, a potřebuje vaši rodinu, která mu nahrazuje smečku. Sám se necítí dobře a bojí se nebo se nudí. Jeho naříkání a štěkání znamená, že se vás tímto pokouší přivolat. Zvykněte psa již odmalička přebývat v bytě v kleci či ohrádce. Obě tyto zařízení hlavně v prvních dnech života jsou pro štěňátka stresující a tak by se do nich měli umísťovat je na dobu nezbytně nutnou. Vhodné je tedy jim např. do klece dávat krmení a hned poté je nechat zařízení opustit. Klec má uzavíratelná dvířka, takže po krmení ji může štěně samovolně opustit, ohrádka většinou dvířka nemá, ale zato umožňuje abychom si uvnitř se svým pejskem hráli. Nejlepší je tak vašeho pejska vždy na delší čas umístit v době kdy chce odpočívat, jak přes den, tak na celou noc. Pokud se štěňátko probudí a začne kňučet, nedělejte to, že okamžitě reagujete tím, že ho odtud vytahujete, protože se váš pejsek naučí, že hned, jak kvikne, tak vy ho vytáhnete ven. Je proto nezbytné štěňátko z tohoto zařízení vypouštět ven, jen když nekňučí, a vždy ho náležitě pochválit za to, jak bylo hodné. Po čase se naučí být v tomto zařízení umístěn a nebude proti tomu nikterak protestovat. Doba návyku na klec či ohrádku je u každého psa individuální. Nikdy pejska nezavírejte do tohoto zařízení za trest, je to jeho domeček ne vězení.
Pokud jste tedy psa nenaučili pobytu v kleci nebo ohrádce, a projevuje se u něj výše popsaný problém, je nutné jej tomuto přivyknout později. Vyhraďte psovi místo, nejlépe v pokoji, kde nejvíce za své přítomnosti pobýváte, a postavte klec nebo ohrádku sem. Vytvořte mu v ní příjemný pelíšek, ve kterém se bude cítit bezpečně a dejte mu dovnitř jeho hračky a misku s vodou. Umístěte psa do této ohrádky nejprve na krátkou dobu, kterou postupně prodlužujte. Zpočátku buďte v místnosti, pokud je pes v kleci zavřený. Základní výcvik poslušnosti začněte nacvičovat doma, na dvoumetrovém vodítku. Pokud má pes ohrádku, cvičte ho v ní. V kleci nacvičujte povel „Zůstaň!“ tak, aby byl pes schopen zůstat na místě alespoň 20 minut. Později zadejte povel „Zůstaň!“, odejměte vodítko a odejděte z místnosti. Pokud začne kňučet, vraťte se, a použijte povel „Dost!“, v případě, že pes nereaguje, použijte mírného tělesného trestu, jako je uchopení za zátylek a zatřesení. Pokud pes vydrží po vašem odchodu z místnosti 5 minut v klidu, vraťte se, pochvalte jej a odměňte pohlazením a pamlskem. Dobu, kdy se zdržujete mimo pokoj stále prodlužujte a pokud je pes v klidu, opusťte byt. Po chvíli se potichu vraťte a poslouchejte, zda pes nezačal vyvádět. Pokud ano, zkuste příště svůj odchod předstírat, a sledujte psa, co ve vaší nepřítomnosti dělá. Pokud štěká a kňučí, ihned ho vyhubujte, pokud je však v klidu, nechte jej o samotě ještě další dobu.
 
Při bouřce nebo jiných hlasitých zvucích venku se pes bojí, a schovává se.
Možná měl pes v mládí nějakou nepříjemnou zkušenost s takovýmito náhlými hlasitými zvuky. Pro psa je přirozené se schovat, když uslyší bouřku, je to dědictví jeho dávných divokých předků, pro které bouřka nebo i řev divokých zvířat znamenala nebezpečí, a běželi se před ní schovat do bezpečného úkrytu.
Nevystavujte psa hluku z ohňostroje nebo výstřelů. Dejte pozor, aby si v jeho okolí nehrály děti s hlučnými hračkami. Pokud se pes před hlukem ukryje, nechte ho a uklidňujte ho vlídným hlasem. Naučte ho během bouřky nebo jiných hlasitých zvuků přebývat v kleci, přes kterou přehodíte deku, pes se bude cítit bezpečně. Nezavírejte ho však v ní, bázlivý pes by mohl zpanikařit a ublížit si. Pokud psa chováte venku, zajistěte mu v těchto případech vstup do domu. Zabezpečte zahradu tak, aby polekaný pes nemohl utéct. Služební a lovečtí psi by při výcviku měli projít nácvikem na střelbu.
Během bouřky nechte psa v úkrytu, kde se cítí bezpečně a pokuste se hudbou překrýt zvuky, které psa děsí. Na tyto zvuky můžete psa navyknout tak, že je nahrajete a pustíte psovi v době, kdy je zaneprázdněn například hrou s vámi. Nejprve je pouštějte potichu, až si na ně pes zvykne, postupně je zesilujte. Postupujte však velmi pomalu, protože pes se těchto zvuků stále bojí, a jestliže ho vyděsíte, musíte začít s návykem od začátku.
 
Pes utíká za každým jedoucím autem a hrozí mu nebezpečí úrazu nebo může způsobit nehodu.
Pes instinktivně považuje vše, co se hýbe za lovnou zvěř a pokud není v dosahu kočka nebo jiné zvíře, může honit pohybující se auta nebo kola. Když se objekt jeho zájmu zastaví, většinou pro něj přestává být zajímavý, ale pokud jej dostihne, může zaútočit. Tento problém vyvstává nejvíce u loveckých nebo pasteveckých psů.
Nenechávejte psa volně běhat na nebezpečných místech. Věnujte se maximálně jeho výcviku poslušnosti. Psovi umožněte volný pohyb až v případě, že zvládá bezchybně všechny povely. Poskytněte mu dostatek pohybu, běhejte s ním v parku nebo v přírodě, hrajte si s ním a věnujte se mu. Potřebuje mít dostatek zábavy a zaměstnání i bez honění aut.
Nenechejte psa volně běhat a věnujte se jeho výcviku poslušnosti na vodítku. Výcvik provádějte doma nebo v klidném prostředí. Až pes zvládne všechny cviky, vezměte ho ven, ale stále jej držte na volném vodítku. Pokud se bude chystat vyběhnout za projíždějícím autem, škubněte několikrát vodítkem a rázně vydejte povel „Nesmíš!“ nebo „Ne!“. Pokud pes přestane být vůči autu ostražitý, dejte mu povel „Sedni!“ a pochvalte jej. Tento cvik opakujte několikrát během dne. Až pes začne ignorovat auta na dvoumetrovém vodítku, začněte výcvik na vodítku desetimetrovém. Zůstaňte stát na chodníku vzdáleni od psa asi pět metrů a vodítko nechejte volné. Předstírejte, že si psa nevšímáte. Pokud se pokusí za autem vyběhnout, cvik opakujte. Psa můžete potrestat mírným fyzickým trestem, jako je zatřesení za zátylek nebo po něm ze vzdálenosti hoďte řetízek. V případě, že pes auta ignoruje, vodítko prodlužujte. Pokud je tato metoda neúčinná, požádejte o pomoc profesionálního cvičitele.
 
Pes ve chvíli, kdy uvidí kočku, se za ní rozběhne ve snaze ji chytit. Pokud máte kočku doma, pes ji neustále pronásleduje a kočka se musí před ním schovávat.
Honění koček a jiných malých zvířat je pro psa přirozeným loveckým instinktem.
Pokud vlastníte kromě psa i kočku, seznamte je už v mládí. Nikdy nepovzbuzujte psa k tomu, aby kočky nebo jakákoli jiná zvířata honil. Pokud doma kočku nemáte, snažte se jej ještě jako štěně s nějakou přátelskou kočkou seznámit. Bude pak považovat kočky za přátelské tvory a ne za kořist. Pokud pes rád běhá a něco honí, dopřejte mu dostatek pohybu a házejte mu míček nebo létající talíř.
Než začnete psa odnaučovat tento zlozvyk, musí být zvládnut výcvik poslušnosti. Psa vezměte ven na vodítku a ve chvíli, kdy uvidíte, že nastražil uši a chystá se vyběhnout nebo začne štěkat, vydejte důrazný povel „Nesmíš!“ nebo „Ne!“ současně se škubnutím vodítka. Pokud pes poslechne, pochvalte jej a dejte mu povel „Sedni!“. Psa uklidňujte tak dlouho, dokud neztratí o kočku zájem. Při povelu „K noze!“ jděte se psem na vodítku směrem, kde jste uviděli kočku. Během chůze se často zastavujte a vydávejte psovi povel „Sedni!“. Snažte se upoutat jeho pozornost tak, aby kočku ignoroval. Ve chvíli, kdy nastraží uši, jej pokárejte.
 
Pes je společenské zvíře a je rád středem pozornosti. Poznal, že vaši hosté mu neumějí odepřít pohlazení a podrbání, tak se toho snaží co nejvíce využít.
Naučte psa již jako štěně, že pokud je v bytě přítomen váš host, musí vám ležet klidně u nohou. Pokud pes hosty obtěžuje, nikdy se tomu nesmějte. Navykněte psa na pobyt v kleci nebo ohrádce.
Nacvičujte se psem v bytě cviky poslušnosti. Pozvěte si známého na návštěvu a cviky provádějte přímo v jeho přítomnosti. Dovolte psovi přátele přivítat a krátce si pohrát, ale pak jej odvolejte a dejte mu povel „Lehni!“. Psovi můžete dát jeho hračku nebo žvýkací pamlsek a můžete ho přitom mít na vodítku. Naučte psa, aby na povel odešel na své místo a zůstal tam. Pokud hosty neobtěžuje, můžete jej nechat volně pohybovat. Za každý správně provedený úkon jej chvalte.
 
Pes kdykoli jej nevidíte, sebere se stolu potravu.
Psi se v přírodě živili zbytky zdechlin a odpadky z lidských obydlí. Dnes však tento problém pravděpodobně znamená, že vás pes nerespektuje, protože vůdci smečky by se nikdy neodvážil potravu ukrást.
Již od štěněte naučte psa, že jídlo, které připravujete pro vás, není vhodné pro něj. Při přípravě jídla psa nekrmte a nikdy mu nedávejte jídlo od stolu. Podávejte mu jídlo vždy v jeho misce. Nenechávejte psa samotného v kuchyni. Navykněte jej na pravidelný krmný režim a připravujte mu jídlo chutné, strava psa musí být plnohodnotná a musí také obsahovat všechny potřebné živiny.
Psa nenechávejte samotného v kuchyni nebo na místech, kde má příležitost jídlo sebrat. Snažte se chytit psa při činu, protože v tomto případě je nutné psa pokárat a potrestat ve chvíli, kdy se potravu chystá sebrat, ne až poté, co ji ukradne. Položte na okraj stolu jídlo, které má pes rád a předstírejte, že si ho nevšímáte. Ve chvíli, kdy se pes pokusí jídlo sebrat, vyslovte důrazně povel "Nesmíš!", chytněte ho ta zůži na zátylku a zatřeste jím. Potom ho pošlete na své místo. Pokud poslechne, pochvalte jej. Nějakou dobu opakujte cvičení s nástrahou každý den.
 
Pes vždy, když si vezmete něco k jídlu, sedí před vámi, upřeně na vás hledí a slintá. Prosí o jídlo i když vidí jíst někoho jiného.
Psi, kteří žili dříve volně v přírodě, se živili zbytky z lidských obydlí. Potloukali se okolo a čekali, co na ně zbude a to jim pravděpodobně zůstalo dodnes.
Naučte v mládí štěně dodržovat jeho krmný režim. Krmte je krátce předtím, než zasednete k jídlu vy. V průběhu stolování nezavírejte psa v jiné místnosti, ale naučte jej, aby při jídle ležel pod stolem. Nikdy mu nedávejte vaše jídlo od stolu, pokud mu tímto chcete zpestřit jídelníček, dejte mu zbytky do misky, kterou mu předložíte jako zákusek až po jeho krmení. Dejte však pozor na to, abyste psovi nedali pro něj nevhodnou potravu. Pes by měl mít zvládnut výcvik poslušnosti. Pokuste se jej nakrmit předtím, než budete jíst vy. Předstírejte, že zasedáte ke stolu, a pokud pes začne žebrat, odkažte jej povelem na jeho místo a zadejte povel "Lehni!". Nácvik těchto povelů provádějte jen tehdy, pokud se pes právě nesoustředí na jídlo. Cvičení opakujte několikrát za den, a pokud pes správně vykoná povel, chvalte jej.
 
Pes nejraději lehává na křeslech, gauči a v posteli.
Každý pes má rád pohodlí a rád spí na měkkém. Starý pes již i na měkkém odpočívat potřebuje. Pes také rád lehává tam, kde cítí pach svého pána a další příčinou je, že psi si vybírají vyvýšená místa proto, aby měli přehled, co se děje v místnosti, přičemž se cítí bezpečni, neboť mají krytá záda.
Pokud nechcete, aby pes lehával na křeslech nebo v posteli, nesmíte jej tam pustit ani jako malé roztomilé štěňátko. Pokud psovi jednou dovolíte spát v posteli, nebude již nikdy chápat, proč ho z ní podruhé vyhazujete. Ideální je psovi vyhradit v bytě jedno křeslo, kde mu dovolíte lehávat, dejte mu na ně deku, aby je neponičil a často ji vyměňujte. Z hygienického hlediska je na vás, jestli dovolíte psovi spát v posteli, většina majitelů se tomu neubrání a postele sdílí společně se psem. V každém případě pes, který s vámi uléhá by měl být čistý a neměl by mít srst napadenou parazity. Doporučujeme antiparazitární obojky. Pokud opravdu nechcete, aby pes ve vaší posteli odpočíval, poskytněte mu takový pelíšek, který pro něj bude pohodlný a který bude mít oporu pro záda. V případě, že dovolíte, aby pes na gauči, křesle či v posteli přebýval naučte ho, aby na váš povel bez okolků seskočil.
Vytvořte psovi pohodlný pelíšek na místě, kde pobýváte nejčastěji. Pokud máte velký byt nebo dům, vytvořte mu jej na několika místech, protože většina psů pobývá tam, kde jeho pán. Když pes vyskočí na křeslo, dejte mu pokyn "Dolů!" a "Místo!", přičemž jej k jeho pelíšku odvedete, a ukážete mu na něj. Náprava tohoto zlozvyku vyžaduje trpělivost a laskavost. Pes se pravděpodobně pokusí na křeslo vylézt znovu, takže cvičení opakujte do doby, než navykne odpočívat ve svém pelíšku. Pokud ho v něm najdete, nezapomeňte ho pochválit a odměnit pamlskem.
 
Pes ve své přirozenosti zdraví svého "nadřízeného" olíznutím brady a protože člověk je vysoký, pes se snaží dosáhnout na jeho obličej skákáním.
Nejprve je nutné si uvědomit, že tento úkon znamená pro psa opravdu pouze radostné přivítání a pozdravení, vyjádření radosti nad tím, že vás vidí a pozdrav mu nemůžete odepírat. Je však vhodné zamezit vyskakování na vás i na ostatní, kteří k vám přijdou na návštěvu, některým lidem by se to nemuselo líbit a pokud pes vyskakuje i venku, jeho tlapky nemusí být zrovna čisté. Pes nepochopí, že člověk, kterého chce zrovna pozdravit má na sobě sváteční oblek, pokud je zvyklý takto zdravit jiné. Učte psa od mládí výcviku poslušnosti, to jej naučí disciplíně a sebeovládání. Připněte mu krátké vodítko i doma, pokud čekáte návštěvu. Když se chystá vyskočit, chytněte jej za vodítko, stáhněte a vydejte povel "Nesmíš!". Nedovolte ani přátelům, aby na sebe vašeho psa nechali vyskakovat a požádejte je, aby se při přivítání s ním k němu sehnuli. Toto ovšem zůstane bez účinku, pokud psovi dovolíte, aby skákal na vás, proto prvním krokem musí být, že jej naučíte vítat se s vámi v klidu.
Pokud pes začne na někoho skákat ve chvíli, kdy nemá vodítko, chytněte jej za zátylek a stáhněte na zem za použití stejných povelů. Vše opakujte podle situace a potřeby, pes nakonec pochopí, že pokud bude skákat, žádného pohlazení se nedočká.
 
Pes štěká vždy, když na sebe chce upoutat pozornost nebo upozorňuje na příchod cizí osoby, ale štěkat nepřestává. Když je doma, vzruší ho každá maličkost.
Příčiny štěkání mohou být různé. Někdy na sebe pes jen chce upoutat pozornost, kterou věnujete něčemu jinému, jindy se může cítit ohrožen a štěká ze strachu nebo upozorňuje na to, že se v jeho okolí objevila jemu neznámá a tedy nebezpečná osoba.
Štěkání nikdy nesmíte psa odvykat, ani mu dávat najevo, že je nežádoucí, protože pes by se pak nemusel ozvat ani v případě, že na tom, aby štěkal bude velmi záležet. Je však třeba zabránit jeho štěkání, které není ničím motivováno. Pokud pes štěká jen proto, že vás na sebe chce upozornit a upoutat na sebe pozornost, věnujte se mu jak při výcviku poslušnosti, tak při hře. Pokud štěká nadmíru, vydejte povel "Nesmíš!" nebo "Dost!" a následně povel "Lehni!". Dejte psovi vodítko a při vydávání povelu jím škubněte.
Při nápravě tohoto zlozvyku postupujte stejně, jako při prevenci. Nechejte psovi i doma krátké vodítko a když začne bezdůvodně štěkat nebo štěká-li příliš dlouho, například když jste se již s příchozím, na kterého upozorňoval přivítali, škubněte za něj, a vydejte povely. Za správně provedený úkon psa pochvalte. Opakujte vždy podle potřeby, později se jistě naučíte rozeznat tón štěkání a budete vědět, jestli má pes nějaký důvod, aby štěkal. Pes se naučí, kdy je jeho hlasový projev žádoucí, a kdy ne.
 

 

TOPlist